Doprava a urbanismus

Architektonická praxe a prostorové plánování pokrývají široké spektrum oblastí, jako je bydlení, veřejný prostor, doprava či životní prostředí. Jako takové jsou jedněmi z nejdůležitějších oborů v lidském životě, jelikož rozhodují o tom, jak lidem prostor kolem nich bude sloužit. To se ve velké míře odvíjí od proměnných jako je věk, původ, gender, sexuální identita, sociální třída či zdravotní stav, které ovlivňují způsob života, očekávání i potřeby. Vezme-li je urbanistická praxe na vědomí, vznikne prostor, jež je pro malého chlapce stejně bezpečný a přínosný jako pro adolescentku, homosexuála, či starší ženu, jež k pohybu potřebuje chodítko. Ačkoliv již existují města, která ve svém rozvoji tyto proměnné zodpovědně zohledňují (Vídeň, Berlín, Stockholm atd.), většina stále pracuje s představou neutrálního uživatele města, jímž je zdravý a ekonomicky aktivní muž. V důsledku je vytvářen prostor, jež je pro starší, zdravotně znevýhodněné, a především ženy mezi nimi, uživatelsky méně přínosný a bezpečný.

Příklady toho, jak pohlaví a gender ovlivňují dopravu a urbanismus:

Použití dopravy

Ženy a muži nepoužívají stejné dopravní prostředky stejným způsobem (Gendered Innovations). Např. pouze 30 % žen má přístup k autu během dne (Scioneri & Abluton, 2009). Pokud jde o veřejnou dopravu, jedna čtvrtina z celkového času, který v ní ženy stráví, je za účelem péče o rodinu a domácnost. Ženy také na cestě do práce zastavují více než muži, čemuž odpovídá tzv. řetězovž vzorec pohybu. Muži se naopak pohybují dle tzv. vzorce stálých míst, jenž se vyznačuje pohybem z domova do práce a zpět.

Problémy bezpečnosti

Jak ženy, tak muži, ve veřejném prostoru a dopravě zažívají bezpečnostní rizika (EIGE, 2017). Dle dostupných dat muži čelí většímu násilí a loupežím, zatímco ženy čelí více sexuálnímu obtěžování a genderově podmíněnému násilí. Ženy, a to zejména barevné ženy a/nebo LGBTQI, jakož i osoby se zdravotním postižením, děti a starší osoby, se zde také více setkávají s diskriminací (rasismus, ableismus, homofobie atd.).

Odklízení sněhu

Odklízení sněhu je jednou z povinností města v oblasti bezpečného přemisťování. Většina měst jako první odklízí sníh z hlavních dopravních tepen. To ale ženy a muže ovlivňuje odlišně zejména proto, že celosvětově ženy využívají pěší přepravu více než muži. V důsledku tak ženy tvoří většinu zranění v důsledku pádu na namrzlých površích.¹

Důležité statistiky:

V 17 zemích se nemohou vdané ženy mimo domov pohybovat stejným způsobem jako muži (World Bank, 2016).
1 z 5 transgender osob v USA a 50 % LGTBQ osob napříč Evropou přiznalo, že se kvůli strachu z obtěžování vyhýbá veřejnému prostoru a využívání veřejných služeb (World Bank, 2018)
V USA dítě do 5 let zvyšuje u pracujících žen pravděpodobnost více zastávek při pohybu ve městě o 54 %, zatímco u pracujících mužů pouze o 19 % (World Bank, 2018).
65 % dotázaných žen mělo zkušenost s obtěžováním na ulici (tzv. cat-calling) (SSH, 2014)

Jak dosáhnout férovějšího veřejného prostoru?

Zavést požadavek pro města a obce, aby před plánováním projektů posoudily využití a umístění budov a dopravních prostředků z hlediska společenských proměnných.
Zajistit údaje rozčleněné podle společenských proměnných pro další ukazatele (např. konečná spotřeba energie na obyvatele), které budou sloužit jako podklad pro budoucí politiky.
V rámci procesu hodnocení zahrnout do návrhu výzkumu společenské proměnné a v hodnotitelském týmu zajistit genderovou rovnováhu.
Zlepšit početní zastoupení žen v městském plánování.
Budovat přístup nulové tolerance k diskriminaci na základě pohlaví, sexuální identity, věku, rasy či zdravotního znevýhodnění atd.
Bezpečnostní opatření ve městě doplnit o vzdělávací kampaně, informační stánky a další nástroje.

¹Criado Perez C., 2019, Invisible Women, Data Bias in a World Designed for Men, Abrams Press, New York.