Gender a sebecitování

Kolektiv autorů a autorek ze Stanfordovy univerzity a univerzit New York a Washington vydal studii, která se zabývá tématem sebe-citací z genderové perspektivy. Výzkumný vzorek představovaly články v databázi JSTOR od roku 1950 do současnosti.

Ze všech sebecitací, u nichž bylo možné dohledat gender autorů/autorek, patřilo 84,8 % mužům (678 768) a 15,2 % ženám (121 923). Průměrný muž sám sebe cituje o 56 % častěji, než průměrná žena. V 50. letech citovali muži své vlastní články relativně stejně málo jako ženy. Od 60. let u nich míra citování vlastních prací razantně narostla. Praxe citovat své vlastní články se také významně liší podle oborů. Mezi oblasti, v nichž je rozdíl mezi sebecitacemi žen a mužů nejvyšší, patří pravděpodobnost a statistika, matematika, molekulární a buněčná biologie, mezinárodní politické vědy a ekonomie. Nejvíce vyrovnané obory jsou: kognitivní vědy, vzdělávání, pracovní lékařství, obecná a fyzická antropologie.

Autorský kolektiv dále vyjmenovává možné příčiny tohoto jevu:

• Muži sami sebe citují více než ženy, protože sami svoje schopnosti hodnotí lépe než ženy, ženy jsou víc sebekritické.
• Muži čelí menším sociálním sankcím za sebechválu ve srovnání s ženami.
• Muži se více specializují v akademických poddisiplínách, to může zvyšovat tendenci sebecitování.
• Muži publikují hojněji, zvlášť na začátku své dráhy, mají proto víc příležitostí k citování svých vlastních článků.

Autorský kolektiv dále upozorňuje, že sebecitace zvyšují citační index a zvyšují impact factor. Oba jsou klíčové při rozhodování o přijetí kandidáta/kandidátky na pozice v akademii. Genderové diskrepance v sebecitacích mají tedy významný dopad na akademické kariéry.

Povzbuzovat ženy, aby víc citovaly svoji vlastní práci, není podle autorského kolektivu řešením, neboť to normalizuje mužské chování jako nekriticky přijímaný standard, vůči němuž mají být ostatní poměřováni, a může to mít také nezamýšlené důsledky z hlediska zpětné negativní reakce proti ženám, které budou samy sebe více citovat. Při hodnocení by si dle autorského kolektivu měly být osoby v komisích vědomy faktu, že ženy samy sebe citují méně často. Vyloučit sebecitace z hodnocení vědeckého výkonu by znamenalo přijmout takový systém hodnocení, který je méně zatížený genderovými předsudky, a zvýšit rovnost v akademické komunitě.

Studie je dostupná zde.