Co je genderově podmíněné násilí?

Genderově podmíněným násilím se rozumí „veškeré akty fyzického, sexuálního, psychického ekonomického či dalších forem násilí, které jsou cíleny na ženy z důvodu, že jsou ženami, nebo na muže z důvodu, že jsou muži, anebo akty tohoto násilí, které nepřiměřeně dopadají na ženy či na muže.“ Tato definice vychází z mezinárodněprávních dokumentů, jako je např. Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminaci žen (Úřad vlády ČR, Strategie rovnosti žen a mužů 2021–2030).

Genderově podmíněné násilí představuje kontinuum nevhodného a nepřijatelného chování, od „měkkých“ forem obtěžování až po velmi závažné formy sexuálního násilí.

Genderově podmíněné násilí má mnoho podob, které mohou probíhat jak ve fyzickém, tak online prostoru. Zejména se jedná o:

  • genderové obtěžování (ponižující komentáře snižující schopnosti dané osoby, protože je žena/muž nebo osoba odlišné genderové identity)
  • sexuální obtěžování (sexuálně laděné komentáře na vzhled osoby či nevyžádané doteky)
  • sexuální násilí[5] (znásilnění či sexuální nátlak)

Genderově podmíněné násilí se může projevovat jako:

  • stalking (opakované obtěžování zprávami, pronásledování)
  • fyzické násilí (kopání, strkání nebo údery, znemožňování pohybu)
  • psychické násilí (nadávky, urážky, ponižování, zesměšňování, skákání do řeči, záměrné opomíjení v komunikaci)
  • ekonomické násilí (znemožňování přísupu ke grantům, k prostředkům na služební cesty, například ve srovnání s kolegy, odpírání vybavenosti, kancelářských prostor, asistentské podpory)
  • organizační násilí (bagatelizace, tolerování či podpora individuálního násilí ze strany vedení instituce a osob ve vedoucích pozicích)
  • kybernásilí (posílání zastrašujících či sexuálně explicitních mailů)

Proč by se měly instituce genderově podmíněným násilím zabývat?

Vedle závažných dopadů na psychické zdraví má genderově podmíněné násilí vážné dopady na studijní a pracovní výsledky lidí, kteří jej zažívají. Dopadá také na osoby, které jsou tomuto jednání vystavovány z pozice přihlížejících (tzv. bystanders). V důsledku genderově podmíněné násilí poškozuje vysoké školy a výzkumné instituce jako celek. Ty totiž přicházejí o talenty a potenciál osob, které kvůli genderově podmíněnému násilí a sexuálnímu obtěžování z akademického a vědeckého prostředí odcházejí nebo se nemohou věnovat svému studiu či práci naplno.

Genderově podmíněné násilí není primárně projevem selhání jednotlivce, ale spíše organizační kultury, která umožňuje, aby k takovému chování vůbec docházelo (např. absence nástrojů nahlašování, absence sběru dat, bagatelizace a další). Jedná se o systémový problém, který souvisí s mocenským postavením a strukturálními nerovnostmi. Je možné si jej představit jako kontinuum, kde zdánlivě „měkké“ a nenápadné formy nevhodného chování, pokud nejsou řešeny, postupně přerůstají v závažnější formy násilí.

Jak moc je genderově podmíněné násilí v akademickém prostředí rozšířené?

Dosud největší evropský výzkum výskytu genderově podmíněného násilí v akademickém prostředí, realizovaný v rámci projektu UniSAFE, ukázal, že s nějakou formou genderově podmíněného násilí se setkaly téměř dvě ze tří osob (62 %). Výzkum probíhal na 46 univerzitách a výzkumných institucích v 15 zemích Evropy a zúčastnilo se jej 42 tisíc respondentů a respondentek (53 % dotazovaných osob byly ženy, 44 % byly muži a 3 % se identifikovaly jako nebinární osoby).

S nějakou formou genderově podmíněného násilí se setkaly téměř dvě ze tří osob.

Nejčastější formou je podle tohoto výzkumu násilí psychické (57 %), za ním následuje sexuální obtěžování. S tím se setkala přibližně jedna ze tří osob, přesněji 31 %.

Vysokou míru výskytu genderově podmíněného násilí v akademickém prostředí potvrzují i dřívější výzkumy z českého vysokoškolského prostředí. Ty ukazují, že některou z forem obtěžujícího chování zažilo 67 % studujících (Vohlídalová 2009). Toto číslo zahrnuje genderové obtěžování (urážky, komentáře, nevhodná gesta nebo používání lechtivých materiálů), nevítanou sexuální pozornost (nevhodné nebo urážlivé chování − verbální i neverbální, zaměřené na jednotlivce) či sexuální nátlak (nevítané tělesné dotyky či fyzické napadení). Nejvíce zkušeností mají studující se zesměšňujícími poznámkami o ženách a mužích, jejich vzhledu, schopnostech a vlohách k určitým povoláním. S takovými poznámkami vyučujících se setkalo přes 53 % studentek a přes 47 % studentů, většina z nich opakovaně (Vohlídalová 2009).

Jaké jsou dopady genderově podmíněného násilí?

Genderově podmíněné násilí má závažné dopady pro oběti, přeživší i přihlížející. Z průzkumu UniSAFE vyplývá, že se osoby, které zažily genderově podmíněné násilí, cítí sociálně vyloučené, necítí se bezpečně nebo obecně dobře (v 70 % případů) oproti osobám, které genderově podmíněné násilí nezažily (ve 20 % případů).

Zkušenost s násilím má dopad nejen na pocit bezpečí a well beingu, dopadá také na jejich práci a studium. Lidé se tak cítí nespokojení ve svém zaměstnání (v 67 % případů), snižuje se jejich pracovní výkon (v 54 % případů) a přemýšlejí o celkovém odchodu z akademického sektoru (ve 40 % případů). Dále se vytváří pocit vyloučení z kolektivu, přičemž lidé hledají způsoby, jak do práce chodit co nejméně.

Studující pak častěji zameškávají hodiny, odhlašují se z předmětů a cítí se nespokojeni s průběhem studia. Výjimkou nejsou ani úvahy o odchodu z univerzity. Častým důsledkem je také zhoršování studijní výsledků.

Jaké jsou nejčastější důvody nenahlašování genderově podmíněného násilí?

Případy genderově podmíněného násilí nahlásí pouze 13 % obětí. Téměř polovina obětí (47 %) uvedla jako důvod nenahlašování nejistotu, zda bylo chování dostatečně závažné. 31 % obětí uvedlo, že důvodem pro nenahlášení byla skutečnost, že v době incidentu neidentifikovaly dané jednání jako akt násilí. Ve 26 % případů si oběti myslely, že i když incident nahlásí, nedojde k žádnému řešení. V 17 % případů oběti násilí nevěděly, na koho se obrátit.

Z uvedených dat vyplývá, že o genderově podmíněném násilí obecně panuje nízké povědomí − lidé z těchto důvodů často neumějí rozeznat, že se jim násilí děje. Nízká informovanost panuje i o tom, jakými cestami lze případy násilí v institucích řešit. To vytváří nedůvěru v instituci a její schopnost incidenty řešit. Naopak stále přetrvává atmosféra strachu z bagatelizace nebo pomsty, pokud se osoba rozhodne případ násilí oficiálně řešit.

Kdo je genderově podmíněným násilím nejvíce ohrožen?

Výzkum UniSAFE také poukázal na vyšší míru ohrožení násilím mezi příslušníky marginalizovaných skupin. Nebinární osoby se s nějakou formou genderově podmíněného násilí setkaly v 74 % případů, ženy v 66 % případů a muži v 56 % případů. Genderově podmíněným násilím jsou ve větší míře ohroženy osoby s menšinovou sexuální orientací nebo genderovou či sexuální identitou

Genderové identity představují například cisgender, transgender nebo nebinární osoby.

Cisgender je osoba, které bylo při narození přiřazeno mužské pohlaví a která se identifikuje jako chlapec nebo muž, nebo osoba, které bylo při narození přiřazeno ženské pohlaví a která se identifikuje jako dívka nebo žena.

Menšinovou se míní jiná než heterosexuální a cisgender identita.

Sexuální orientací se rozumí heterosexualita nebo homosexualita.

Sexuální identita je pak zjednodušené pojmenování, s kterým se člověk nejvíce ztotožňuje v rámci své pociťované sexuální orientace, přičemž je na sexualitu nahlíženo mnohem komplexněji. Příklady sexuálních identit mohou být bisexualita, pansexualita nebo obecně queer.

Častěji jsou násilí a obtěžování vystaveny ženy (66 %) a také lidé, kteří jsou zranitelnější kvůli LGBTQ+ identitě (68 %), své etnicitě (69 %) nebo zdravotnímu znevýhodnění (72 %).

Násilí častěji čelí také osoby, u kterých se prolínají různé formy možného znevýhodnění. Vedle genderu jde zejména o věk, délku působení na univerzitě, minoritní příslušnost (například etnickou) či jinak znevýhodněné skupiny. V takovém postavení se nachází i mladší ženy, osoby s prekérní formou práce nebo se smlouvou na dobu určitou či zahraniční studující (UniSAFE: D3.1 Theoretical and conceptual framework).

Pro efektivní řešení genderově podmíněného násilí je proto potřeba zohledňovat vedle kategorie genderu a pohlaví také další kategorie, jako je věk, etnicita, socioekonomický status a další, které mohou být u projevů násilí stejně relevantní. Tento intersekcionální přístup (z anglického „intersection“ = křižovatka) umožňuje identifikovat a analyzovat, jakým způsobem různé faktory interagují s kategorií genderu a zvyšují nebezpečí toho, že bude daná osoba vystavena násilí.

Mocenská rovina genderově podmíněného násilí a sexuálního obtěžování

Některé rysy akademického prostředí mohou být příčinou toho, že genderově podmíněné násilí bude v akademickém prostředí více přítomné. Mezi tyto důvody patří:

  1. Silně hierarchické uspořádání akademického prostředí s jednotlivými akademickými stupni, kdy zejména v doktorské a postdoktorské fázi jsou začínající vědci a vědkyně závislí na svých školitelích a vedoucích.
  2. Vztahy závislosti (výsledky zkoušek, přijetí studijních prací atd.) mezi vyučujícími a studujícími.
  3. Vrstevnické vztahy, kde moc působí jako součást interakcí mladých lidí v určitém genderovém řádu.

Tyto mocenské vztahy jsou strukturovány nejen podle pohlaví, ale také podle dalších charakteristik, jako je věk, etnický původ, národnost, sexuální orientace, třída nebo zdravotní způsobilost. Tato hierarchická povaha vysokoškolských a výzkumných institucí vede k nedostatečnému nahlašování incidentů kvůli obavám z možných negativních dopadů nebo odplaty. 

Genderově podmíněné násilí v akademickém prostředí v sobě z podstaty instituce jako hierarchické struktury nevyhnutelně zahrnuje mocenský aspekt.

Mocenský aspekt může tedy nabývat podoby genderově hierarchických vztahů mužů nad ženami a vyučujících nad studujícími (dominance mužů ve vyšších stupních akademické dráhy). Ovšem původci a oběti genderově podmíněného násilí mohou být různí a různé, stejně tak vztahy, v rámci kterých k takovému jednání dochází. Může se tedy odehrávat ve vztahu zaměstnaná osoba − zaměstnaná osoba, zaměstnaná osoba − studující, studující − studující a podobně.

Konkrétní příklady genderově podmíněného násilí

Učitel na přednášce z matematiky, kterou má před několika desítkami studujících, z nichž zhruba třetinu tvoří ženy, představuje podmínky k udělení zápočtu. Při tom zdůrazní: „Jedná se mi skutečně o vaše znalosti. Takže předem upozorňuji dámy, že krátké sukně a výstřihy jim nepomohou. Na moji zkoušku se musíte, dámy, dobře naučit.“V rámci politologicky orientovaného předmětu učitel rozdává témata na referáty se slovy: „Byl bych rád, kdyby evropský rozpočet zpracovával muž“. Když se studentka zeptala, proč si to nemůže vzít dívka, odpověděl: „Pánové to postihnou lépe, protože mají mozek lépe vystavěný pro ekonomické záležitosti.“

Na přednášce z historie ve třídě, kde je poměr studentek a studentů zhruba půl na půl, učitel vykládá boj britských žen za volební právo. Protestní akce komentuje slovy: „Feministky si tehdy strhávaly podprsenky. U toho bych chtěl být. Vy asi taky, pánové, že?“
Příklady jsou převzaty z příručky pro vedení vysokých škol a vyučující „Sexuální obtěžování na vysokých školách” Ireny Smetáčkové, Petra Pavlíka a Kateřiny Kolářové.

„Čemu se věnuje tak pěkné děvče, jako vy? […] tohle je náročné studium. Tvrdá práce. Akorát si tu zničíte svoji krásu […] proč se radši nedáte na modeling. Najděte si bohatého manžela.”
D5.3 Report on interviews with researchers at higher risk of gender-based violence (GBV), UniSAFE, str. 17.


„Během Ph.D. studia jsem byla těhotná a vedoucí mé práce po mně chtěl měřit radioaktivitu, což jsem pochopitelně dělat nemohla. Byla jsem donucena říct, proč měření nemůžu provést. Na to mi řekl: No tak v takovém případě nebudete mít data k dokončení vašeho doktorské studia […]. Pokud měření neprovedete sama, pokus selže.”
D5.3 Report on interviews with researchers at higher risk of gender-based violence (GBV), UniSAFE, str. 15.
 
„ […] rozdíl není jenom v barvě pleti […] rozdíly způsobuje, jestli mluvíte „národním jazykem”, nebo ne. Pokud ne, nebudou vás brát vážně. Nebo vás nezapojí do diskuze; to se ostatním kolegům a kolegyním, které nemluví „národním jazykem”, stává často. Když ostatní začnou mluvit svým národním jazykem, je to způsob, jak vás vytlačit − nemůžete se zapojit do diskuze, protože s vámi prostě nechtějí mluvit.”
D5.3 Report on interviews with researchers at higher risk of gender-based violence (GBV), UniSAFE, str. 37−38.



„Stal se z toho můj individuální problém. Děkan mi řekl: „Jestli chcete něco změnit, budete si muset promluvit s ním”. Řekla jsem, že na to nemám dost odvahy, protože se necítím bezpečně, ale děkan trval na svém: „Jestli se z toho chcete dostat, tak budete muset.” Takže tím to pro mě skončilo. […] Jako kdyby vás musel někdo znásilnit, aby se konečně něco začalo řešit. Mám pocit, že to, co se mi stalo, se vlastně nepočítá.”
Naezer, Marijke, Marieke van den Brink and Yvonne Benschop. „Harassment in Dutch academia: Exploring manifestations, facilitating factors, effects and solutions.” (2019), str. 33, dostupné zde.

„Sexuálně mě napadl profesor. Pronásledoval mě kolem světa pod záminkou toho, že chce být spoluautorem vědeckého článku.”
D5.3 Report on interviews with researchers at higher risk of gender-based violence (GBV), UniSAFE, str. 23.



//Respondentka popisuje zkušenosti se svým vedoucím, s nímž byla 8 let v intimním vztahu//
„Neuhodil mě, ale v jednu chvíli mě chytil za paži, hodil se mnou o zeď, zařval mi něco do ucha a držel mě tak pevně, až jsem potom měla na ruce modřiny.”
D5.3 Report on interviews with researchers at higher risk of gender-based violence (GBV), UniSAFE, str. 22.
 

[1] Vohlídalová, Marta. 2009. „Sexuální obtěžování na vysoké škole. V ČR neexistující problém?“ Gender a výzkum / Gender and Research 10(2), str. 22.

[2] Vohlídalová, Marta. 2009. „Sexuální obtěžování na vysoké škole. V ČR neexistující problém?“ Gender a výzkum / Gender and Research 10(2):20−28.

[3] UniSAFE: D3.1 Theoretical and conceptual framework

[4] Vohlídalová, Marta. 2009. „Sexuální obtěžování na vysoké škole. V ČR neexistující problém?“ Gender a výzkum / Gender and Research 10(2):20−28.

[5] UniSAFE: D3.1 Theoretical and conceptual framework