Klimatická krize: Jaký je postoj české veřejnosti?

Sociologická šetření dlouhodobě ukazují, že zatímco česká veřejnost vnímá klimatické změny jako závažné, v porovnání s dalšími problémy pro ni nejsou prioritní. I kvůli této ambivalenci se podle sociologa Vojtěcha Pecky v Česku etablovala veřejně velmi aktivní menšina klimatických demagogů a dezinformátorů, kterým se zde daří udávat podobu diskuse o klimatické krizi. Není proto překvapením, že fakt, že změna klimatu nerovnoměrně ovlivní různé skupiny obyvatelstva, se z českého „klima-diskursu“ zcela vytratil.

„V českém prostoru je klimatická změna reprezentována především expertním a politickým diskursem, který stále tvoří převážně muži,“ říká socioložka Eva Richter. Podle ní v důsledku nezastoupení žen vznikají genderové rozdíly v tom, jak o klimatické krizi mluvíme, což se odráží v podnětech, jak změnu klimatu (ne)řešit. „Několik studií odhalilo, že země, ve kterých jsou ženy více zastoupeny v politickém rozhodování, mají nižší celostátní uhlíkové stopy nebo větší podíl chráněného území. Ženy mají navíc často jiné představy o politických opatřeních na řešení klimatických změn a mnohem častěji podporují zavedení regulací,“ doplňuje socioložka Iva Zvěřinová. Zapojení žen do diskusí, ale především do rozhodovacích procesů, proto odbornice považují za stěžejní.

Environmentalistka Dava Vačkářů: „Na jednu stranu jsou signály, že česká veřejnost klimatické změny a jejich příčiny vnímá, na druhou stranu stále nevíme, co jsou lidé pro ochranu planety opravdu ochotni udělat či obětovat.“

Paradoxní na mužské podobě českého „klima-diskursu“ je, že ženy mají prokazatelně větší tendenci být klimatickými změnami znepokojeny a řešit jejich dopady. Tyto dopady se zároveň žen týkají mnohem více než mužů kvůli přetrvávajícím nerovnostem, jež jakákoliv krize většinou ještě prohloubí, tvrdí Richter. Jedním z důvodů, proč na ženy klimatické změny dopadají více, je skutečnost, že nejchudší obyvatelstvo tvoří celosvětově ze 70% právě ženy, kvůli čemuž jsou značně oslabeny jejich možnosti vypořádat se s novými riziky. „Tím se vyostřuje i mocenská asymetrie, protože silnější mají k dispozici větší paletu možností jak se rizikům bránit. A mají proto často sklon tato rizika bagatelizovat – protože se jich zas tolik netýkají,“ říká sociolog Pecka.

Bagatelizaci Pecka shledává i v reakcích českých mužů, kteří se podle něj zdají být debatou nad těmito problémy ohroženi a velmi často reagují podrážděně a pasivně agresivně. „Pro muže je přitom důležité vést tuto debatu. Jde i o jejich manželky, dcery a matky, kterým strukturální nerovnosti ztěžují život. Je důležité, aby se jich dokázali ve veřejném prostoru zastat a vymanit se z pozice defenzivní maskulinity obávající se o svá privilegia,“ dodává.

Přestože informace o dopadech klimatických změn se mohou zdát problematické především v chudších oblastech světa, nelze je opomíjet ani v těch bohatších. „V Česku možná nebudeme hovořit o přímých dopadech na výživu rodin nebo dostupnost pitné vody, ekonomické dopady v podobě zvýšení cen některých produktů a případná ekonomická krize ale své důsledky budou mít i u nás,“ říká socioložka Richter. Na tato rizika je proto potřeba upozorňovat a začít genderové aspekty do českého „klima-diskursu“ zahrnovat.

Více o genderových dopadech klimatických změn se můžete dozvědět 27. 9. v diskusi Klimatická krize na dosah: Ženy, chudoba a migrace, pořádané Národním kontaktním centrem – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR, v Malém sále Divadla Archa od 19:00.

Autorka: Kristýna Veitová