UŽITEČNÉ TIPY PRO MUŽE, JAK BOJOVAT PROTI GENDEROVÉ DISKRIMINACI VE VĚDĚ

Existuje celá řada výzkumů, které mapují ženám nepřátelské prostředí vědy a ukazují, proč je jejich zastoupení v mnoha oborech tak nízké. Vzniklo množství podpůrných skupin a organizací, které se vědkyním věnují, pořádají se workshopy pro ženy ve vědě, byl napsán bezpočet článků a blogů, které se tématem zabývají. Tyto iniciativy jsou důležité, ale něco tu chybí: genderová rovnost musí být výsledkem participace a společného úsilí. Pokud muži tvoří většinu na mnoha katedrách, ve vědeckých týmech, redakčních radách, výběrových komisích, v laboratořích a na konferencích, pak jsou to především muži, kdo mají být spojenci žen při snaze dosáhnout rovnosti.

Bylo by skvělé, kdyby tomu tak nebylo, ale muži zkrátka víc než svým kolegyním dopřejí sluchu svým kolegům, když se mluví o problému, jako je například sexismus. Existuje řada mužů, kteří ženy a genderovou rovnost podporují, ale neuvědomují si, že mnoho věcí v jejich chování pomáhá nerovnosti dál udržovat. Tento text je pro ty, které zajímá, jak se toho vyvarovat. Vznikl na základě opakovaných osobních zkušeností autorky a řady jejích kolegyň i mužů, kteří existenci takového chování potvrdili.

  • Při psané komunikaci nepoužívejte nevhodná oslovení. Neobracejte se na kolegyni jako na „slečnu“, nebo „paní“, používejte její nejvyšší dosažený titul či akademickou hodnost. Respektujte akademické tituly, alespoň při počátečním pozdravu.
  • Nekomentujte vzhled ženy v profesním kontextu. Nezáleží na tom, jaké jsou vaše úmysly, je to irelevantní. Stejně tak neříkejte, že někdo nevypadá jako vědkyně, akademička či profesorka, že vypadá příliš mladě nebo že se má víc usmívat.
  • Nepřerušujte vaše kolegyně, když mluví. Díky sociálnímu posilování1 komunikují ženy a muži často jinak. Nemusíte si uvědomovat, že to děláte, ale pokud se přistihnete, že skáčete do řeči vaší kolegyni nebo mluvíte, když mluví ona, přestaňte.
  • Vyhněte se poznámkám, které mají sexuální podtext, bez ohledu na to, zda se týkají vašich kolegyň či nikoli. Nenoste oděvy, které jsou sexuálně explicitní nebo sugestivní.
  • Ujistěte se, že jsou semináře, konference, sympozia, výběrové komise a panelové diskuze genderově vyvážené. Pokud se vám stane, že vás nějaká pozvaná žena odmítne, požádejte ji, aby za sebe doporučila náhradu. Nevzdávejte to. Uvědomte si, že pokud je ve vašem oboru méně žen, mohou být ty, které tam jsou, velmi vytížené.2
  • Věnujte pozornost tomu, kdo organizuje oslavy, předávání darů či neformální setkání. Ujistěte se, že to disproporčně nejsou častěji ženy z vaší laboratoře, fakulty či organizace. Nabídněte se jako dobrovolník nebo příště navrhněte nějakého kolegu.3
  • Když je třeba udělat zápis ze setkání, uvařit kávu nebo donést oběd nabídněte, že to uděláte. Nedovolte, aby tenhle úkol spadal výlučně či často na bedra žen, i když mají sklon jej brát často i dobrovolně na sebe (jsme k tomu vychované). Ujistěte se, že o tyto úkoly nejsou disproporčně častěji žádány od žen.
  • Neodmítejte projít dveřmi, které otevřela žena, netrvejte za každou cenu na tom, že jí pomůžete s vybavením nebo jinak neposilujte stereotypy, že ženy potřebují speciální zacházení. Nabídněte pomoc a přijměte, pokud bude odmítnuta.
  • Podílejte se doma stejným dílem na domácích pracích a péči o dítě/děti. Ženy (vědkyně nevyjímaje) jsou často ve srovnání s vědci neúměrně zatíženy domácími povinnostmi. Ujistěte se, že je vaše domácnost férová.
  • Při dotazech z publika na vašich akcích pobízejte k projevu ženy. Buďte dobrým moderátorem, ujistěte se, že muži nemluví významně déle a častěji. Na velkých akcích používejte raději mobilní mikrofony než stojany s mikrofony, abyste povzbudily ženy k tomu, aby se vyjádřily. Vážně to funguje!
  • Zjistěte si, co znamená tzv. mansplaining. Braňte se mu a zamezte mu, pokud jej uvidíte u druhých.
  • Seznamte se s tzv. argumentem špatného tónu. Nepoužívejte jej. Neodbývejte své kolegyně proto, že jsou naštvané, emocionální nebo že si nezaslouží respekt, protože zrovna nemluví tónem, který vy považujete za vhodný pro ženy.
  • Nenechávejte práci na zvyšování diverzity jen na ženách. Buďte na svých katedrách a institucích spíš proaktivní než reaktivní. Mluvte o událostech, které podporují nepřátelské prostředí ve vaší škole, vůči vašim studentkám a kolegyním. Pokud uvidíte někoho, kdo dělá nebo říká něco sexistického, řekněte mu, že to není v pořádku. Aktivně podporujte své kolegyně, když zažijí sexismus.
  • Osvojte si výukové nástroje a praktiky, které podporují genderovou rovnost. Věnujte pozornost příkladům, které jste pro studující vymysleli.4
  • Dbejte na to, koho zvete na neformální setkání, která souvisí s prací. Pokud chodíte často s členy vaší laboratoře nebo katedry na drink, pokuste se přizvat také ženy. Jinak můžete vašim kolegyním a kolegům zavírat dveře pro sdílení výzkumných příležitostí a nápadů, které vznikají v neformálním prostředí.
  • Naslouchejte. Nepředpokládejte, že víte, jaké to pro ženy je. Neříkejte „tohle se děje mužům také“. Neodbývejte a nepodceňujte jejich znepokojení. Pamatujte, že ženy často reagují na dlouhou historii incidentů, velkých i malých.
  • A nakonec, pokud tohle všechno děláte, nečekejte, že dostanete za odměnu bonbónek. Vaše úsilí může probíhat bez povšimnutí, bez toho, aby mu někdo vzdával hold. Pokračujte v tom i tak, neděláte to přece pro uznání, ale protože je to věc slušnosti.

Text byl se souhlasem autorky, která je profesorkou na výzkumné univerzitě na americkém severozápadě, převzat z jejího blogu.

1 Zpevňování žádoucích návyků, dovedností, způsobů chování a kompetencí sociálními odměnami (např. pochvalou) a sociálními tresty (kupř. dočasným zákazem oblíbené zábavy), též sociální podmiňování.

2 Zvažte také, zda nerozšířit skupinu, v níž vhodnou adeptku hledáte tím, že dáte prostor někomu, kdo je na méně seniorní pozici, nebo pracuje v oblasti, která je blízká požadovanému oboru a tématu. Pokud jste zvaný host a mezi hlavními hosty není žena, požádejte organizátory, ať to napraví.

3 Totéž platí i pro organizování vědeckých akcí, konferencí a dalších podniků.

4 Inspirace z českého prostředí, např. I. Smetáčková (Gender ve vysokoškolském kurikulu).