A. Saini: Panenky pro holky, autíčka pro kluky?

Domů A. Saini: Panenky pro holky, autíčka pro kluky?


Je obliba růžové barvy u holčiček vrozená nebo získaná vlastnost? Je dané biologií, že většina chlapečků dává přednost autíčkům před panenkami? Nebo je zatím ještě něco jiného? Měla Mary Wollstonecraftová pravdu, když v roce 1792 napsala: „Děvčata a chlapci by si zkrátka nevinně hráli pospolu, kdyby jim rozdíly mezi pohlavími nebyly vštěpovány mnohem dříve, než se projeví přirozeně“

Britská spisovatelka Angela Saini se v kapitole Vrozené rozdíly ve své knize Od přírody podřadné mimo jiné snaží zjistit, jak je to s biologickými a sociálními vlivy u malých dětí. Český překlad knihy Od přírody podřadné, která získala ve světě řadu ocenění, pokřtíme spolu s autorkou v Galerii Louvre 29. října v 17,00h. Po úvodním ceremoniálu bude následovat autogramiáda. Vstup zdarma. Doražte.


Při výzkumu mezipohlavních rozdílů si vědci uvědomují, že potřebují přesně zjistit, jak moc toho děti při narození vědí a umějí a co to znamená. Mezi jiným se to týká také pozorování rozdílů mezi chlapci a děvčaty. Pokud si děti skutečně nesou do života předem připravené programy, závisejí tyto programy na pohlaví? Dávají malé holčičky přednost panenkám oblečeným do růžových šatiček, protože jsou holčičky, nebo spíš kvůli tomu, jak jim společnost dává najevo, že panenky a růžová barva jsou pro ně to pravé?

V tomto oboru již proběhlo nespočet výzkumů. Víme, že asi ve věku dvou let si děti začnou být vědomy svého pohlaví. Někdy mezi čtvrtým a šestým rokem života si chlapci uvědomí, že z nich vyrostou muži, a děvčátka, že dospějí v ženy. V tomto věku mají děti již také určitou představu, co je pro jejich pohlaví v dané kultuře vhodné. Americká psycholožka Diane Rubleová a expertka na gender Carol Lynn Martinová vysvětlují, že pětileté děti již mají osvojené genderové stereotypy. Popisují experiment, ve kterém ukázaly dětem obrázky lidí, jak šijí nebo vaří. Pokud obrázek odporoval tradičním stereotypům, děti si jej častěji zapamatovaly chybně. V jednom případě si místo dívky řezající dřevo – kterou ve skutečnosti viděli – řada z nich vybavila při stejné činnosti chlapce.

Někteří rodiče si tento problém velmi naléhavě uvědomují. Matka dítěte, které dnes pozoruji v laboratoři, mi vysvětlila, že je vědkyně s doktorským titulem a ráda by, aby i její dcera jednou dosáhla doktorátu. I proto se ji od samého začátku snaží chránit před genderovými stereotypy, které by ji mohly zbrzdit v úsilí maximálně využít své schopnosti. „Nejsem proti růžové, ale hodně kupujeme modré věci,“ říká mi. Kdosi jí nedávno nabídl dům pro panenky, ale odmítla: „Raději jí dám něco neutrálnějšího.“

Výzkumníci jako ti z Birkbecku si uvědomili, že jedním z nejúčinnějších způsobů odlišení vrozeného od získaného, tedy biologických vlivů od sociálních, je zaměřit se na děti tak malé, že společnost dosud neměla možnost vštípit jim genderové šablony. „Nemyslím si, že bychom o rozdílech mezi pohlavími mohli něco zjistit zkoumáním dospělých. Tak získáme informace jenom o tom, jak tito lidé dosud žili. Dozvíme se mnohem více o jejich životních zkušenostech než o biologii,“ vysvětluje Teodora Gligaová. „Čím ranější fázi vývoje zkoumáte, tím blíže se dostáváte k vrozenému.“

Předchozí ukázky z knihy:

Jsou muži od přírody promiskuitnější?

Jak se liší mozky mužů a žen

O menopauze – součást stárnutí nebo ještě něčeho jiného?