Ženy a muži využívají veřejný prostor rozdílně. Překonávají v něm různé vzdálenosti různými dopravními prostředky s různou frekvencí. Proto od něj potřebují jiné věci. Nezohlednění odlišných nároků na veřejný prostor i dopravu ale vedlo k vývoji měst a veřejné dopravy, které jsou pro matky a otce, starší lidi či handicapované méně využitelné, přínosné i bezpečné.

Informační, komunikační a robotické technologie se staly nedílnou součástí dnešní společnosti. Jejich vývoj, využití a přístup k nim ale určují stávající mocenské vztahy a genderové normy. I kvůli nim IKT často nezohledňují „digitální propasti“ mezi ženami a muži, starými a mladými, handicapovanými a zdravými, a nereflektují jejich rozdílné potřeby. Přispívají tak k diskriminaci a posilování nerovností ve společnosti.

Každá buňka v lidském těle má své pohlaví. Ženy a muži se tak liší na buněčné úrovni, a proto na ně onemocnění, léčba i léky mohou působit odlišně. V lékařské kultuře ale stále existuje domněnka neutrality pohlaví, kvůli které je mnohdy určení rizikových faktorů, příčin onemocnění, klinických projevů nebo různých léčebných postupů pro ženy a muže méně efektivní, přínosné a bezpečné.

Rozmanitost v týmu není jen otázkou etiky, ale především inovačního a ekonomického potenciálu firmy. Navzdory tomu je ze všech STEM oborů technologický průmysl jedinou oblastí, ve které se genderová a rasová diverzita dlouhodobě nelepší. Stejnorodé tech-týmy tak nadále vyvíjejí řešení, která přehlíží společenské i biologické odlišnosti jednotlivých skupin obyvatelstva, a selhávají v naplnění jejich potřeb.

Předmětem veškerého zájmu sociálních a humanitních věd jsou lidské životy. Ty jsou formovány odlišně v závislosti na kulturních, socio-ekonomických i historických faktorech. Ačkoliv žádná jiná disciplína tyto faktory nezohledňuje tak často a široce jako právě společenský a humanitní výzkum, i v něm se nadále objevují nevědomé předsudky či chyby v interpretaci dat, jež negativně ovlivňují část populace.

Celosvětově v zemědělství pracuje jedna miliarda lidí. Jeho páteří, a to zejména v rozvojových zemích, jsou ženy, které obstarávají výživu rodin i komunit, jejichž přežití tak na ženách závisí. Přesto ve srovnání s muži vlastní jen zlomek půdy a kapitálu, čímž se dále omezuje jejich přístup k rozhodování, zdrojům, zemědělským technologiím i trhům. V důsledku jsou ženy a ti, o něž pečují, mnohem více ohroženi chudobou, podvýživou i klimatickými změnami.

Změna klimatu, přírodní katastrofy a ztráta biodiverzity jsou považovány za hlavní environmentální problémy současnosti i budoucna. Každý z nich poškozuje Zemi, ale také lidské životy, a to zejména těch nejchudších. Ty celosvětově ze 70 % tvoří ženy, které jsou tak podstatně hůře zasaženy výkyvy počasí, nedostatkem čisté vody a potravin. Navzdory těmto důležitým vazbám se role genderu při tvorbě politik v oblasti životního prostředí zvažuje velmi málo.