O čem se psalo v dubnu 2019

Věra Jourová mezi nejvlivnějšími osobnostmi světa

Věra Jourová se stala první Češkou v žebříčku 100 nejvlivnějších osob časopisu TIME. Eurokomisařka se zasadila za jeden z nejdiskutovanějších evropských předpisů loňského roku – Obecné nařízení o ochraně osobních údajů, zkráceně GDPR. Také se věnuje rovným příležitostem žen a oblasti justice, ochraně spotřebitelů. V současnosti například prosazuje zjednodušenou výměnu dat v kriminálním vyšetřování mezi státy EU a USA.

Časopis TIME vydává žebříček 100 nejvlivnějších osobností od roku 2004. Dělí je do skupin podle jejich zásluh – vůdci, umělci či ikony. Jourová byla zařazena do kategorie titánů. Titul titána roku sdílí například se zakladatelem sociální sítě Facebook Markem Zuckerbergem. Tomu přitom značně ztížila práci právě zmíněným nařízením o ochraně soukromí uživatelů internetu.

Chci to, co muži

Nancy Hopkins: Asi jsem byla naivní.

Loni na podzim došlo k mimosoudnímu vyrovnání v případu výzkumnic, které se soudily se svým zaměstnavatelem, věhlasným americkým Salkovým institutem pro studium biologie (Salk Institut For Biological Studies). Víkendová příloha deníku New York Times nyní přináší podrobnější popis celé kauzy a zmiňuje další případy diskriminace vědkyň  v amerických vědeckých institucích. Podle výpovědi jedné z nich muži dostávají ve všem vždy přednost, získávají větší granty, víc se jim za jejich úspěchy aplauduje, zatímco ženy mají menší a hůře vybavené laboratoře, nejčastěji umístěné někde v přízemí: „Možná si člověk nedokáže představit, že jsem byla tak naivní, když jsem nemohla nejprve uvěřit tomu, že se to (diskriminace vědkyň) opravdu děje. Asi jsem opravdu byla,“ říká molekulární bioložka Nancy Hopkins.

Menstruace a holokaust

Ženy v koncentračním táboře. Autorka kresby: Nina Jirsíková

Téma menstruace a holokaust zpracovává článek na webu History Today. Vychází ze stejnojmenné studie historičky Jo-Ann Owusu. Navzdory víře, kultuře a národnosti ženy vězněné v koncentračních táborech menstruace spojovala. Všechny v táborech zažívaly otřesné podmínky a všechny trpěly úzkostnou obavou, že přestanou menstruovat, a tudíž přestanou být plodné.

V táborech se menstruace stala veřejnou záležitostí. „Neměly jsme vodu na umytí, neměly jsme ani spodní prádlo. Nikam jsme nemohly. Byla to pro mě ta nejvíc dehumanizující věc,“ vzpomíná přeživší Trudi Levi. Jiná bývalá vězenkyně Gerta Weissman si vybavuje, jak si z přiděleného kusu vězeňského oděvu natrhala hadříky, které si pak úzkostlivě schovávala pod matrací, aby jí je nikdo nezcizil, což se běžně dělo.

Menstruace na druhé straně mohla ochránit ženy před znásilňováním či lékařskými experimenty. Bývalá vězeňkyně Elizabeth Fieldman, která v táboře přestala menstruovat, vzpomíná, jak si půjčovala prádlo pošpiněné krví od své menstruující sestry, aby se uchránila operačních experimentálních zákroků.

Článek zmiňuje českou historičku Annu Hájkovou z Warwick University, která se věnuje ženám a holokaustu. Další česká stopa v článku je kreslený obrázek, jehož autorkou je Nina Jirsíková, výrazná postava meziválečné avantgardy, choreografka a tanečnice, která strávila čtyři roky v koncentračním táboře Ravensbrück.

Muži více podléhají placebu

O tom, že ženy a muži vnímají bolest jinak, už není pochyb. Nová studie norské vědkyně Sary Magelssen Vambheim se zabývá bolestí, strachu z bolesti a placebem. Z jejího výzkumu vyplývá, že muži daleko snadněji podléhají efektu placebo a ženy nocebo (očekávání, že léčba nebo průběh nemoci zhorší zdravotní stav dotyčné). Na vzorku zdravých lidí ve věku od 18 do 40 let zjistila, že muži daleko lépe reagují na pozitivní očekávání, kdežto ženy daleko snadněji uvěří zhoršení zdravotního stavu. „Do budoucna doufáme, že najdeme léčbu šitou na míru ženám i mužům, která bude vycházet z našich zkušeností a výsledků výzkumu,“ říká Sara Magelssen Vambheim.

Mikro-agrese ve vědě

„Mužská dominance vede k představě, že věda, například geofyzika, je mužská práce. Tento stereotyp a mnoho dalších v naší společnosti bohužel přetrvává, i když neexistuje důvod, proč by žena měla být horším vědcem,“ říká výzkumnice Martina Ulvrová v rozhovoru pro web Věda a výzkum.

Spolu se svými kolegyněmi a kolegy založila blog Did this really happen?, který monitoruje sexistické chování ve vědeckém prostředí. Vědkyně a kreslířka Alice Adenis dává konkrétním případům šovinistického chování ze života komiksovou podobu.