Životní prostředí a klima

Existence života na planetě Zemi a přežití lidstva nezávisí na ničem tak, jako na životním prostředí. I přesto lidé pokračujícím spalováním fosilních paliv, kácením deštných pralesů a chováním hospodářských zvířat zapříčinili rozsáhlý posun chování počasí, souhrnně označovaný jako změna klimatu. Ta se, ať už přímo či nepřímo, dotýká všech lidí, pro některé skupiny ovšem svět činí ještě daleko méně obyvatelný a bezpečný než pro ostatní. Jedná se zejména o osoby žijící v chudobě, které sice ke klimatické změně přispívají nejméně, ale kvůli omezeným možnostem adaptace na ně dopadá nejhůře. Mezi těmito lidmi je navíc neúměrně více žen, které tak společně se seniory a dětmi představují skupinu, jež je extrémními výkyvy počasí jako jsou povodně, sucho či tropické bouře, ohrožena nejvíce. Navzdory tomu byla až donedávna skutečnost, že na živobytí, zdraví a budoucí vyhlídky žen a mužů klimatická změna působí jinak. V důsledku hrozí, že změna klimatu dále znevýhodní již tak znevýhodněné.

Příklady toho, jak se pohlaví a gender projevuje v životním prostředí a jeho změnách:

Období sucha

Pro ženy je sucho nejspíš tou nejnebezpečnější klimatickou změnou. V zemích chudého Jihu je totiž zajišťování vody pro rodinu jejich zodpovědnost. V době nedostatku musí vzít za vděk i vodou z nebezpečných zdrojů, včetně potoků a rybníků, které jsou často kontaminovány. To může vést k průjmovým a tyfoidním onemocněním, která jsou v těchto zemích hlavní příčinou úmrtí dětí mladších 5 let (WHO & UNICEF, 2005).1 Kvůli zvyšujícímu se suchu se navíc prodlužují vzdálenosti, které musí ženy a dívky za vodou každodenně putovat. Čím více času zajišťováním vody stráví, tím více jsou ohroženy zdravotními riziky (přehřátí, ničení kostí, podvyživenost a tak dále) a rizikem násilí při cestování na velké vzdálenosti (WHO, 2014).

Společenské normy

Mezi typické symptomy klimatických změn patří časté záplavové katastrofy, které jsou důsledkem zhoršující se nerovnoměrnosti rozložení srážek. V Latinské Americe a Asii snižuje šanci žen na přežití během záplav to, že je nikdo neučí plavat, protože plavání je u žen považováno za neslušné (Aguilar, 2004; Oxfam, 2005). V kontextu jižní Asie se navíc na vysokém počtu utonulých žen podílí i tradiční ženské oblečení, jako je sárí, pavada či parkar, které významně limituje možnosti pohybu ve vodě.

Důležité statistiky:

  • Studie ukazují, že změna klimatu více postihuje ženy než muže. Údaje OSN ukazují, že 80 % lidí, kteří museli v důsledku klimatických změn přesídlit, jsou ženy (Halton, 2018).
  • Výzkum společnosti Mintel odhalil, že ženám více záleží na planetě a více se zajímají o témata jako je etika a udržitelnost (Avis-Riordan, 2018). Zároveň jsou ženy ochotnější se v zájmu životního prostředí uskromnit a omezit své pohodlí.
  • Obětmi přírodní katastrof jsou neúměrně více ženy a dívky. Cyklon Gorky, který zasáhl Bangladéš v roce 1991, způsobil přibližně 140 000 úmrtí, přičemž 93 % z nich byly ženy. Po vlně tsunami v Indickém oceánu v roce 2004 bylo z 250 000 úmrtí 70 % žen  (WHO, 2014).
  • Dostupná data dokládají, že po přírodních katastrofách eskaluje násilí na ženách. V důsledku Hurikánu Katrina, který zasáhl jih Spojených států amerických v roce 2005, se psychické násilí na ženách zvýšilo z 33,6 % před katastrofou na 45,2 % po katastrofě a fyzické násilí z 4,2 % na 8,3 % (Schumacher, 2010).2

Jak dosáhnout environmentální spravedlnosti?

  • Zajistit údaje rozčleněné podle společenských proměnných. Bez nich nelze pochopit rizika, kterým ženy a muži čelí během a po přírodních katastrofách.
  • Zohlednit v politikách odolnosti proti přírodním katastrofám genderové hledisko.
  • Uznat vazby mezi příčinami a důsledky změny klimatu a sociálními, politickými a ekonomickými právy žen jako základ pro nový způsob spravedlivějšího rozdělování zdrojů.
  • Zajistit spravedlivý přístup ke zdrojům a příležitostem ke zlepšení živobytí.

1 WHO, UNICEF (2005). Water for life: Making it happen 2005–2015. Geneva, World Health Organization and United Nations Children’s Fund.

2 Schumacher, J. A. a kol. (2010). „Intimate partner violence and Hurricane Katrina: Predictors and associated mental health outcomes“ v Violence and Victims, 2010; 25(5): 588-603.