Systémové překážky

Věda stále ještě často předpokládá nepřerušenou pracovní dráhu a výzkumu zcela oddaného člověka bez vnějších povinností a závazků. Takovému kritériu v naší společnosti vyhovují o dost lépe muži než ženy, na kterých spočívá obvykle většina péče o rodinu. Díky podmínkám pro mobilitu, účasti na grantech, čerpání stipendií, systému hodnocení a pracovním podmínkám šitým na míru tradiční mužské profesní dráhy ztěžujeme uplatnění, pokrok a úspěch vědkyň a přicházíme o jejich kreativní nápady.

Aktivní každodenní rodičovská péče může být ve vědě handicapem, neznamená ale automaticky, že pečující osoba podává horší výsledky, nebo je horší vědec či vědkyně než kolegové a kolegyně, kteří normám současné organizace vědecké práce vyhovují. Jen k tomu třeba nemá podmínky. Na vině jistě není jen nastavení vědeckého provozu. Rodinná politika a společenské normy v ČR zase preferují dlouhodobou domácí mateřskou péči, která bývá často jedinou možností i z důvodu nedostatku dostupných služeb pro děti. I tak je na straně výzkumných institucí a vysokých škol mnoho možností, jak usnadnit profesní uplatnění a rozvoj kariéry rodičů.

Další významnou překážkou, na kterou naráží nejen ženy, ale všichni začínající vědkyně a vědci a ti, kteří nejsou součástí sociálních sítí s vlivnými osobami, je netransparentnost rozhodovacích procesů (například pravidel povyšování, hodnocení, výstupů jednání vědeckých a dalších rad, řádů habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem/kou, atp.) a nízká informovanost o nich.

Tyto a další překážky jde zvládnout a řada institucí tak činí.