Rozhovor s Hanou Auer Malinskou

Mgr. Hana Auer Malinská, Ph.D. vystudovala molekulární biologii na Masarykově Univerzitě v Brně a pracuje především s rostlinami. Věnuje se rostlinné genetice, fyziologii a biotechnologii. Vede katedru biologie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Co pro Vás znamená udržitelnost?
Proč jste se rozhodla věnovat oblasti, která s udržitelností a globální klimatickou změnou souvisí?

Vyrostla jsem na vesnici, tehdy se tomu sice neříkalo „udržitelnost“, ale lidé se tam chovali tak, že z přírody brali a zase do ní vraceli. Bylo to pro mě přirozené a během studia jsem navíc zjišťovala, jak přírodní zákonitosti fungují. Mimo jiné i to, že dnes ve „velkoformátovém“ hospodářství není možné při udržení stejné ho množství, a hlavně ceny zemědělských produktů. To je jedna z oblastí mého zájmu. Ano, problematika udržitelnosti s klimatickými změnami velmi úzce souvisí. Plodiny totiž reagují na jakýkoli diskomfort stresovou reakcí. Záleží, jak silný stres je a jak dlouho trvá, ale nejčastěji jeho účinky pozorujeme jako úbytek výnosu. A tomu se samozřejmě snažíme zabránit. Pomocí tzv. „primingu“, což by se dalo přirovnat k lidskému otužování, zkoumám, jak pomoci rostlinám, aby byly odolnější vůči různým změnám prostředí, například suchu, nebo horku.

Mohla byste doplnit nějaké novinky z projetku na kterém pracujete?

Již nějakou dobu se věnuji rostlinné fyziologii, ale stále mne to táhne k mému původnímu oboru, a to je genetika (resp. epigenetika) rostlin. Z našeho výzkumu vyplývá, že určitý rys, který u rostliny vyvoláme pomocí primingu (např. vyšší produkce biomasy) se udržuje i v následujících letech života rostliny. Chtěla bych zjistit, zda se tato změna přenáší i na potomstvo, tedy jestli je dědičná a pokud ano, jaké genetické, případně epigenetické změny za touto změnou stojí.

Které vědkyně Vás inspirovaly k zájmu o udržitelnost?

V tomto směru pro mne nebyla inspirací pouze jedna osobnost, ale jistě se na mém současném zaměření „podepsala“ má starší sestra, která sice není vědkyní, ale každodenní udržitelnost by mohla vyučovat.

A po té vědecké stránce, mi byla velkou inspirací, teď již paní docentka Miloslava Fojtová (doc. Mgr. Miloslava Fojtová, CSc.), a to především v tom, jak skloubit vrcholovou vědu s osobním životem (a nezbláznit se z toho ).