Nová studie na téma kariérních pauz ve vědě. Jak se s nimi vyrovnávají české vysokoškolské a výzkumné instituce?

V nové výzkumné zprávě projektu STRATIN+ se věnujeme často opomíjenému tématu kariérních pauz souvisejících především s péčí o rodinu, které pro vědkyně i vědce představují výrazné kariérní riziko.

Jaké překážky pro návrat osob po kariérní pauze si instituce uvědomují? Co vysokoškolské a výzkumné instituce dělají pro podporu osob právě ve vztahu ke kariérní pauze? Jaké jsou mezery stávajícího systému podpory? A jaké kroky jsou možné, aby profesní pauzy neznamenaly kariérní stopku?

Zuzana Andreska a Marcela Linková připravily výzkumnou zprávu zaměřenou na to, jak k managementu kariérních pauz přistupují veřejné vysoké školy a ústavy Akademie věd ČR. 

Jaká jsou některá hlavní zjištění? 

• Instituce rozpoznávají pouze část příčin kariérního znevýhodnění. Představitelé institucí nejčastěji poukazují na nedostupnost péče, ztrátu kontaktu s oborem a význam podpory partnera či rodiny. Nejistota pracovních smluv, závislost na grantovém financování a požadavek nepřerušené produktivity jsou často přijímány jako přirozené podmínky vědecké práce. Odpovědnost za pokračování kariéry se tak přesouvá především na jednotlivce, od nichž se očekává, že si zajistí péči, zvolí si podporíjícího partnera a aktivně udržují profesní kontakt i během pauzy.
• Zásadním systémovým nedostatkem je absence dat. Instituce zpravidla systematicky nesledují, kdo na kariérní pauzu odchází, jak dlouho pauza trvá, kdo se vrací, kdo ve výzkumu dlouhodobě zůstává a proč některé osoby odcházejí. Pokud pracovní smlouva skončí během pauzy, případ nemusí být vůbec zachycen jako nenávrat. Ztráta pracovníka či pracovnice se tak stává statisticky i institucionálně neviditelnou. Opatření jsou vytvářena bez dostatečné znalosti potřeb a jejich účinnost není možné spolehlivě vyhodnotit.
• Podpora předpokládá pouze stereotypní výkon péče ze strany matek. Aktuální podpora osob s kariérní pauzou se soustředí především na zaměstnané matky. Otcové nejsou systematicky nazíráni jako pečující osoby. Neformálně pečující a osoby s dlouhodobým onemocněním zůstávají v personálních systémech obtížně identifikovatelní a doktorští studující bez zaměstnaneckého vztahu stojí mimo většinu pracovněprávně koncipovaných opatření. U doktorských studujících přitom pauza může ohrozit financování, aktuálnost tématu i samotnou realizovatelnost výzkumného projektu.

Kompletní znění hlavních zjištění najdete v manažerském shrnutí výzkumné zprávy.

Výsledky ukazují, že ačkoliv instituce zavádějí dílčí opatření (návratové granty, flexibilní úvazky), komplexní a plošně dostupný systém podpory často chybí. Zásadním problémem je také nedostatek dat a závislost kariéry na nejistých smlouvách na dobu určitou. V tomto kontextu připomínáme, že v Česku čelíme výraznému úbytku žen v přechodu mezi doktorským studiem (kde tvoří 43,3 %) a počátkem vědecké dráhy (28,8 %), což úzce souvisí právě s překryvem počátku kariéry a rodičovství.

O závěrech analýzy a o tom, proč jsou dočasná řešení v podobě grantů jen prvním krokem k opravdové systémové změně, se dočtete v článku na portálu Vědavýzkum.cz.

Výzkum vycházel z analýzy plánů genderové rovnosti všech 27 veřejných a státních vysokých škol a ústavů AV ČR, které se ucházely o podporu v rámci OP JAK Návraty, sebeevaluačních zpráv veřejných vysokých škol, projektové dokumentace dvanácti žadatelů ve výzvě OP JAK Návraty a 21 rozhovorů s představiteli šesti akademických institucí odpovědnými za vedení, personální řízení, genderovou rovnost a řízení lidských zdrojů. Na tento institucionální výzkum nyní navazujeme další fází, která se zaměřuje na přímé zkušenosti samotných akademiků a akademiček.

Pracujete v akademickém prostředí a máte zkušenost s kariérní pauzou související s péčí o rodinu? Chcete svou zkušenost důvěrně sdílet ve formě výzkumného rozhovoru na toto téma? Prosím, kontaktujte Zuzanu Andreska na emailu [email protected].