Chemici o rovnosti: Vojtěch Spiwok


Doc. Ing. Vojtěch Spiwok, Ph.D.
, se narodil v roce 1977 v Praze, kde v roce 2006 získal doktorát na Fakultě potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v oboru biochemie. O pouhé tři roky později se stal docentem na Ústavu biochemie a mikrobiologie tamtéž. V současnosti se věnuje molekulárnímu modelování ve skupině profesorky Blanky Králové, s níž jsme vedly rozhovor v minulosti, a můžete si jej přečíst zde.


Zabýváte se molekulárním modelováním, tedy počítačovým zpracováním vlastností molekulárních systémů. Je běžné výsledky alespoň nakonec experimentálně vyzkoušet?

Klasický postup by byl izolovat či chemicky připravit sloučeninu, kterou bychom potom přidali k biologickému systému a zjišťovali bychom, co se s ním děje. Místo toho vytvoříme na počítači systém se zajímavým proteinem a rovněž na počítači k němu přidáme tu sloučeninu a pak počítáme, jak se celý systém bude vyvíjet a jestli se například sledovaná sloučenina naváže na náš protein a způsobí změnu, která by byla terapeuticky využitelná.

Laboratorní práci dělám spíš ze sentimentu. K experimentálnímu ověřování nedochází vždy, je většinou součástí různých spoluprací. Nicméně druhá oblast, kterou se zabýváme, je vývoj nových metod, které se zkoušejí na systémech, u nichž se ví, jak to má dopadnout. Poté srovnáváme naši metodu s konvenční metodou. Když naše nová metoda poskytuje stejné výsledky jako nějaká konvenční metoda, a je navíc podstatně rychlejší, jsme spokojení.

Pohybujete se na pomezí chemie a informačních technologií. Jak se díváte na to, že přes dlouhodobě narůstající podíl žen mezi absolventy vysokých škol nedochází ke zvyšování jejich podílu mezi vědci a výzkumníky?

Je to trochu zarážející, často začínám přednášky oslovením „vážené dámy“ nebo „vážené dámy, vážený pane“. Převahu studentek si na naší technické škole vysvětluji tím, že v České republice máme platovou nerovnost, takže pro získání stejného platu musí mít žena vyšší vzdělání. Domnívám se, že se časem převaha studentek projeví ve zvýšení podílu vědkyň a výzkumnic.

„Laboratorní práci bez počítače dělám spíš ze sentimentu.“

Máte pocit, že je nějaký rozdíl mezi tím, jak dělají vědu muži a ženy?

Dřív jsem si to myslel, ale postupně si to myslím čím dál tím méně. Myslel jsem si, že muži jsou víc na obory, v nichž je potřeba věci vymýšlet a není potřeba znát mnoho detailů, kde je možné „si hrát“. A naopak, že ženy inklinují k oborům, které se zabývají komplikovanými věcmi, u kterých je třeba posouvat se krok za krokem k výsledku, být systematický. Postupně od tohoto názoru upouštím, protože se stále častěji setkávám s lidmi, kteří do této představy nezapadají.

Proč jste změnil názor?

Svou roli hraje proměna jednotlivých oborů. Když jsem byl mladší, zájem o počítače a jejich využití v chemii byl vnímán spíš jako „hraní si“. V dnešní době k počítačům lidé přistupují jako k něčemu běžnému, takže informatika přestává být čistě mužskou doménou a stává se z ní obor pro všechny.

Myslíte si, že je potřeba věnovat se rovnosti v uplatnění ve vědě, ať už mužů a žen nebo jiných málo zastoupených skupin?

V zahraničních projektech se tyto otázky berou velmi vážně. I když jsou to často země, kde je konkurence tvrdší než tady, kde je opravdu těžké se ve vědě udržet, rozdíly jsou tam menší právě díky tomu, jak to řeší. Je složitější se dostat třeba na postdok, je složité dostat peníze a udržet se tam. Na druhou stranu si myslím, že třeba s mateřstvím je to v zahraniční ve vědě jednodušší, protože na něj zahraniční instituce a projekty víc myslí.


Rozhovor vedla v dubnu 2017 Blanka Nyklová, redakčně kráceno.

Celý rozhovor bude k přečtení v knize rozhovorů s chemiky z VŠCHT Praha, která bude pokřtěna 6. 12. 2017. Křest proběhne od 15.00 hodin ve Vzdělávacím centru Národní technické knihovny v Praze Dejvicích. Jste srdečně zváni!