Šikana v práci? „Znejte svá práva,“ radí Alice Dvorská
Chemička Alice Dvorská působila jako vedoucí výzkumného oddělení na Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, kde se věnovala monitoringu znečišťujících látek a skleníkových plynů v ovzduší. V létě 2016 podala výpověď a v současné době svého bývalého zaměstnavatele žaluje. V rozhovoru otevřeně popisuje důvody, které ji přiměly k tomuto kroku, radí, jak se vypořádat s šikanou a diskriminací na pracovišti, srovnává práci v akademickém a soukromém sektoru a komentuje současnou českou diskuzi o klimatické změně.
Působila jste jako vedoucí výzkumného oddělení na Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, kde jste se věnovala monitoringu znečišťujících látek a skleníkových plynů v ovzduší. Můžete přiblížit, na co jste se ve vašem výzkumném týmu soustředili?
Činnost výzkumného týmu se soustředila a stále soustředí na zajišťování, vyhodnocování a interpretaci měření koncentrace skleníkových plynů, aerosolů, ozonu a rtuti. Smyslem je přispět k lepšímu pochopení chování měřených látek v ovzduší a také sledování jejich koncentrací v průběhu času. To je důležité pro analýzu a interpretaci procesu klimatické změny nebo třeba studium dálkového transportu těchto látek v ovzduší.
V lednu tohoto roku jste na svého bývalého zaměstnavatele podala žalobu pro podezření z genderově podmíněné platové diskriminace. Co konkrétně tomuto kroku předcházelo?
Nejprve je třeba konstatovat, že jsem v létě 2016 podala výpověď ze svého pracovního poměru na ústavu. Pracovní atmosféra na mne osobně působila jako diskriminační a byla jsem také nespokojená s tím, jak se zachází se zaměstnanci. Má výpověď neproběhla hladce. Během ní byla např. podávána revidovaná verze článku, jehož jsem byla původně spoluautorkou. Nová verze článku obsahovala všechny mé původní příspěvky beze změny, přesto jsem byla korespondenčními autory (mj. ředitel ústavu) bez mého souhlasu vyškrtnuta ze seznamu spoluautorů a přesunuta do poděkování. Mimochodem Komise pro etiku vědecké práce AV ČR po přezkoumání záležitosti a jednání, k němuž jsem na rozdíl od ředitele nebyla přizvána, došla k závěru, že mému podílu na konečné publikované verzi článku odpovídá poděkování, byť i spoluautorství bylo možné. Je mi novinkou, že stejný příspěvek na vědecké publikaci je korektní ohodnotit jak spoluautorstvím, tak poděkováním.
Jak jste dále postupovala?
Situaci na ústavu obecně, zmíněný článek i problematiku diskriminace na základě pohlaví jsem v posledních letech řešila stížnostmi u různých kontrolních a etických orgánů. Neúspěšně. Až nález ombudsmanky z konce loňského roku byl jiný a zásadně přispěl k rozhodnutí podat žalobu. Ta je v současnosti projednávána před Městským soudem v Brně.
Co konkrétně ombudsmanka při šetření zjistila?
Šetření ombudsmanky vycházelo zejména z mé stížnosti u Oblastního inspektorátu práce (OIP) v Brně ohledně možného bossingu a diskriminace v ústavu. OIP ve svém nálezu nic takového neshledal, ombudsmanka však v jeho postupu spatřuje celou řadu pochybení. Např. se domnívá, že především v oblasti odměňování přetrvává podezření na diskriminační jednání zaměstnavatele. Můj bývalý zaměstnavatel se podle ní také s nejvyšší pravděpodobností dopustil diskriminace, když nereagoval na moji stížnost, ve které jsem poukazovala na potenciálně diskriminační jednání ze strany mého kolegy.
Co byste doporučila ženám (nejen) ve vědeckých profesích, které se ocitnou v podobné situaci?
Know your rights. Seznamte se se mzdovými předpisy, kariérními řády, legislativou, interními pravidly pracoviště, pravidly studia, vědecké práce a etiky, výzkumy, statistikami a tak dále. Poslouchejte své tělo, pokud se necítíte dobře. Odpočiňte si a pak začněte přemýšlet o řešení. Sežeňte si informace. Není-li vám nějaká situace jasná, někdo před vámi ji s největší pravděpodobností už také prožil a popsal. Neznáte-li na nějakou otázku odpověď, někdo před vámi ji už určitě vyřešil. Schraňujte důkazy. O verbálních, fyzických či sexualizovaných útocích, o neférovém jednání, ale i o svých pracovních výkonech a úspěších. Můžou se hodit pro případ budoucích stížností nebo žaloby. Sdílejte. Pohled někoho jiného vám může otevřít oči a pomoci se v situaci lépe zorientovat. Vyberte si ale takové lidi, kteří vás nestáhnou ještě níž, nebudou patologické jednání omlouvat, bagatelizovat nebo nabádat k falešné toleranci.
Nikdo, ať už s jakýmkoli titulem, postavením a reálnými či domnělými zásluhami, nemá právo s jinými lidmi jednat nedůstojným, diskriminujícím nebo ponižujícím způsobem. Toto jednání je jeho nedostatkem, ne vaším.
To nejsou doporučení jen pro ženy, ale pro kohokoli stiženého jakoukoli diskriminací nebo šikanou.
Pro letošní Noc vědců a vědkyň jsme připravili diskuzi, jejímž tématem bylo gender a klimatická změna. Která témata ve vztahu k genderu a ke klimatické změně vnímáte jako nejpalčivější a proč?
Pro mě osobně je jedním z nejvýznačnějších rysů klimatické změny nespravedlnost. Drobný africký farmář nebo migrantka z Bangladéše za klimatickou změnu nemohou. Jsou to většinou ti nejslabší a bez politické moci, v některých kontextech tedy ženy, na které již nyní dopadají důsledky těchto změn. V momentě, kdy tito neviditelní začnou být vidět, třeba u hranic západního světa, dopadne na ně strach a frustrace dominující části společnosti, která je materiálně (zatím) přesycená.
I v kontextu toho, že jsme si začali doma vyrábět část potravin sami a že jsem se ve svém oboru původně zabývala látkami, jako jsou například pesticidy, často přemýšlím nad otázkou jídla. V budoucnu prý bude problém nasytit globální populaci. Nejsem si tím úplně jistá. Distribuce potravin, plýtvání, nadměrná konzumace masa, péče o půdu, v tom všem jsou velké rezervy. Vědecký svět často pláče nad nepochopením laiků, kterým jsou podezřelé genetické modifikace a technologizace zemědělství. Přemýšlí tito vědci ale nad tím, že dvě třetiny potravin v celosvětovém měřítku v současné době produkují samozásobitelé a drobní pěstitelé? A že se tito drobní farmáři, v řadě zemí globálního Jihu právě ženy zodpovědné za výživu svých rodin, v případě přechodu na geneticky modifikované osivo a plodiny stávají závislými na nadnárodních korporátních gigantech? K četbě nejen o této problematice doporučuji díla ekofeministky Vandany Shivy.
Jak vnímáte společenskou diskusi a vztah české veřejnosti k tématu klimatické změny v českém prostoru?
Od 90. let, kdy jsem se o environmentální problematiku začala zajímat, došlo bezesporu ke značnému posunu, a mediální prostor je klimatické změny a jejích projevů plný. Hojně se informuje také o úbytku hmyzu, znečištění plasty a celkově o environmentálních tématech. Před dvaceti lety byla podobná témata v majoritních médiích i většinové společnosti okrajová. Těší mne také řada praktických aktivit v českém prostoru a zaznamenávám, že argument nových pracovních míst již tolik netáhne jako v 90. letech. Někdy se místní samosprávy a obyvatelé proti novým průmyslovým záměrům staví z toho důvodu, že si již nepřejí další degradaci životního prostředí. Toto vše ale podle mne zdaleka nestačí. Fosilní průmysl nepřestane sám od sebe těžit a kamiony jen tak nepřestanou jezdit křížem krážem po Evropě. Doktrína nutnosti stálého ekonomického růstu je nereálná a nebezpečná, ale opírají se o ni všechna zásadní rozhodnutí a strategické dokumenty.
Žijeme na úkor zbytku světa, ale málokdo si to uvědomuje. To jsou témata, která by měla zaplnit veřejný prostor. A objevovat by se měly i pozitivní zprávy, kde se co povedlo a zlepšilo. Protože permanentní negativismus demotivuje.
Můžete porovnat, v čem se liší práce v akademickém prostředí, kde jste v minulosti působila, a práce v soukromém sektoru, které se věnujete v současné době?
Druhým rokem jsem OSVČ a poskytuji poradenství a odbornou expertízu v oblasti znečištění životního prostředí, zejména ovzduší. Mými klienty jsou právníci, kteří řeší kauzy spojené se životním prostředím, místní samosprávy, nevládní organizace a aktivní občané. Velká část mých zakázek se týká různých správních řízení. Jindy se podílím na vzorkovacích kampaních a sepisuji studie nebo odborné články. Stále si nemohu vynachválit, jak je skvělé prostě jen pracovat, snažit se svoji práci dělat dobře a mít z toho radost. Nemuset řešit nešvary, kterých je vědecké prostředí bohužel plné, od hor administrativy, přes hon za indikátory až po nekorektní pracovní vztahy. Efektivita práce živnostníka je někde úplně jinde než efektivita práce ve vědě.
Nicméně musím dodat, že navzdory všem špatným zážitkům ze své bývalé vědecké kariéry hodně čerpám a jsem ráda, že jsem vědkyní byla.
Jak vnímáte současné zastoupení žen ve vedoucích vědeckých funkcích? Pozorujete nějaký vývoj od dob vašeho studia?
Vývoj nepozoruji. S několika ženami ve vedoucích pozicích jsem se setkala. Bohužel musím konstatovat, že ve většině těchto konkrétních případů jsem vnímala jejich schopnost vést lidi a komunikovat, kulantně řečeno, jako diskutabilní. Je tristní, že ženy, které dosáhly těch velmi vysokých pozic, jsou často stejně bezohledné, manipulativní, nerespektující pravidla slušnosti a etiky vědecké práce a minimálně morálně stejně zkorumpované jako jejich mužští kolegové. Chce se říci, že možná jinak by se nedostaly tam, kde jsou. Jinými slovy si myslím, že to není tolik o tom, zda je na vedoucí vědecké funkci muž, nebo žena.
Je žádoucí, aby vedoucí osoba jakéhokoli pohlaví byla vědecky i lidsky kompetentní, zvládala alespoň základ manažerských dovedností, dbala na dodržování etiky vědy i práce, netolerovala jakoukoli diskriminaci a dokázala odolat pokušení velkého ega, peněz a moci. Bohužel současné nastavení vědy takovým lidem příliš nepřeje. U nás ještě méně než na Západě.
Na jakých projektech aktuálně pracujete?
Zůstanu u problematiky klimatu. U prolomení limitů těžby na lomu Bílina se jednalo o posuzování vlivů tohoto záměru na životní prostředí. Závěr příslušné dokumentace byl obvyklý, vlivy prodloužení těžby prý při zohlednění určitých opatření nepřekračují akceptovatelnou míru. Emise CO2 ze spalování uhlí totiž započítané nebyly, naopak byl zdůrazněn údajně pozitivní vliv lomu na klima, protože až bude někdy celý zrekultivován, vzniknou nové cenné biotopy. Z podobného soudku jsou podklady pro mezistátní proces EIA na rozšíření těžby v polském dole Turów těsně za hranicemi. Dokumentace se opírá mimo jiné o závěry hydrogeologického modelu, který byl ale nakalibrován tak špatně, že nemá žádnou výpovědní hodnotu. Do třetice jsem měla tu čest být na projednání žádosti Tykačovy Sev.en EC, a.s., o změnu integrovaného povolení pro elektrárnu Chvaletice. Žádána byla mj. emisní výjimka pro rtuť, navržený emisní limit nebyl doložen žádným relevantním výpočtem ani měřením. Za scénky z projednání na Krajském úřadu Pardubického kraje by se nemuselo stydět ani Divadlo Járy Cimrmana. Bílina a Chvaletice dostaly od MŽP, resp. KÚ Pardubického kraje zelenou, Turów zatím není rozhodnut.
Co vás v poslední době ve vašem oboru překvapilo?
Po odchodu z vědy jsem si říkala, že už mne toho asi moc nedokáže překvapit. To byla naivní představa. Úroveň tzv. odborných podkladů, jaké jsem uvedla výše a dalších, které mi za poslední dva roky prošly rukama, mě místy opravdu šokuje. Je otázka, nakolik je to způsobené neznalostí a nakolik faktem, že se zde prostě jedná o byznys. Kdo napíše kritický posudek, tomu investor už asi další zakázku nezadá.
V čem spatřujete možnost změny?
Nebuďme oběti a nebuďme ovce. Problémy v akademické obci i ve společnosti obecně nejsou jen o těch nahoře u kormidla, ale i o těch dole, kteří ty často patologické kormidelníky drží u moci. Ať už ze strachu, pohodlnosti, zvyku nebo prospěchářství. Chápu, že je těžké se vymanit ze zaběhlého statu quo, nevyhovující situaci začít řešit, vykročit do neznáma a třeba i trochu riskovat. Úspěšnost takového kroku nám nikdo nezaručí. Všichni ale máme za stav věcí kolem nás i za vlastní život zodpovědnost, kterou bychom neměli přesouvat na ty nahoře. A většinou máme více možností, než si myslíme a než si odvažujeme připustit. To platí jak pro problematiku klimatických změn, tak třeba sexismu ve vědě.
Autorka: Eliška Vidomus