Jocelyn Bell Burnell: Těžím z toho, že jsem Nobelovku nedostala
Vědkyně světového formátu Jocelyn Bell Burnell na pozvání britské ambasády zavítá příští týden do Prahy. Jocelyn Bell Burnell v šedesátých letech učinila objev, který se zapsal do historie vědeckých objevů 20. století.
Když si čtete články o astrofyzičce Jocelyn Bell Burnell, musíte obdivovat její nezměrnou energii a optimismus. Koncem šedesátých let objevila pulsary, za které o pár let později dostal Nobelovu cenu někdo jiný (muž, jak jinak). Přesto Jocelyn Bell Burnell neztrácela a neztrácí víru ve svou práci: Vedla prestižní vědecké instituce, neváhá pomáhat mladým vědkyním a vědcům a k tomu všemu má patřičný životní nadhled.
Jocelyn Bell Burnell se narodila v roce 1943 v Lurganu v Severním Irsku. Po dosažení základního vzdělání byla poslána na dívčí internátní školu do anglického Yorku. Po dokončení studia fyziky na University of Glasgow přešla na University of Cambridge, kde v roce 1967 pomáhala stavět radioteleskop pro pozorování kvasarů. Brzy na to zachytila pulsující rádiový signál. Jeho zdroj byl později identifikován jako neutronové hvězdy, pulsary.
„Byl to velmi tenoučký signál. Všimla jsem si toho jen proto, že jsem si dávala pozor, abych něco nezkazila. Trpím totiž syndromem nezaslouženého úspěchu a strachem ze selhání,“ řekla vědkyně britskému deníku Guardian.
Zmíněný syndrom nezaslouženého úspěchu, tzv. impostor syndrom, stíhá lidi, zejména ženy, které přičítají původ svého úspěchu náhodě, enormnímu úsilí, štěstí, ale ne svým schopnostem. Bell Burnell se přiznala, že se tehdy obávala, že ji z University of Cambridge vyloučí, protože si nezaslouží na ní studovat. „Na druhé straně jsem trochu bojovnice. Řekla jsem si, že dokud mě nevyhodí, budu tvrdě pracovat, abych pak neměla výčitky a měla pocit, že jsem udělala, co bylo v mých silách,“ dodala pro Guardian.
Po měsíci zkoumání a pečlivého zaznamenávání dat Jocelyn Bell Burnell zavolala svému školiteli Anthony Hewishovi. Ten měl o signálech jasno. „Je to jasné. Jsou umělé, vysílá je člověk,“ byla jeho bezprostřední reakce. „Nevěděla jsem hned, co na to říct, ale jedno jsem věděla – nebylo to vysílané člověkem,“ vzpomíná Jocelyn Bell Burnell. Že má pravdu, se pak prokázalo, když za objev pulsarů byla udělena Nobelova cena.
Optimismus Jocelyn Bell Burnell nezná hranic. „To, že jsem Nobelovu cenu nedostala, mi je vlastně k dobru. Když obdržíte Nobelovku, tak už nic jiného nikdy nedostanete. Zatímco když Nobelovku nedostanete, udělují vám pořád nějaké ceny, a neuplynul rok, abych nějaké ocenění nedostala. A vždycky se k tomu konala party. Zkrátka, je to větší zábava,“ komentovala skutečnost, že Nobelovu cenu za fyziku dostal její kolega Anthony Hewish.
Jocelyn Bell Burnell vždy s úsměvem
Jocelyn Bell Burnell se stala první prezidentkou věhlasného Institute of Physics a Royal Society of Edinburgh a spoluzakládala program Athena Swan, který pomáhá ženám ve vědě. Nyní je hostující profesorkou na University of Oxford.
V roce 2018 získala prestižní a lukrativní Cenu za průlomový objev v oblasti základní fyziky (Breakthrough Prize for Fundamental Physics). Finanční obnos spojený s touto cenou ve výši 3 milionů liber (89 milionů Kč) věnovala Institute of Physics, jenž bude touto částkou sponzorovat studium mladých studentek a studentů nebělošského původu. Ti podle Jocelyn Bell Burnell pořád nejsou ve fyzice dostatečně zastoupeni. „U pulsarů z velké části došlo k tomu, k čemu došlo, proto, že jsem byla holka a „jen“ PhD,“ vysvětluje svoji motivaci věnovat tak velkou částku na podporu mladých studujících. „Zvýšení diverzity vědkyň a vědců ve fyzice může být jen přínosné.“
Zdroj: Guardian, New Yorker, Washington Post
Redaktor České televize Daniel Stach bude pro pořad Hyde Park Civilizace s Jocelyn Bell Burnell natáčet rozhovor. Sledujte náš Facebook a Twitter a dozvíte se, kdy rozhovor bude vysílán.