Po třech letech končí evropský projekt UniSAFE. Přinesl unikátní data o genderově podmíněném násilí v akademickém a výzkumném prostředí

V listopadu letošního roku se na univerzitě v belgickém Namuru konala závěrečná konference projektu UniSAFE. Ten se věnoval tématu genderově podmíněného násilí na vysokých školách a výzkumných institucích napříč Evropou a přinesl o této problematice řadů důležitých dat. Například o tom, že nejčastěji tomuto násilí čelí ženy, LGBTQIA+ osoby a také lidé z etnických menšin nebo zdravotně znevýhodnění. Od příštího roku pak na UniSAFE naváže projekt GENDERSafe, který se zaměří na budování komunity pro sdílení zkušeností a vývoj nových institucionálních postupů.

Projekt UniSAFE mapoval výskyt různých forem genderově podmíněného násilí na 45 evropských výzkumných a vysokoškolských institucích, zároveň se v patnácti případových studiích hlouběji podíval na fungováním institucí. Analyzovali jsme také politiky přijaté na úrovni ministerstev a v grantových agenturách. Zjištění projektu ukazují, že napříč Evropou nejsou zkušenosti s genderově podmíněným násilí ojedinělé a že nejvíce postihují ženy, LGBTQIA+ osoby, osoby z etnických a rasových menšin a osoby s fyzickým hendikepem. Z výsledků také vyplynulo, že v několika členských zemích (Francie, Irsko a Španělsko) se také výrazně posouvá to, jak se k této problematice staví odpovědná ministerstva. Kromě toho nová opatření a kroky směrem k většímu bezpečí podniká valná většina institucí, které se do výzkumu zapojily.

Výsledky ale přinášejí i méně pozitivní obrázek: pro osoby, které násilnou zkušenost zažijí, má tato zkušenost značné dopady na jejich zdraví a pocit bezpečí a negativně se projevuje ve studiu i v práci. Samotné instituce velice často reagují neadekvátně, v mnoha případech vzniká tlak na to, aby se případy nenahlásily. Důvodem, proč instituce často téma neřeší, jsou nedostatečné zdroje, formalistní přístup a pravidla a také nedostatečná strategie v tom, jak politiku k řešení tohoto problému – pokud už je přijatá – v instituci zavést. Výzkum ukázal i to, že mnohé osoby incidenty nenahlásí. Důvodů je hned několik, je to kvůli strachu z odvety, kvůli pevné hierarchii organizací a závislosti na osobě, která se nevhodného chování dopouští. Příčinou nízkého počtu nahlášených případů jsou ale také nejasné postupy, jak při nahlašování postupovat, obavy obětí a přeživších z toho, že se dostanou na veřejnost nahlášené skutečnosti, a také to, že budou vystaveny druhotné viktimizaci. Navíc zavádění opatření často závisí na dobrovolné práci osob uvnitř institucí, které toto téma berou vážně a chtějí ho řešit.

Kromě výzkumných zjištění projekt vyvinul komplexní přístup k institucionálnímu řešení tohoto problému a sadu nástrojů, které jsou dostupné v UniSAFE toolkitu. NKC – gender a věda v současné době některé z těchto nástrojů převádí do českého prostředí, včetně protokolu pro hlášení případů.

Kromě toho projekt identifikoval nové oblasti, kterým bude potřeba věnovat pozornost. Zatím je jen málo institucí, které monitorují situaci a vyhodnocují zaváděná opatření. Není tak zatím dostatek informací o tom, zda to, co instituce dělají, funguje. Další oblastí, která vyžaduje pozornost, je návod, jak postupovat a nastavit krizovou komunikaci, když se konkrétní kauza dostane do veřejného prostoru. Kromě toho se také objevují nové etické a právní otázky. Je potřeba řešit i to, jak zajistit co nejspravedlivější postup a zároveň vytvořit podmínky pro to, aby se instituce i všichni, kterých se daný případ týká, mohli posunout dál.

Na projekt UniSAFE bude od března 2024 navazovat projekt GenderSAFE, který se bude věnovat řadě těchto témat a také je bude řešit v rámci tzv. Community of Practice. Ta bude sdružovat zástupce a zástupkyně vysokých škol a výzkumných organizací a jejím cílem bude vytvořit komunitu pro sdílení zkušeností a vývoj a testování nových institucionálních postupů. NKC – gender a věda bude jako partner projektu u toho.