Nová případová studie přibližuje genderovou dimenzi potravinových systémů

Genderové rozdíly a nerovnosti ve společnosti se promítají i v tak klíčové oblasti, jako je produkce potravin a nakládání se zdroji a technologiemi, které jsou v rámci potravinových systémů potřeba. Naše nová případová studie proto ukazuje, jak konkrétně se nerovnosti projevují a jak ve výzkumu této oblasti pracovat s hlediskem genderu.

Většina témat spojených s potravinovými systémy se nějakým způsobem týká lidí a jejich životů, proto má smysl i ve výzkumech, které se na toto téma zaměřují, zohlednit genderovou dimenzi. Ženy mají významnou pozici v zajišťování potravin a vody pro rodiny. Navzdory tomu ale práva k vlastnictví půdy a přístup k dalším zdrojům, infrastruktuře a službám patří stále převážně mužům. Z genderově podmíněných rozdílů pak vyplývají zásadní důsledky pro ženy a muže a pro jejich aktivity v potravinových systémech. Ať už jde o odměňování za práci, dostupnost technologií v zemědělství a rybolovu, či šlechtění a pěstování plodin.

V současnosti jsou tyto nerovnosti navíc výrazně zesilovány dopady klimatické krize. K té na jedné straně potravinové systémy přispívají (a naopak ji mohou také zmírňovat, pokud respektují udržitelné principy), na straně druhé jsou změnou klimatu samy ovlivňovány. Jsou to přitom ženy a další zranitelné skupiny osob, na které dopadá změna klimatu nejvíce. Pokud má tedy výzkum v oblasti potravinových systémů přispět k větší udržitelnosti pro všechny, měl by brát v úvahu gender i další společenské proměnné.

Gender a zemědělská produkce potravin

V produkci potravin se společenské nastavení projevuje nejen v tom, co a jak se pěstuje, ale také v celkovém uspořádání samotné produkce. Od toho, kdo vlastní půdu, kdo může dělat určité činnosti (nebo se od něj či od ní očekávají), jak jsou tyto činnosti ohodnoceny (ať už finančně, nebo například společenskou prestiží) apod. Vzhledem k historicko-kulturnímu vývoji v Evropě mají ženy oproti mužům menší přístup k půdě, méně jich řídí farmy a obecně bývají farmy vlastněné ženami menší a mají také menší obrat. Ženy se také často nachází v tzv. šedé zóně, kdy například nejsou na rodinné farmě formálně zaměstnané a nemohou proto čerpat sociální benefity. Ženská práce je navíc často považována za „neomezený přírodní zdroj“. Přestože ženy hrají v zemědělství klíčovou roli a jejich počet vzrůstá, jejich práce často není uznávaná nebo je zneviditelňovaná. Většinou totiž působí v nejhůře placených a nejistých pozicích, a současně nejsou vedeny jako majitelky půdy.

Genderové inovace v akvakultuře

Zajímavou oblastí pro genderovou dimenzi je oblast rybolovu. Voda a pohyb v ní či blízko ní jsou zejména v tradičních společnostech často silně genderované a na ženy se v tomto ohledu často vztahují významná omezení. Důležitou roli zde může hrát také náboženství, a objevují se tu i zásadní rozdíly v tom, kdo může vykonávat jaké činnosti. Odpovědnost za získávání vody a šetrné hospodaření s ní mají však naproti tomu mnohem častěji ženy a dívky.

Například v Bangladéši existují sociální bariéry, které ženám neumožňují lovit ryby, protože rybolov je považován za mužskou povinnost. Kromě toho pro ženy představuje překážku také případné namočení sárí, které by následně musely vyprat a během dne pověsit, aby uschlo. Ženy se proto většinou zapojují do krmení ryb a čištění rybníků, zatímco muži se věnují rybolovu, jejich prodeji a kromě toho také rozhodují o financích. Projekt Aquaculture for Income and Nutrition si proto kladl za cíl podpořit rovnost žen a mužů a zajistit potravinovou bezpečnost. Hlavní inovaci představovalo využití tzv. žaberních sítí, které jsou lehké, a ženy je proto mohou nahazovat ze břehu rybníka, aniž by se musely namočit.

Šlechtění a genderované preference při volbě odrůd

Zejména v zemích globálního Jihu jsou to právě ženy, které obstarávají jídlo a mají na starosti vaření, proto pro ně může mít větší prioritu jednoduchost přípravy dané odrůdy. To se může týkat například loupání (maniok), délky vaření (fazole) či toho, zda se daná odrůda hodí k různým typům přípravy (rýže). Při šlechtění ale nemusí být tyto aspekty brány v úvahu, protože v nich nebývá zohledněna neplacená práce žen. Ta je často brána jako automatická, a nezdá se tím pádem jako podstatná pro výběr odrůdy. Například informace, že rezistentnější odrůdy mohou potřebovat více vody nebo se musí vařit delší dobu, nemusí pak být při šlechtění považovány za relevantní. Tuto volbu totiž častěji dělají muži, kteří se většinou přípravě jídla sami nevěnují.

Podrobnosti k příkladům genderové dimenze v potravinových systémech najdete zde.

Celou případovou studii najdete zde.