Podzaměstnanost v české vědě

Nina Fárová

Jak komplikuje podzaměstnanost práci v akademické sféře? Nina Fárová představuje výsledky výzkumu, který odhaluje tristní realitu – částečné úvazky jsou cestou k neplaceným přesčasům, „létajícím doktorandům“ a těžkým návratům z rodičovské dovolené.


Seznamte se s magistrou Evou a s profesorem Jiřím.

Eva je téměř na konci doktorátu. Na katedře učí po celou dobu svého studia. Vyučuje řadu klíčových předmětů, některé v angličtině. Učení ji baví a snaží se kontinuálně rozvíjet své pedagogické schopnosti. Jiří je profesor, je mu kolem osmdesáti let. Na katedře učí už jen málo a důležitý je především jeho profesorský status. Někteří kolegové a kolegyně pochybují o jeho schopnosti předávat studujícím kritické a etické vědecké myšlení.

A teď hádejte: Kdo má na katedře plný a kdo třetinový úvazek? Překvapení se nekoná: Eva třetinový, Jiří plný.

Tento příklad bohužel není ilustrační. Je pouze jedním z mnoha, se kterými jsme se setkaly při provádění výzkumu na akademických a vědeckých institucích, který se věnoval pracovním podmínkám akademiček, akademiků, vědců a vědkyň v České republice.

Nejistý chléb akademika a akademičky

Práce v akademických institucích se vyznačuje vysokou mírou nejistoty. Dochází zde k opakovanému prodlužování smluv na dobu určitou (pouze 35 % akademiků či akademiček má smlouvu na dobu neurčitou) nebo k neúměrné dominanci částečných úvazků (na částečné úvazky pracuje 26 % osob v akademii, převažují přitom částečné úvazky nižší než 0,6). Grantové úvazky jsou normou a akademici a akademičky se stávají na krátkodobých grantech často závislými.

Zjištění z kvantitativního výzkumu naznačují, že značné rozšíření částečných úvazků v akademické profesi je spojeno s vysokou úrovní přesčasové práce. Stejně tak platí, že se snižujícím se úvazkem roste počet přesčasových hodin. Jinými slovy, lidé jsou zaměstnáni na částečný úvazek (často nedobrovolně, protože 49 procentům dotázaných plný úvazek nebyl nabídnut), ale práce, která se po nich vyžaduje, jejich úvazek převyšuje. Zejména u částečných úvazků tedy lidé vykonávají výrazný podíl práce ve svém „volném“ čase, aniž by za to dostávali odměnu, která by jim měla náležet podle zákoníku práce. V akademické sféře se přesčasy neproplácí.

Nižší úvazek logicky znamená méně peněz. Proto někteří akademici a akademičky kombinují úvazky na domovském pracovišti s částečnými úvazky na pracovištích jiných. Tato praxe je samotnými akademičkami a akademiky hodnocena jako pozitivní ze dvou důvodů – člověk si může přivydělat a zároveň má zkušenosti i z jiného prostředí či jiné výzkumné oblasti. Na druhou stranu tím může docházet k tříštění akademické pozornosti, přepracovanosti a logicky i poklesu loajality vůči domovskému pracovišti. V našem výzkumu pociťovalo fyzické a psychické vyčerpání přes 40 % žen a kolem jedné třetiny mužů.

Almužna na dobu určitou

Podzaměstnanost, tedy situace, kdy objem pracovních povinností převyšuje výši pracovního úvazku, postihla i Evu z úvodního příběhu. Situace, ve které se Eva nachází, může být výsledkem potřeby zabezpečit chod daného pracoviště. Z perspektivy zaměstnance či zaměstnankyně však jde o vykořisťování.

Oběťmi jsou častěji doktorandky a doktorandi a důvodů, proč se tak děje, je hned několik. Někdy si nejsou jistí, na co mají a nemají právo, případně tento stav berou jako nutnou oběť své budoucí akademické kariéře, anebo se neodváží proti návalu práce ohradit, protože jsou existenčně závislí i na těch mizivých výdělcích, které dostávají. Jak vyplynulo z našeho kvantitativního šetření, doktorandi a doktorandky jsou většinou zaměstnáváni na různé krátkodobé smlouvy typu DPP či stipendia, a když už mají pracovní smlouvu, trvá v průměru maximálně jeden rok. Doktorandi a doktorandky jsou zároveň skupinou, která se nejčastěji musí vyrovnávat s nedobrovolnou podzaměstnaností.

Krušné návraty po rodičovské

Specifickou ohroženou skupinou, která čelí podzaměstnanosti, jsou matky vracející se po rodičovské „dovolené“. Není výjimkou, že po návratu na částečný úvazek jsou akademické pracovnice „zapřaženy“ podstatně víc, než odpovídá výši jejich úvazku. Na některých pracovištích je od nich očekávána stejná akademická produkce jako od kolegů a kolegyň pracujících na plný úvazek. Tuto situaci výstižně popsala jedna z účastnic kvalitativního výzkumu: „Vrátila jsem se na částečný úvazek, což byla ta největší chyba. Nikomu bych nedoporučila, aby se vracel na částečný úvazek. Je lepší vrátit se rovnou na celý úvazek, protože na tom částečném máte stejně práce jako na celém, jenom máte polovinu peněz.“ (odborná asistentka, vysoká škola).

Zaklínadlo flexibility

Zaklínadlem v akademickém světě je flexibilita akademické práce, tedy možnost vykonávat její významnou část prakticky odkudkoli a kdykoli, což se dle kvantitativního výzkumu týká hlavně sociálních a humanitních věd. Z kvalitativního výzkumu vyplývá, že akademici a akademičky hodnotí flexibilitu práce velmi pozitivně. Flexibilita ale nemusí vždy být výhodou. Za flexibilitou práce se totiž často skrývá nejen překračování oficiálně stanoveného objemu práce, ale také očekávání, že akademik či akademička odvede vždy stejný objem práce bez ohledu na výši úvazku.

Důraz na to, aby akademici a akademičky reálně pracovali na zkrácený úvazek tolik, kolik mají, a dostávali za to adekvátní odměnu, musí zaznívat opakovaně a jasně. Toto je nutné zdůrazňovat především začínajícím akademickým pracovnicím a pracovníkům, protože ti si teď vytváří nejen vědecké, ale i pracovní návyky. Aktivní by v této otázce měly být také například vysokoškolské odbory, ale i další instituce, které mají vliv na vytváření pracovních podmínek ve vědecké a akademické sféře. Jen tak budeme mít jistotu, že v tomto systému nebudeme žít věčně.

 

Výsledky výzkumu budou představeny na 5. národní konferenci o genderu a vědě 30. října 2018 v prostorách Akademie věd ČR.

Zdroj: vedavyzkum.cz