Rozhovor s prof. Janou Šafránkovou

prof. RNDr. Jana Šafránková, DrSc.

„Slunce je takový malý žlutý bod někde daleko, a přece má pro nás tak zásadní význam.“

Čím se zabýváte, paní profesorko?

Studujeme sluneční vítr, což je tok částic – protonů a elektronů, a to, jak interaguje s magnetosférou Země. Tato interakce je pro život na Zemi velmi důležitá. Když sem například pronikne silný tok nabitých částic, může to například ovlivnit systémy, které řídí letový provoz dálkových spojů. Pro ty je sice často výhodnější letět blízko pólů, ale jakmile dojde k nějaké bouři, je třeba lety odklonit. A tyto situace je třeba umět předvídat, o což se snažíme.

Výzkumem v této oblasti se zabýváte dlouho a jedná se ve světovém měřítku o výzkum zcela unikátní. Řekněte prosím víc o jeho počátcích…

Ano, pracujeme na tomto výzkumu s kolegou již víc než třicet let. Ze začátku jsme především vyvíjeli přístroje, aniž bychom se nějak zvlášť starali o jevy, které mají mapovat. Vyrobili jsme jich dvanáct nebo patnáct pro různé instituce, např. Astronomický ústav, Slovenský geofyzikální ústav. Rusové dříve umožňovali instalaci přístrojů na své družice, a ústavy akademie toho samozřejmě hojně využívaly. V pozdějších letech jsme toho využívali i my, v současnosti náš poslední přístroj na měření parametrů slunečního větru má krásné výsledky, protože měří stokrát rychleji než všechny doposud na světě vyvinuté. Když jsme publikovali první výsledky, psali nám z Ameriky, ať jim vysvětlíme, jak jsme toho dosáhli, a že si myslí, že je tam nějaká chyba. Postupně ale o správnosti našich výsledků vědeckou komunitu přesvědčujeme. Bohužel je dnes proces vedoucí k umístění dalšího přístroje na jakoukoliv družici velmi zdlouhavý, a tak i když už dávno zdokonalený přístroj máme, datum možného startu ruské družice s naším přístrojem je rok 2020 a na družici evropské v rámci agentury ESA dokonce až v roce 2026.

Co na těch datech lze vypozorovat?

Zjišťujeme například, jaký typ toku částic nebo jaká nestabilita vzniklá na Slunci ovlivňuje Zemi nejvíc. Nebo děláme případové studie, v jejichž rámci zkoumáme změny formování magnetosféry a to, jak na změny v ní reagují přístroje na Zemi (například magnetometry), a to směřuje k předpovědi kosmického počasí.

Jak jste se dostala k badatelské práci jako takové?

Přístroje například pro Astronomický ústav nebo pro náš vlastní výzkum jsme začali vyrábět s kolegou už během studia na tehdejší katedře elektroniky a vakuové fyziky. Byla to hodně manuální práce a my jsme si tím přivydělávali. Postupně jsme se začali zabývat i fyzikou a začali jsme data analyzovat a u toho jsme zůstali dodnes.

A jak u vás došlo k rozhodnutí jít studovat fyziku?

Vždy jsem spíš inklinovala k matematice a fyzice. Na gymnáziu jsem chodila do matematické třídy a chtěla jsem jít na Fakultu elektrotechnickou ČVUT, ale pak jsem zjistila, že mi moc nejde deskriptivní geometrie. A tam se musí hodně kreslit. Pak jednou moji rodiče z třídní schůzky přišli s informací o Matematicko-fyzikální fakultě UK a já se tam ještě jako středoškolačka šla na několik přednášek podívat. Zaujalo mě téma jaderné fúze, které se řešilo již tehdy na Ústavu fyziky plazmatu, a tak jsem šla studovat plazma na Matematicko-fyzikální fakultu.

Co vás na vaší práci nejvíc baví?

Všechno, co je spojeno s vědou. Baví mě i práce se studenty. Od roku 1996 organizuji velkou studentskou konferenci, z které pak vzniká oponovaný sborník příspěvků. Snažím se studentské příspěvky posílat k recenzím do zahraničí, a mile mě překvapily uznalé reakce některých zahraničních oponentů. Teď mi asi před třemi dny napsal jeden student, že jeho článek ze sborníku ocitovali v nejnovějším čísle časopisu Nature. To je přece skvělý úspěch. Jsem také předsedkyní oborové rady Fyziky plazmatu a ionizovaných prostředí. Snažím se klást důraz na to, aby se studenti podíleli na novém výzkumu a neopakovali ve svých pracích to, co už bylo, ale aby se naučili něco nového a posunuli se o trochu dál.

Jak vypadá váš pracovní den?

To se radši neptejte. Přijdeme do práce po osmé hodině. A odjíždíme domů v osm až v půl deváté. Pracujeme skoro každou sobotu kromě letních měsíců, kdy občas jezdíme na chalupu.

A je to dobrovolné, nebo to spíš ani jinak nejde?

Jinak to nejde. Byrokracie se příliš zvětšila, takže přes týden sedět a vědecky pracovat se skoro nedá, maximálně po večerech. Přes den se člověk věnuje studentům, řeší administrativní věci a odpovídá na zvyšující se počet e-mailů. Tak od čtyř hodin se můžeme věnovat vědě, ale to samozřejmě nestačí. Tak se to musí nastavovat po večerech a sobotách. Dovolenou už jsme zrušili, tu máme, jen když jedeme na konferenci někam do zahraničí, když si třeba den před tím bereme volno, ale jinak ne.

Můžete reflektovat změny ve vědě, které se dějí nebo staly od doby, co v ní působíte?

Původně moc úředních povinností nebylo, člověk se mohl víc věnovat vědě a byl čas i na různé jiné aktivity. Ale celkové pracovní nasazení nebylo až tak velké. Člověk byl také mladší, samozřejmě. Začátkem devadesátých let se situace změnila, protože se změnilo studium. Přestalo být tak rigorózní, víc směřovalo k vědě, možnosti se zvětšily a bylo najednou mnohem lehčí sehnat články a knihy ze zahraničí. Mohlo se začít cestovat a spolupracovat se Západem. Celý systém se změnil. No, a dnes se zase mění, ale bohužel tím horším směrem: ke zvyšování byrokracie.

Teď pouhé napsání grantové žádosti trvá dvakrát tak dlouho. Tenkrát stačilo deset stránek a bylo hotovo. Teď je nutné mimo vlastní žádosti dodat ještě spoustu dalších dokumentů a dokladů a všechno je přesně předepsané. Chyby jsou často sankcionovány. Žádosti se vyplňují po internetu a člověk neustále naráží na to, že tu něco nefunguje, tu něco nepochopil, takže to musí zpracovat znovu. Další příklad jsou odborné články. Každá redakce má nějaký vlastní styl, kterému je třeba přizpůsobit citace a formu textu a obrázků. Musíte si vyhledat jednotlivé příklady, bloudíte po stránkách toho časopisu. To všechno zbytečně zabírá čas, čímž toho času na tu vlastní vědu, případně na ty studenty, je čím dál tím méně.

Je ve vašem oboru velká soutěž o publikování?

Ano. Vědců je hodně a všichni mají pocit, že musí publikovat. Asi jsou k tomu i tlačeni, takže článků se píše hodně a jejich kvalita trošku upadá, často se objevují podobné výsledky. A čím více je nových článků, tím hůře se v problematice orientujete, člověk je zahlcen informacemi.

A co říkáte na současnou metodiku hodnocení vědeckého výkonu?

Myslím, že pozitivním důsledkem zavedení nové metodiky hodnocení vědy u nás, tak zvaného kafemlejnku, je zvýšení počtu českých publikací a také to, že je lidé začali posílat do prestižnějších časopisů. Hodnocení vědy jako celku je ale nesmysl, Karel IV. a plazma jsou prostě dost jiné kategorie.

Jaká je podle vás situace začínajících vědkyň a vědců v oboru?

Domnívám se, že dobrá, možností pro získání zkušeností a práci ve vynikajících týmech je mnohem více. Alespoň naši studenti to mají v mnoha ohledech jednodušší, když jsou dobří, pomáháme jim se získáním prvních stáží, pak už ale musí bojovat sami.

Když jste studovala, kolik vás bylo žen v kruhu?

Chodily jsme do stejného kruhu s doktorkou Valkárovou a celkově nás tam bylo asi pět žen z třiceti. Pokud si pamatuji, většina z nich našla uplatnění ve vědě.

Řešila jste někdy otázku kombinace rodinných povinností a profese?

Nemám děti. Ale mám manžela. Je to taky vědec, takže nikdy nebyl žádný problém, my pracujeme doma i na chalupě.

Astronomie je veřejností vnímaná velmi pozitivně. Projevuje se to i v zájmu o její studium?

Astronomie je populární. Asi i díky panu Grygarovi. Ale každý si pod tím představuje něco trošku jiného. Pro ty studenty ovšem až tak populární není.

Proč? A čemu tedy dávají přednost?

Třeba materiálovému výzkumu, nanotechnologiím a podobně. Víc se o tom teď mluví. Astronomii nebo astrofyziku všichni berou jako prestižní a těžkou vědu. Pořádáme sice přednášky pro středoškoláky, ale díky té škále možností, kterou studenti nebo mladí obecně mají, počet studentů klesá. Na středních školách také matematice a fyzice věnují menší pozornost. Počet doktorandů už poslední dobou neroste a úroveň zahraničních studentů, například z Ukrajiny, která původně byla skvělá, klesá. Teď ti nejlepší odcházejí rovnou do Německa, nebo Francie.

Proč je skvělé studovat sluneční vítr?

Pro ty otázky, které nutí člověka si klást.  Jak na nás Slunce působí? Co způsobuje? A jak to dělá? Slunce vidíme skoro každý den, je to takový malý žlutý bod někde daleko, ale má pro náš život a společnost naprosto zásadní význam. A je celá řada věcí, které o něm nevíme. A ty otázky čekají na to, až je někdo zodpoví.

Děkuji za rozhovor!

Publikováno: 13.10.2015
Rozhovor vedla a zeditovala: Hana Tenglerová
Korektury: Alen Ortenová
Foto: Michal Ureš