Mentoring: Hledal jsem někoho, kdo prorazil v zahraničí

Úryvkem rozhovoru s Patrikem uzavíráme mentoringové okénko. Knihu Mentoring: co v příručkách nenajdete jsme slavnostně přivítali 13. prosince v Kavárně Galerie Langhans a věříme, že bude inspirací nejen pro budoucí mentees, ale také jejich mentory a mentorky. Všem zúčastněným děkujeme a těšíme se na další ročník programu!

Patrik se studiem společenskovědního oboru připravoval na kariéru v komerční sféře a s myšlenkou vyučovat na střední škole si jen pohrával. Okolnosti tomu však chtěly a nyní je s výukou neoddělitelně spjat. Po krátké zkušenosti středoškolského učitele získal pozici asistenta na vysoké škole, kde jako odborný asistent působí dodnes. Absolvoval doktorské studium a nyní se připravuje na habilitaci.

Co jste od programu čekal?

Když nám přišla od školy informace o programu, říkal jsem si, že bych si díky tomu mentorovi mohl rozšířit síť kontaktů na jiném pracovišti u nás nebo v zahraničí, konzultovat s ním výzkum nebo v úplně ideálním případě domluvit nějaké spoluautorství, výzkum nebo grant.

Podařilo se vám to?

Myslím, že celkem ano. Svou mentorku, která působí na jedné z nejlepších škol ve Velké Británii, jsem našel přes Google. Oslovil jsem ji a ona souhlasila s konzultací ohledně článku, který jsem tehdy připravoval na jednu konferenci. Dala mi k tomu několik dobrých připomínek, já jsem ten článek dále rozpracoval a teď čekám na reakci z jednoho impaktovaného časopisu. Nic společného jsme zatím nenapsali, ale uvidíme, jak to bude dál. Nápadů mám spoustu, jen toho času je málo.

Plánujete i nějakou další spolupráci v budoucnu?

Já v ni doufám. Jsem rád, že už teď spolupracujeme na přípravě konference, a do budoucna bych tohoto kontaktu chtěl využít v případě, že bych plánoval nějaký výzkum britského akademického prostředí, ve kterém se má mentorka pohybuje a mohla by mi poradit.

To, že jsem mentorku vůbec oslovil, považuji za jeden ze zásadních přínosů mentoringu. Kdybych se do programu nepřihlásil, určitě by mě to nenapadlo.

Co byste vzkázal těm, kteří přemýšlí o účasti v programu, ale stále váhají?

Je to dobrý impuls k tomu, najít si někoho, s kým se dá spolupracovat. Ne vždy má školitel dost času na konzultace, nebo už člověk po doktorátu žádného školitele ani nemá, což byl můj případ.

Příjemné je i to, že jsme nebyli do ničeho nuceni – ani do spolupráce s mentorem, ani do kurzů, které jsou navíc zdarma. Celý program mne stál málo času a přitom efekt byl velmi dobrý, takže jsem spokojen.

Celý rozhovor si přečtěte v naší knize (str. 98-104).