Jak mluvit o bezpečí a respektu v akademickém prostředí?

Výskyt genderově podmíněného násilí a dalších forem nevhodného chování v univerzitním a výzkumném prostředí získává stále více na pozornosti a vysoké školy hledají způsoby, jak neetické chování a genderově podmíněného násilí řešit. Je důležité vytvářet efektivní nástroje ke zjišťování a řešení případů neetického, nevhodného a nepřijatelného chování a zároveň o těchto jevech a nástrojích otevřeně informovat a citlivě o nich hovořit.

Komunikovat o tabuizovaných tématech, mezi něž patří i sexuální obtěžování a genderově podmíněné násilí, není často snadné a všichni se to učíme. Zde najdete pár tipů, jak o této problematice komunikovat, a přispět tak k vytváření bezpečného a respektujícího prostředí pro všechny.

Tyto tipy vycházející z následujících principů:

1. Násilí není jen fyzické

„Vždyť to byl jenom vtip, ta toho nadělá.“
„Tohle se tu dělo vždycky a nikdo nic nenamítal. A když to někomu vadilo, tak mu dala facku a bylo to.“

Genderově podmíněné násilí jako jedna z forem nevhodného chování má mnoho forem. Lze si jej představit jako škálu jednání, přičemž na jedné straně této škály stojí nevhodné (kupř. sexuálně laděné nebo sexistické) poznámky, zatímco na druhé straně stojí násilí fyzické, včetně násilí sexuálního. Tolerance „mírnějších“ forem násilí a nevhodného chování vytváří kulturu, v níž je jednání útočící na důstojnost žen považováno za akceptovatelné a nepostižitelné.

2. Každý se může stát obětí

„Ta by byla ještě ráda, aby na ní někdo sáhnul.“

S genderově podmíněným násilím a nevhodným chováním se může setkat každý – buď protože jsou mířeny přímo na ni/něj, nebo protože jsou jim vystavovány skupiny osob (typicky komentářům ve výuce jsou vystaveni všichni bez rozdílu). Mezi adresné projevy, tzn. ty, které jsou mířeny na konkrétní osobu, patří kupř. sexuální obtěžování nežádoucími dotyky nebo sexuální násilí ve formě nátlaku. Ohledně těchto jednání panuje mýtus, že se týká jen osob, které jsou považovány za atraktivní. Zkušenosti osob, které ideálu krásy nedosahují, jsou pak zpochybňovány, či dokonce považovány za snahu o upoutání pozornosti. Tyto stereotypy je nutné zohledňovat i v komunikaci o tomto tématu a ujistit se, že na pomoc dosáhnou všechny potenciální oběti.

3. Za násilí vždy může ten, kdo jej páchá, ne oběť

„Co čekala, když šla na obor, kde jsou samí muži?“
„Ta to vyloženě vyhledává, podívej se, jak se obléká.“

Genderově podmíněné násilí může vést k tělesné, sexuální, duševní nebo ekonomické újmě oběti. Tato újma může být dále prohlubována v tzv. druhotnou újmu způsobenou necitlivým přístupem okolí. Příkladem necitlivého přístupu je projevování nedůvěry, zpochybňování a zlehčování výpovědi, nebo dokonce nařknutí z křivého obvinění. Druhotná újma se projevuje pocitem bezpráví, ztráty důstojnosti a pocitu izolace a bezmoci. Tyto pocity pak zabraňují vyhledání pomoci a v důsledku i řešení genderově podmíněného násilí a nevhodného chování na dané instituci.

Vysoké školy by se proto měly zaměřit nejen na prevenci újmy způsobené samotným násilím a nevhodným chováním, ale též prevencí újmy druhotné jednáním představitelů vysoké školy. Při komunikaci o tématu genderově podmíněného násilí a nevhodného chování je nutné vzít v potaz, že 40 % lidí v České republice si stále myslí, že za sexuální násilí si mohou oběti samy. Stavět se k tématu „neutrálně“ znamená podporovat tyto mýty.

4. Vysoké školy a výzkumné organizace nesou odpovědnost za vytváření bezpečného a respektujícího prostředí bez násilí

„Jestli se jí opravdu něco stalo, tak měla jít na policii, s tímhle my nic neuděláme.“

Vysoké školy fungují ve třech rolích – jako zaměstnavatelé, jako vzdělávací instituce a jako aktéři ve veřejných diskuzích o společenských a etických otázkách. Ve všech třech činnostech musí vysoké školy ctít demokratické principy, včetně lidské svobody a rovnosti. Pro reálné uplatnění těchto principů je třeba vytvořit bezpečné a respektující prostředí, v němž mohou studovat a pracovat všichni bez rozdílu pohlaví.

TAKTO ANO

K obětem a nahlašujícím osobám vždy přistupujeme s důvěrou. Perspektiva oběti by měla být centrální v procesu řešení nahlášených incidentů. Využití níže zmíněných kroků a způsobů komunikace způsobování druhotné újmy obětí. Vyvarujte se proto kladení odpovědnosti za nastalé situace na oběť. Nezpochybňujte její zkušenost, ať už použitím jazyka, nebo v procesu řešení nahlášeného případu.

1. Identifikujte cíl svého sdělení

2. Zamyslete se, kdo je vaší cílovou skupinou

3. Identifikujte vhodné komunikační kanály

4. Přistupujte k problematice bezpečného prostředí komplexně

• Dbejte na prevenci
• Nabízejte pomoc
• Zveřejněte informace o možných způsobech postihu
• Upozorněte na poskytované služby
• Sbírejte data o výskytu a prevalenci nevhodného chování
• Vytvářejte partnerství
• Komunikujte předpisy a politiky

TAKTO NE

Způsob, jakým komunikujeme o bezpečí a respektu v akademickém prostředí, může prohlubovat újmu osob, které se setkaly s genderově podmíněným násilím. Druhotná újma se typicky pojí s nucením do opakovaného líčení incidentu nebo sdílení informací bez souhlasu oběti. Mějte však na paměti, že i slovy můžete ranit.

1. Nepoužívejte zpochybňující jazyk

2. Neházejte odpovědnost na oběť

3. Pozor na genderové stereotypy

4. Nepřehlížejte mocenské nerovnosti

Podrobný popis všech doporučení najdete zde.