Menopauza jako systémový problém. Jak podfinancovaný výzkum a tabu na pracovišti poškozují nejen ženy, ale i vědu

Menopauza bývá ve společnosti i v lékařském prostředí redukována na soukromou fyzickou změnu, kterou si musí daná osoba přečkat v tichosti a soukromí. Z pohledu genderových studií či sociologie vědy jde však o důležité systémové téma. Nachází se na pomyslné křižovatce historického nezájmu o ženské zdraví mimo reprodukční věk, podfinancovaného lékařského výzkumu a institucionalizovaného, strukturálního znevýhodnění na pracovištích – a to včetně akademického a vědeckého sektoru.

Z biologického hlediska je menopauza definována jako okamžik, kdy uplynulo 12 po sobě jdoucích měsíců od poslední menstruace, k čemuž dochází v důsledku ztráty folikulární funkce vaječníků a výrazného poklesu hladiny estrogenu. 

Samotné menopauze předchází období perimenopauzy (přechodu), které může trvat 4 až 8 let. Hormonální výkyvy v tomto období způsobují širokou škálu fyzických i neurobiologických symptomů:

• Návaly horka, noční pocení a bušení srdce.
• Tzv. kognitivní mlha („brain fog“), poruchy paměti, zhoršená schopnost soustředění a chronická nespavost.
• Úzkostné stavy, výkyvy nálad, deprese a zvýšená podléhavost stresu.
• Zrychlená ztráta kostní hmoty (osteoporóza), zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění a změny v pohybovém aparátu (bolesti kloubů a svalů).

Projevy jsou velmi individuální – zatímco část populace prochází přechodem s minimálními obtížemi, pro významné procento osob znamenají příznaky zásadní zásah do každodenního fungování a kvality života.

Gender health gap a podfinancovaný výzkum

Jedním z hlavních důvodů, proč je péče v období menopauzy neadekvátní, je její dlouhodobé opomíjení v lékařském výzkumu.

Biomedicínský výzkum po staletí vycházel z tzv. modelu, v němž byl za univerzální normu považován mužský organismus. Výzkum ženského zdraví se v minulosti redukoval maximálně na obor gynekologie a porodnictví – tedy na ženu v její reprodukční fázi. Jakmile ženské tělo přestane být z hlediska reprodukce „funkční“, zájem vědy i financování dramaticky klesá.

Důsledky tohoto strukturálního zanedbání jsou patrné i dnes.

• Chybí rozsáhlé, dlouhodobé a kvalitně financované studie zaměřené na dopady hormonálních výkyvů na mozek, imunitní systém a metabolické procesy.
• Neúplná a v minulosti chybujícím výzkumem zpolitizovaná debata o hormonální substituční terapii zanechala lékařskou veřejnost bez jasných a sjednocených postupů.
• Menopauze je v kurikulu lékařských fakult věnován minimální prostor. Praktické lékařstvo i specialisté*ky často nedokážou kognitivní či psychické příznaky perimenopauzy správně diagnostikovat a zaměňují je za syndrom vyhoření nebo klinickou depresi.

Pokud se do výzkumu zdravotních potřeb žen mimo reprodukční věk neinvestuje, výsledek je jasný: absence cílené prevence, neefektivní léčba a zbytečné sekundární náklady pro zdravotní systém.

Dopady na kariéru žen

Věkové rozmezí 45 až 55 let představuje ve vědecké, ale i jiné kariéře kritický bod. Právě v tomto věku ženy často dosahují vrcholu profesní dráhy – přebírají vedení výzkumných týmů, podávají žádosti o prestižní granty, v ideálním světě by získávaly profesury a vstupovaly do vedení institucí.

Ačkoliv menopauza zasahuje ženy na vrcholu jejich odborných sil, pracovní prostředí na tuto realitu odmítá reagovat. Výsledkem je kombinace ageismu a sexismu, která vytváří prostředí, kde je přechod stigmatizován.

Jak menopauza ovlivňuje pracovní dráhu?

Závěry zahraničních průzkumů ukazují, že významné procento žen v perimenopauze zvažuje snížení pracovního úvazku, odmítá nabídky na povýšení nebo z pracovního trhu odchází předčasně. Ve vědě to znamená ztrátu špičkových vědkyň a mentorek.

Projevuje-li se perimenopauza kognitivní mlhou či nespavostí, v akademickém prostředí zaměřeném na neustálou publikační aktivitu a přípravu grantových přihlášek to vyvolává obrovský tlak. Vzhledem k tabuizaci tématu se ženy zdráhají o svých potřebách hovořit ze strachu, že budou označeny za nekompetentní.

Na rozdíl od rodičovství, které začínají instituce postupně zohledňovat, menopauza v institucionálních politikách zcela chybí. Neexistují úpravy pracovních podmínek, flexibilita při plnění grantových milníků ani zdravotní osvěta.

Nevyhnutelná ztráta zkušených výzkumnic a manažerek v tomto věku mezitím představuje obrovské plýtvání lidským kapitálem a financemi.

Co mohou udělat vědecké a výzkumné instituce?

Řešení této přehlížené fáze ženského životního cyklu tak vyžaduje zásah na dvou úrovních: ve sféře výzkumné politiky a v oblasti řízení lidských zdrojů uvnitř vědeckých organizací.

• Grantové agentury musí aktivněji podporovat lékařský, neurovědní i sociologický výzkum zaměřený na stárnutí žen a hormonální přechody.
• Výzkum menopauzy musí zároveň brát v úvahu různorodost těl a identit (včetně transgender a nebinárních osob s ovariální tkání), u nichž mohou hormonální přechody probíhat v jiných kontextech.
• Zohlednit menopauzu jako standardní součást politik BOZP (bezpečnost a ochrana zdraví při práci), rozmanitosti a well-beingu.
• Umožnit práci z domova, úpravu pracovní doby a přístup ke stabilnímu pracovnímu prostředí (např. možnost regulace teploty na pracovišti).
• Školení pro vedení ústavů, fakult a HR oddělení, které pomůže odbourat předsudky a vytvoří prostředí, kde komunikace o zdravotních potřebách nepředstavuje kariérní riziko.

Menopauza není osobním selháním ani biologickým limitem, který má cisgender ženy či transgender a nebinární osoby vyřadit z veřejného a profesního života. Je to přirozená životní fáze, na kterou musí věda, medicína i instituce začít reagovat adekvátním výzkumem, investicemi a férovým nastavením pracovních podmínek.

Zdroje: 

Criado Perez, C. (2019): Invisible Women: Exposing Data Bias in a World Designed for Men. Chatto & Windus.

EIGE – European Institute for Gender Equality (2023): Gender Equality and Intersectionality in Research and Innovation. 

WHO – World Health Organization (2022): Menopause Fact Sheet. 

The Lancet Series on Menopause (2024): An empowered model of menopause care. The Lancet, 403(10430).

The Fawcett Society (2022): Menopause and the Workplace.

Monash University Health Research (2023): Global Consensus Position Statement on Hormone Therapy and Menopause.