Dvojitá nespravedlnost změny klimatu

Planeta Země byla vždy nespravedlivá. Rozdílné klimatické podmínky na Zemi způsobily odlišné příležitosti pro společenský i ekonomický rozvoj. I v jejich důsledku dnes dělíme svět na bohatý Sever a chudý Jih. Co když ale lidé způsobili, že planeta začala být nespravedlivá hned dvakrát?

Zatímco podnebné pásy jsou přirozenou součástí naší planety, o klimatických změnách nic takového tvrdit nemůžeme. Nespravedlnost těchto změn tkví především v tom, že nejbolestivěji ovlivňují životy těch, kdo se na jejich příčinách podílejí nejméně – lidí žijící v chudobě. Ti mají také nesrovnatelně méně možností, jak se s extrémním počasím vypořádat, než bohatá populace. Nerovnosti mezi bohatou menšinou a miliardami lidí žijících v chudobě po celém světě se tak stále prohlubují (CARE International, 2013).

Celosvětovou populaci chudých tvoří ze 70 % ženy. Hlavní příčinou je jejich nerovné postavení ve společnosti (Greenberg, 2014). Data a výzkumy zároveň jasně ukazují, že rozhodujícím faktorem pro přežití nepředvídatelných výkyvů počasí, které s sebou klimatické změny přinášejí, je právě také pohlaví a gender. Ženy a dívky jsou tak ohroženy dvojí nespravedlností: změnou klimatu a nerovností žen a mužů. Jedním z ukazatelů působení dvojité nespravedlnosti na ženy je například počet obětí přírodních katastrof.

Mezi typické symptomy klimatických změn patří časté záplavové katastrofy, které jsou důsledkem zhoršující se nerovnoměrnosti rozložení srážek. V Latinské Americe a Asii například snižuje šanci žen na přežití během záplav to, že je nikdo neučí plavat, protože plavání je u žen považováno za neslušné (Aguilar, 2004; Oxfam, 2005). V kontextu jižní Asie se navíc na vysokém počtu utonulých žen podílí i tradiční ženské oblečení, jako je sárí, pavada či parkar, které významně limituje možnosti pohybu ve vodě.

 




Dalším nezanedbatelným důvodem, proč ženy tvoří většinu utonulých obětí, je, že jsou mnohem častěji podvyživené, a tudíž méně schopné než muži fyzicky podobné situace zvládnout (Chowdhury et al. 1993; WEDO 2008). Muži a chlapci mají v řadě oblastí přednostní právo na potraviny a vodu (WHO 2014) a v nouzových situacích jsou mnohem častěji příjemci potravin i lékařského ošetření (Bartlett, 2008). Tento fenomén potvrdila například studie hodnotící dopady bleskových povodní v jižním Nepálu v roce 1993. Výzkum ukázal, že popovodňová úmrtnost se zásadně odvíjela od věku a pohlaví, přičemž ženy všech věkových skupin čelily dvakrát většímu riziku a největší disparita mezi mrtvými jedinci podle pohlaví existovala u dětí do 5 let (Pradhan a kol., 2007).

Druhou stranou mince nerovnoměrného rozložení srážek jsou dlouhá období extrémního sucha. Pro ženy je sucho nejspíš tou nejnebezpečnější klimatickou změnou. V zemích chudého Jihu je zajišťování vody pro rodinu jejich zodpovědnost. V době nedostatku musí vzít za vděk i vodou z nebezpečných zdrojů, včetně potoků a rybníků, které jsou často kontaminovány. To může vést k průjmovým a tyfoidním onemocněním, která jsou v těchto zemích hlavní příčinou úmrtí dětí mladších 5 let (WHO a UNICEF, 2005). Kvůli zvyšujícímu se suchu se navíc prodlužují vzdálenosti, které musí ženy a dívky za vodou každodenně putovat. Čím více času zajišťováním vody stráví, tím více jsou ohroženy zdravotními riziky (přehřátí, ničení kostí, podvyživenost a tak dále) a rizikem násilí při cestování na velké vzdálenosti (WHO, 2014).

Foto: Eliza Powell

Světová zpráva o katastrofách konstatuje, že „ženy a dívky jsou vystaveny vyššímu riziku sexuálního násilí, sexuálního vykořisťování a zneužívání, obchodování s lidmi i domácího násilí“ (IFRC, 2007). Dostupná data dokládají eskalaci násilí na ženách, které byly vystaveny násilí již před katastrofou. Dále se ukazuje, že se ženy často ze strachu ze znásilnění vyhýbají azylovým centrům (Davis et al., 2005; IFRC, 2007). V důsledku toho se mohou oddělit od rodiny, přátel a dalších potenciálních podpůrných služeb a ochranných složek. Důležité je upozornit na skutečnost, že data o eskalaci domácího a sexuálního násilí po přírodních katastrofách se netýkají jen rozvojových oblastí. Studie výzkumného týmu Julie A. Schumacher (2010) ukázala, že v důsledku Hurikánu Katrina, který zasáhl jih Spojených států amerických v roce 2005, se psychické násilí na ženách zvýšilo z 33,6 % před katastrofou na 45,2 % po katastrofě a fyzické násilí z 4,2 % na 8,3 %.

Žijeme v době obrovských klimatických a společenských změn. Cílem článku bylo ukázat, že tyto změny nejsou oddělené jevy. Chudoba, nerovnost žen a mužů, příčiny a důsledky změny klimatu jsou neodmyslitelně propojeny. Existují, protože lidé vytvořili svět, jenž je pro chudé ženy několikanásobně nebezpečnější než pro kohokoliv jiného. Svět, ve kterém jsou muži zvýhodněni stávajícím systémem, a tudíž i méně ohroženi změnami klimatu, je místem, jež muži nemají potřebu měnit. Je proto logické, že dostupná data ukazují, že jsou to právě ženy, kdo cítí větší znepokojenost klimatickými změnami a mají větší odhodlání tento problém řešit i za cenu omezení svých současných výhod. Pokud chceme poskytnout trvalé řešení chudoby a změny klimatu, celá naše společnost si musí uvědomit, že bez žen a jejich rovnoprávného postavení ve společnosti to nepůjde.

Více o genderových aspektech klimatických změn se můžete dozvědět v záznamu diskuse Klimatická krize na dosah pořádané oddělením NKC – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR.


Zdroje

Aguilar, L. (2004).  Climate change and disaster mitigation. Gland, International Union for Conservation of Nature [Online]. Dostupné na(http://www.genderandenvironment.org/admin/admin_biblioteca/
documentos/Climate.pdf.

Bartlett, S. (2008). Climate change and urban children: Impacts and implications for adaptation in low and middle income countries. IIED Human Settlements discussion paper – climate change and cities 2. London, International Institute for Environment and Development.

CARE International UK (2013). Connecting the world’s poorest people to the global economy. New models for linking informal savings groups to formal financial services. CARE International: London, Atlanta and Dar es Salaam.

Chowdhury, A. M. R. a kol. (1993). „The Bangladesh cyclone of 1991: Why so many people died“ v Disasters, 1993, 17:291–304.

Greenberg, J. (2014). Carly Fiorina: 70% of world’s poor are women“ [Online]. Dostupné na https://www.politifact.com/punditfact/statements/2014/jan/15/carly-fiorina/carly-fiorina-70-worlds-poor-arewomen/?fbclid=IwAR0z4TdnAlfRaIYfdsIIRFz3KMdUz97WJPbNqtttVdeACF7ESJu3gXra fJk.

IFRC (2007). World disaster report. Geneva, International Federation of Red Cross and Red Crescent Societies.

Oxfam (2005). The tsunami’s impact on women. Oxford, Oxfam International [Online]. Dostupné na http://www.oxfam.org/en/ files/bn050326_tsunami_women.

Pradhan, E. K. a kol. (2007). „Risk of flood-related mortality in Nepal“ v Disasters“, 2007; 31: 57-70,

Schumacher, J. A. a kol. (2010). „Intimate partner violence and Hurricane Katrina: Predictors and associated mental health outcomes“ v Violence and Victims, 2010; 25(5): 588-603.

WHO (2014). Gender, Climate Change and Health. Geneva, World Health Organization [Online]. Dostupné na https://www.who.int/globalchange/GenderClimateChangeHealthfinal.pdf.

WEDO (2008). Gender, climate change, and human security: lessons from Bangladesh, Ghana and Senegal. New York, Women’s Environment and Development Organization.

WHO, UNICEF (2005). Water for life: Making it happen 2005–2015. Geneva, World Health Organization and United Nations Children’s Fund.