Potravinové systémy
Většina témat spojených s potravinovými systémy se nějakým způsobem týká lidí a jejich životů, proto má smysl i ve výzkumech, které se na toto téma zaměřují, zohlednit genderovou dimenzi. Genderové rozdíly a nerovnosti ve společnosti se totiž promítají i v tak klíčové oblasti jako je produkce potravin a nakládání se zdroji a technologiemi, které jsou v rámci potravinových systémů potřeba.
Celosvětově je napříč společnostmi zdůrazňována role žen jako uživatelek, strážkyň a správkyň přírodních zdrojů. Ženy mají také významnou pozici v zajišťování potravin a vody pro rodiny. Navzdory tomu ale práva k vlastnictví půdy a přístup k dalším zdrojům, infrastruktuře a službám patří stále převážně mužům.[1]Z těchto genderově podmíněných rozdílů pak vyplývají zásadní důsledky pro ženy a muže a pro jejich aktivity v potravinových systémech. V současnosti jsou tyto nerovnosti navíc výrazně zesilovány dopady klimatické krize. Ke klimatické krizi na jedné straně potravinové systémy přispívají (a naopak ji mohou také zmírňovat pokud respektují udržitelné principy), na straně druhé jsou změnou klimatou pak samy ovlivňovány. Jsou to přitom ženy a další zranitelnější skupiny osob, na které dopadá změna klimatu nejvíce. Pokud má tedy výzkum v oblasti potravinových systémů přispět k větší udržitelnosti pro všechny, měl by brát v úvahu gender i další společenské proměnné.
Gender a zemědělská produkce potravin
V produkci potravin se společenské nastavení projevuje nejen v tom, co a jak se pěstuje, ale také v celkovém uspořádání samotné produkce. Od toho, kdo vlastní půdu, kdo může dělat určité činnosti (nebo se od něj či od ní očekávají), jak jsou tyto činnosti ohodnoceny (ať už finančně, nebo například společenskou prestiží) apod. Vzhledem k historicko-kulturnímu vývoji v Evropě mají ženy oproti mužům menší přístup k půdě, méně jich řídí farmy a obecně bývají farmy vlastněné ženami menší a mají také menší obrat.[2] Ženy se také často nachází v tzv. šedé zóně, kdy například nejsou na rodinné farmě formálně zaměstnané a nemohou proto čerpat sociální benefity. Ženská práce je navíc často považována za „neomezený přírodní zdroj“.[3] Přestože ženy hrají v zemědělství klíčovou roli a jejich počet vzrůstá, jejich práce často není uznávaná nebo je zneviditelňovaná. Většinou totiž působí v nejhůře placených a nejistých pozicích, a současně nejsou vedeny jako majitelky půdy.[4]
V celosvětovém měřítku existuje souvislost mezi stupněm mechanizace v zemědělství a genderem. Čím méně je zemědělství mechanizované, tím vyšší je podíl žen mezi osobami pracujícími v zemědělství.[5] Můžeme to vidět třeba na příkladu Evropy. V zemích s vysoce mechanizovaným zemědělstvím jako je například Německo nebo Nizozemí je podíl žen v zemědělství nižší než v méně mechanizovaném zemědělství ve východní a jižní Evropě.[6]Zároveň je třeba poukázat na to, že o ženách pracujících v oblasti produkce potravin v EU nemáme zcela kompletní data. V zemích globálního Jihu mají ženy pracující v zemědělství v porovnání s muži například horší přístup k úvěrům, pojištění, zavlažování, hnojivům, technologiím nebo informacím o nových zemědělských postupech.[7] S postupující klimatickou změnou se tyto nevýhody a překážky budou ještě násobit. A zároveň bude méně pravděpodobné, že se k ženám dostanou technické inovace nebo další způsoby řešení dopadů klimatické změny.[8]
Příkladem dobré praxe jsou v tomto směru například opatření či změny v politikách týkajících se vlastnictví půdy. Ve Španělsku se snaží podporovat registraci sdílených podniků, aby ženy v zemědělství nevypadávaly ze systému sociálního zabezpečení.[9] Ve Skotsku vznikl pro zemědělský sektor nástroj, který usnadňuje přístup k půdě – původně cílil zejména na mladé zemědělce jako reakce na nedostatek příležitostí, ale ve výsledku měl pozitivní dopady také na ženy.[10]Pro dosažení genderové rovnosti v potravinových systémech má však zásadní význam také zapojení mužů a chlapců. Muži, kteří mají ve společnosti převážně větší moc, mohou využít svého vlivu k tomu, aby zajistili rovný přístup ke zdrojům a příležitostem ženám a dívkám, které tuto moc nemají.
Genderové inovace v akvakultuře
Zajímavou oblastí pro genderovou dimenzi je oblast rybolovu. Voda a pohyb v ní či blízko ní jsou zejména v tradičních společnostech často silně genderované a na ženy se v tomto ohledu často vztahují významná omezení. Důležitou roli zde může hrát také náboženství, a objevují se tu i zásadní rozdíly v tom, kdo může vykonávat jaké činnosti. Odpovědnost za získávání vody a šetrné hospodaření s ní mají však naproti tomu mnohem častěji ženy a dívky.[11]
V Bangladéši existují sociální bariéry, které ženám neumožňují lovit ryby, protože rybolov je považován za mužskou povinnost. Kromě toho pro ženy představuje překážku také případné namočení sárí, které by následně musely vyprat a během dne pověsit, aby uschlo. Ženy se proto většinou zapojují do krmení ryb a čištění rybníků, zatímco muži se věnují rybolovu, jejich prodeji a kromě toho také rozhodují o financích.[12] Projekt Aquaculture for Income and Nutrition si proto kladl za cíl podpořit rovnost žen a mužů a zajistit potravinovou bezpečnost. Hlavní inovaci představovalo využití tzv. žaberních sítí, které jsou lehké, a ženy je proto mohou nahazovat ze břehu rybníka, aniž by se musely namočit.[13]
Součástí projektu byl také vzdělávací program, který se vztahoval nejen k tomu, jak tyto sítě vyrobit a následně používat, ale také k výživovým hodnotám ryb. Pro jeho úspěch bylo potřeba jednak rozpoznání genderových norem, ale také jejich následná změna. Vzhledem k tomu, že rybolov je tradičně považován za mužskou práci, bylo nutné, aby okolí žen (tedy manželé, příbuzní a sousedé) jejich novou roli podpořili.[14]Součástí projektu byl také trénink vyjednávacích dovedností, asertivity a zvýšení sebevědomí. Výsledky ukázaly změnu postojů mezi muži i ženami, posílení spolupráce v rámci rodiny a větší přijetí toho, že i ženy využívají technologie.[15]
Šlechtění a genderované preference při volbě odrůd
Zejména v zemích globálního Jihu jsou to právě ženy, které obstarávají jídlo a mají na starosti vaření, proto pro ně může mít větší prioritu jednoduchost přípravy dané odrůdy. To se může týkat například loupání (maniok), délky vaření (fazole) či toho, zda se daná odrůda hodí k různým typům přípravy (rýže).[16] Při šlechtění ale nemusí být tyto aspekty brány v úvahu, protože v nich nebývá zohledněna neplacená práce žen. Ta je často braná jako automatická, a nezdá se tím pádem jako podstatná pro výběr odrůdy. Například informace, že rezistentnější odrůdy mohou potřebovat více vody nebo se musí vařit delší dobu, nemusí pak být při šlechtění považovány za relevantní. Tuto volbu totiž častěji dělají muži, kteří se většinou přípravě jídla sami nevěnují.
Genderovanost preferencí ve výběru plodin a odrůd jde velmi dobře vidět zejména v souvislosti se společenským uspořádáním. Participativní výzkum v Mali například došel k závěru, že ženy dávají přednost odrůdám, které lze pěstovat na málo úrodné půdě. To je odrazem genderové nerovnosti ve společnosti, kde mají ženy nejen horší přístup k samotné půdě, ale také k hnojivům a nemohou tak ani zvýšit úrodnost půdy.[17]
Ženy, ale i jiné nezajištěné osoby, také častěji preferují rané odrůdy. Ty totiž mohou pokrýt obživu v rámci celého roku, i když to může být na úkor vyššího zisku. Pro nezabezpečené zemědělce a zemědělkyně s omezeným přístupem k půdě a financím mohou být tyto odrůdy jeden z mála způsobů, jak si celoročně zajistit živobytí.[18] Podobně tomu může být i u listové zeleniny, kterou lze sklízet průběžně a je ji tak možné prodávat každý týden. To zajistí stálejší příjem než plodiny, které se sklízejí jednorázově a mohou být finančně výhodnější.[19] Při volbě odrůd může hrát roli také zranitelnost vůči změně klimatu, závislost na dešťových srážkách nebo dostupnost pracovní síly.[20] To vše zde hraje roli a může mít odlišné dopady na ženy a na muže. Proto je důležité zohledňovat gender jako relevantní faktor a snažit se vyhovět potřebám a preferencím jak mužů, tak žen.
Celou případovou studii včetně doporučení, jak začlenit genderovou dimenzi do výzkumu potravinových systémů, naleznete zde.
[1] United Nations Environment Programme, United Nations Entity for Gender Equality and the Empowerment of Women, United Nations Peacebuilding Support Office, United Nations Development Programme (2013). Women and Natural Resources: Unlocking the Peacebuilding Potential.
[2] European Institute for Gender Equality (2021). Agriculture and rural development.
[3] European Parliament (2008). Resolution of 12th March 2008 on the situation of women in rural areas of the EU.
[4] GENDERACTION (2021). A sustainability approach to Horizon Europe Cluster 6. Policy Brief No. 22, September 2021.
[5] Korsvik, T. R., Rustad, L. M. (2018). What is the gender dimension in research? Case studies in interdisciplinary research.
[7] UN FAO (2011). The state of food and agriculture, women in agriculture: Closing the gender gap for development.
[8] Agarwal, B. (2018). Gender equality, food security and the sustainable development goals. Current Opinion in Environmental Sustainability, vol. 34, pp. 26–32.
[9] Giner, C., Hobeika M., Fischetti C. (2022). Gender and food systems: Overcoming evidence gaps. OECD Food, Agriculture and Fisheries Papers, No. 184.
[10] Giner, C., Hobeika M., Fischetti C. (2022). Gender and food systems: Overcoming evidence gaps. OECD Food, Agriculture and Fisheries Papers, No. 184.
[11] Hanson, A., Buechler, S. (2015). Towards a feminist political ecology of women, global change, and vulnerable waterscapes.
[12] WorldFish (n.d). Gill nets enable women to harvest nutritious fish in Bangladesh.
[14] Gendered Innovations (n.d.). Agriculture: Embedding Gender Norms in Innovation Processes.
[16] Polar, V., Mohan, R. R., McDougall, C., Teeken, B., Mulema, A. A., Marimo, P., Yila, J. O. (2021). Examining choice to advance gender equality in breeding research, pp. 77−111. In Advancing Gender Equality through Agricultural and Environmental Research: Past, Present, and Future. Pyburn, R., van Eerdewijk, A. (Eds.). International Food Policy Research Institute.
[17] Rattunde, F., Sidibe, M., Diallo, B., van den Broek, E., Some, H., vom Brocke, K., Diallo, A., Nebie, B., Touré, A., Isaacs, A., Weltzien, E. (2018). Involving Women Farmers in Variety Evaluations of a ‘Men’s Crop’: Consequences for the Sorghum Breeding Strategy and Farmer Empowerment in Mali, pp. 95-107. In State of the Knowledge for Gender in Breeding: Case Studies for Practitioners. Tufan, H. A., Grando, S., Meola, C. (Eds.) Gender and Breeding Initiative. Lima: CGIAR.
[19] Njuki J., Eissler S., Malapit H., Meinzen-Dick R., Bryan E., Quisumbing A. (2021). A review of evidence on gender equality, women’s empowerment, and food systems.