Méně kreditu, než zaslouží: vědkyně v rané fázi vědecké dráhy

Proč ženy nepokračují ve vědeckých kariérách v oblasti věd o živé přírodě, když mezi absolventy i začínajícími výzkumníky jich je tolik? Dva výzkumy sledovaly na údajích poskytnutých NIH, jež je v USA největším poskytovatelem financování výzkumu v těchto oborech, genderové rozdíly v publikacích a financování výzkumu. Vybíráme z článku článku v Harward Bussines Review z 22. března 2017.

První výzkum, mapující vzorek 100 tisíc článků, které byly publikovány mezi roky 1985 a 2009, ukázal, že ženy mají v průměru o 10–15 % vyšší pravděpodobnost než muži, že budou prvními autorkami. Ženy jsou prvotními autorkami častěji než muži od poloviny 90. let. Podle praxe je první v pořadí připsáno autorství osobě, která se nejzásadněji podílela na vzniku článku. Prvním autorem či autorkou je obvykle ten, kdo vedl badatelský tým při výzkumu a sepisování publikace.

Nicméně v témže období bylo zastoupení žen jako posledních autorek setrvale velmi nízké. Posledním autorem je seniorní výzkumník nebo výzkumnice, jenž výzkum financoval, nebo na něj získal finance. Pořadově první autorství se tedy v čase nijak nepřenáší do posledního autorství, což naznačuje, že se ženám nedaří přechod z juniorské do pokročilejší fáze vědecké dráhy. Jedním z důvodů může být to, že ženy publikovaly v průměru o 11 % méně v časopisech s nejvyšším impaktem.

Druhá studie sledovala kariéry více než šesti tisíc vědců a vědkyň v oblasti věd o živé přírodě mezi roky 1985 a 2009, kteří dostali financování postdoktorského výzkumu od NIH. Jen kolem tisíce z nich později získalo grant zaměřený na přechod do střední fáze kariéry, kde se vědec nebo vědkyně stává hlavním výzkumníkem (principal investigator, grant R01). Žen mezi nimi bylo jen 20 % a ženám přechod mezi postdoktorskou pozicí a pozicí hlavního výzkumníka trval déle.

Podle autorského týmu lze 2/3 rozdílu mezi zastoupením žen a mužů mezi držiteli R01 grantů připsat rozdílům v publikačním skóre (ženy publikují méně a mají méně citací). Zbytek je daný tím, že ženy systematicky získávají za svoji práci méně. Příklad: zatímco zdvojnásobení citací na článek redukovalo dobu přechodu od postdokgrantu do R01 grantu o 20 % u mužů, stejný nárůst u žen redukoval čas jen o 13 %. I při kontrole mnoha dalších atributů (jako jsou časopisy, kde publikovaly, podobory, jimž se věnovaly) ženám trvalo o rok déle získat R01 grant než muž se stejným počtem citací.

Výsledky obou studií ukazují, že ženy čelí překážkám, které brání v postupu vědeckou kariérou. Ačkoli jich je na počátku stejně jako mužů, podstatně méně často získají R01 grant nebo poslední autorství – obojí je přitom zásadní pro získání pozice seniorního vědce či seniorní vědkyně.

Studie neodpovídají na otázku, proč se tak děje. Autorský tým se chce do budoucna zaměřit na přístup žen a mužů k mentorům a mentorkám, a dalším organizačním zdrojům, neboť i to může ovlivnit jejich výzkumná témata a schopnost publikovat ve významných časopisech. Samozřejmě jsou tu i další faktory, ale k dosažení rovnocenné reprezentace mezi seniorními vědci musejí vědkyně nejprve překonat bariéry, které jim stojí v cestě v rané fázi vědecké dráhy.