Profesorka Věra Höppnerová: Hlavní roli hraje, jestli se chcete s problémy poprat

Germanistka, nordistka, autorka desítek učebnic němčiny a přes dvě stě třicet odborných článků: profesorka Věra Höppnerová už téměř čtyřicet let zásadním způsobem ovlivňuje výuku němčiny v Česku. V rozhovoru pro NKC – gender a věda hovořila o touze bádat, o fascinaci německým jazykem i o tom, jaké je to v Česku být vědkyní.

Hlavním předmětem vašeho profesního zájmu je hospodářská němčina, co vás přivedlo k takto specifické oblasti?
Původně jsem pracovala ve Výzkumném ústavu obchodu, kam jsem tehdy dostala umístěnku. I když tam byla práce zajímavá, věděla jsem, že to není to, co bych ráda dělala. Náhodou jsem se dozvěděla, že jedna asistentka na Vysoké škole ekonomické jde na mateřskou dovolenou a budou za ni potřebovat náhradu. Okamžitě jsem se přihlásila a místo získala. Během doby jsem si doplňovala ekonomické znalosti, protože učit hospodářský jazyk bez znalostí ekonomie nejde.

Mimo němčiny mluvíte i dánsky, což je v Čechách dost neobvyklé. Jak jste se k dánštině dostala?
Na Filologické fakultě jsem studovala germanistiku a slavistiku. Ruština se mi vždycky líbila a velmi mě bavila. Když jsem se ale dostala na univerzitu do Lipska, nemělo význam ve slavistice pokračovat. Česká slavistika byla slavná, v Německu ale neměla žádnou tradici. Jako druhý obor jsem si proto vzala nordistiku, což bylo rozhodně obohacení, protože se vám zpřístupní všechny severské jazyky. Láska k dánštině mi už zůstala. Když jsem na germanistické konferenci, vždycky si ráda poslechnu dánské příspěvky.

Vnímáte, že se konferencích objevují témata, která jsou v módě?
Jsou určité oblasti, které neustále přitahují pozornost. Jednou takovou oblastí je frazeologie, která se zabývá ustálenými obraty jako „nosit dříví do lesa“, „jít na odbyt“, „psát červená čísla“ apod. Frazeologii bylo ve Wrocławi věnováno již několik konferencí. Jezdím na ně ráda, protože je německý jazyk zahraničního obchodu velmi frazeologický. Germanisté se dosud zabývali vesměs frazeologií obecného jazyka, odborným jazykem velmi málo, ačkoliv je právě odborný jazyk z hlediska profesního uplatnění důležitý.

Jakému tématu se věnujete teď?
Když mluvíme o frazeologii, nedávno mi vyšel v německém prestižním časopise Muttersprache článek o porovnání frazeologických systémů v oblasti německého a českého hospodářského jazyka. Řada pevných spojení je podobná, ale je tu i mnoho odlišností. Čeština si libuje v užívání cizích slov a němčina méně, ta naopak zase preferuje obrazné vyjadřování a čeština ne. Třeba německé Huckepackverkehr, doslova „doprava na zádech“, které čeština říká kombinovaná přeprava (zboží se přepravuje různými dopravními prostředky). Takových příkladů jsem shromáždila spoustu. Porovnávala jsem slovníky a hledala shody a odlišnosti, stálo mě to jedny vánoční prázdniny (smích).

Odborných článků jste napsala přes dvě stě třicet.  Kde pro jejich témata berete inspiraci?
Velmi často ve vyučovací praxi. Tak např. trpný rod – stěžejní jev německého hospodářského jazyka. Českým studentům dělá velké problémy, protože ho tolik nepoužíváme. To mě nutí se zamyslet, kde je kámen úrazu, proč je pro Čechy tak obtížný. Tlumočila jsem také v kabině a zjistila jsem, že se v odborných textech neobyčejně často vyskytují odvozeniny s koncovkou –ost jako je zaměstnanost, porodnost, rozvodovost. V němčině se ale tyto výrazy nedají vždy překládat odvozeninami s -heit nebo -keit, jak se studující obvykle domnívají. Druhé těžiště mé práce jsou učebnice, kterých mám na svědomí už přes sedmdesát. Když se věnujete jenom praxi, tak se už moc nerozvíjíte, ale když se zase zabýváte jenom teorií, tak z toho mohou vyplynout teorie pro teorie, které nemají pro praxi velký význam.

Změnilo se psaní učebnic oproti minulému režimu? Očekává se od nich dnes například něco jiného?
Učebnice by měly zprostředkovávat to, co daná cílová skupina potřebuje. Mají látku podávat zajímavou, záživnou, i humornou formou. V učebnicím dnes převládá komunikativní metoda kladoucí hlavní důraz na komunikaci (což je chvályhodné), ale malý na jazykovou korektnost, takže se jazykové projevy studujících němčiny přímo hemží chybami. Změnilo se I postavení němčiny, která je v nejlepším případě až druhým cizím jazykem.

Vnímáte nějaký zásadní rozdíl v tom, jak k jazyku přistupují Češi a jak Němci?
Pro Čechy jako malý národ je znalost cizích jazyků mnohem důležitější, protože nemůžeme počítat s tím, že někdo v zahraničí bude mluvit česky. Z odlišností mě napadá, že Němci dbají až úzkostlivě na uvádění ženských tvarů, což pak musíme respektovat i v učebnicích. Dříve stačil pokyn Zeptejte se svého souseda nebo Odpovězte svému partnerovi, dnes se musí formulovat sousedovi a sousedce, partnerovi a partnerce,  aby se ženy necítily diskriminované. Dokonce se už místo Student a Studentin, Lehrer a Lehrerin  má užívat  Studierende a Lehrkräfte.

Když odbočíme od obsahu vaší práce, obor pedagogika je zastoupený především ženami. Setkávala jste se přesto s projevy podceňování žen?
Jen ojediněle. Jeden profesor na Karlově univerzitě se mě zeptal: „Proč chcete dělat doktorát? Máte dvě zdravé děti, to je velký kapitál.  Moje manželka ho taky nemá.“ Dnes už se to neděje, je to zřejmě dáno tím, že jsou v mém oboru skoro jenom ženy, i na vedoucích pozicích.

Zmínila jste své dvě děti, šlo skloubit kariéru s péčí o rodinu?
To víte, že to skloubit jde, pokud jsou už děti alespoň ve školce. Ve školství máme také výhodu v podobě prázdnin. Myslím, že hlavní roli hraje to, jestli se chcete s problémy poprat, řešit je, přemýšlet o nich. Pak vás nezastaví ani plný úvazek, ani děti.

Co si myslíte o aktivitách, které cílí na zviditelnění vědkyň, jako je Cena Milady Paulové?
Je to výborná věc, nominace jistě každého potěší a povzbudí, jako každé uznání.