Den s vědkyněmi: ženy, věda, rodina

Za výjimečný a inspirativní den označilo mnoho účastnic a účastníků konferenci Women in Science, kterou pořádalo 5. března Velvyslanectví Velké Británie a Severního Irska ve spolupráci s Akademií věd ČR. V pražském Lichtenštejnském paláci se během dne představily přední britské a české vědkyně.

„Vědkyně, které jsme do Prahy pozvali, jsou průkopnice ve svých oborech,“ řekl při zahájení akce britský velvyslanec Nick Archer. Neurovědkyně baronka Susan Greenfield mluvila o tom, jak se klikatou cestou od filozofie přes psychologii dostala k neurovědě, o rozdělování dětí na dívky a chlapce už od útlého věku nebo o překážkách, které ženy vědkyně musí překonat.

Mimo jiné se věnuje dopadu nových technologií 21. století na vývoj mozku a chování. „Nuda je pro dnešní generaci dětí a mladých lidí velkým problémem,“ pronesla. Ve svém výzkumu se rovněž zabývá degenerativními onemocněními mozku, například Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou. Ty podle ní pro pečující blízké přinášejí „smrt zaživa“, jak se jim ztrácí milovaná osoba, na rozdíl od jiných nedegenerativních onemocnění.

Bioložka Ottoline Leyser z University of Cambridge a autorka knihy Mothers in Science: 64 Ways to Have it All (Matky ve vědě: 64 způsobů, jak všechno zvládnout) ve své prezentaci s názvem Living With Uncertainty zdůraznila, že vědec či vědkyně by vždy měli počítat s chybami a nejistotou. „Nikdy nevíte, co objevíte. Může se stát, že neobjevíte nic. Dobrá věda počítá s opakovaným pochybením,“ říká Ottoline Leyser. Postoj neomylnosti a nadřazenosti podle ní ohrožuje fungování vědy a to, jak se v ní lidé cítí. A my dodáváme, že toto je pěkné téma k naší národní diskusi o struktuře financování vědeckých institucí. Dominance grantového financování nevytváří mnoho prostoru pro pochybení, natož opakovaná. Přitom možnost pochybit jde ruku v ruce s možností zkoušet nové věci, jít neprošlapanými cestami. A co jiného už by mělo být úkolem vědy?

NKC s Jocelyn Bell Burnell

Fyzičku Jess Wade z Imperial College časopis Nature zahrnul mezi 10 lidí, kteří v roce 2018 udělali ve vědě největší zářez. Vědkyně, kromě jiných překážek a zneviditelnění, které Jess Wade v úvodu své prezentace shrnula, nejsou dostatečně zastoupeny ani na stránkách Wikipedie. Podle statistik tvoří 90 % editorů Wikipedie muži, čemuž také odpovídá nepoměr záznamů o vědcích a vědkyních – 82 % wikipedických biografií se vztahuje k mužům. Jess Wade se tuto nerovnováhu snaží vyrovnat aktivním vkládáním životopisů světových výzkumnic. Do dnešního dne na Wikipedii sepsala přes 300 článků. Vědkyně můžeme podle Jess Wade podporovat mj. tím, že o nich budeme psát a hojně je citovat.

Jess Wade je mimo jiné autorkou hesla o americké matematičce Gladys West, která se podílela na vývoji navigačního systému GPS. O jejím podílu na tomto vývoji se ale dlouhá léta vůbec nevědělo.

V 11 letech jsem neudělala zkoušky. Jocelyn Bell Burnell

Objevitelka pulsarů astrofyzička a nositelka četných vědeckých ocenění Profesorka Burnell jako studentka na University of Cambridge v necelých pětadvaceti letech objevila rotující neutronové hvězdy, pulsary, které se zařadily mezi nejdůležitější objevy 20.  století.

Dlouho byla v oboru jediná žena mezi samými muži a přiznala, že to bylo někdy velmi obtížné. Navíc byla vdaná a vdané ženy v době jejího mládí nepracovaly, což ji celou situaci ještě ztěžovalo. Čelila výsměchu a pohrdání i hlasitému dupání a pískotu pokaždé, když jako jediná studentka vstoupila do posluchárny.

Vedoucí NKC Marcela Linková v posledním panelu Achieving change: How can policy contribute? Uvedla, že země, které jsou inovačně silné, mají i vyšší genderovou rovnost ve společnosti.

Česká republika doznala za posledních dvacet let jistých změn, v reprezentaci žen ve vědě se však řadí mezi země s nejnižším procentem (26,9%). Prostor ke zlepšení se v ČR nabízí zvláště v oblastech řízení lidských zdrojů, podpory mladých vědců a vědkyň, snížení platových rozdílů, lepšího slaďování práce a rodiny, hodnocení vědy aj.

Fotogalerie z akce zde.