Pandemie COVID-19, III. část

Práce a péče

Samostatným tématem jsou dopady pandemie na práci, péči o rodinu a životní standard lidí. Aktuální studie poukazují na alarmující trend, kdy politiky zavedené v rámci pandemie přinesly daleko větší zátěž a dopad na životy žen než mužů. Podle průzkumu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Co-operation and Development – OECD) z roku 2020 uváděly matky téměř třikrát častěji než otcové, že na sebe vzaly většinu nebo veškerou další neplacenou péči související se zavřením školy nebo zařízení péče o děti. 61,5 % matek dětí mladších 12 let uvedlo, že odvedlo většinu nebo celou dodatečnou pečovatelskou práci, zatímco u otců se jednalo o 22,4 %.^[1] V ČR ženy běžně pečují o děti v 87 % případů.^[2] Z dat Evropské Komise vyplývá, že ženy během pandemie COVID-19 strávily péčí o děti v průměru 62 hodin týdně, zatímco muži 36 hodin. Domácími pracemi pak ženy strávily průměrně 23 hodin týdně, zatímco muži 15 hodin.^[3] V České republice roli sehrálo také to, že při snížené dostupnosti institucionální péče o děti a během omezení sociálních kontaktů převzala primární pečovatelskou roli v rodině osoba s nižšími příjmy, což je častěji žena.^[4]

Jak vyplývá ze zprávy Evropské komise, 76 % osob pracujících ve zdravotnictví a sociální péči a 86 % osob pracujících v osobní péče ve zdravotnictví tvoří ženy. V České republice představují ženy 85 % osob pracujících ve zdravotnictví a téměř třetina z nich má zároveň děti mladší 12 let.^[5] V souvislosti s pandemií došlo u žen v těchto odvětvích k nebývalému nárůstu pracovní zátěže, zdravotních rizik a problémů ve slaďování pracovního a soukromého života. Pandemie také odhalila v ČR dlouhodobě podceňovaný problém, kterým je slaďování pracovního a rodinného života pro ženy pracující v pečujících a zdravotnických profesích, stejně jako nízké odměňování v této oblasti i nedostatek pracovních sil v této sféře.^[6]

Zcela zásadní negativní dopad měla proticovidová opatření na sólo matky v ČR, jak ukazuje výzkum Radky Dudové^[7] ze Sociologického ústavu AV ČR. Uzavření školních a předškolních zařízení, omezení sociálních kontaktů, omezení určitých segmentů pracovního trhu (obchod, služby apod.) či zmíněná vyšší zátěž pro osoby pracující v oblasti péče a zdravotnictví (sólo matky představují ve zdravotnictví 19 %) znamenala právě pro tyto ženy výrazně vyšší zásah do ekonomické situace i do možnosti skloubit pracovní závazky s péčí o rodinu. Navíc ekonomická situace sólo matkám ani v období před pandemií neumožňovala vytvářet dostatečné finanční rezervy, které by mohly pokrývat výpadky finančních zdrojů způsobené pandemií. Pandemie dopadla také výrazněji na typy pracovních úvazků jako jsou dohody o provedení práce, dohody o pracovní činnosti, smlouvy na dobu určitou apod., v nichž jsou sólo matky zaměstnány častěji. V jejich případě jde o 16 %, zatímco o u domácností s oběma rodiči se jedná o 11,5 %.

Dopady proticovidových opatření a domácí násilí

Další z oblastí, v níž jsou ženy během pandemie mnohem výrazněji zasaženy, je oblast genderově podmíněného násilí obecně a specificky pak domácího násilí. Výzkumy a data sesbíraná v průběhu pandemie jasně ukazují, že došlo k nárůstu všech forem násilí na ženách, zejména domácího násilí. S přetížením zdravotnického systému pak dochází také k nedostatku kapacit a odborné pomoci v intervenčních centrech, azylových domech nebo na krizových linkách pro oběti domácího násilí. ^[8]

Zvýšená míra stresu v domácnostech byla v průběhu pandemie často způsobená ztrátou zaměstnání, a s tím souvisejícími problémy s hrazením nákladů na bydlení a na jídlo. V kombinaci s omezenou mírou sociálních kontaktů či přímo se zákazem opouštět domácnost pak tyto podmínky vedly k nárůstu často neviditelného partnerského a domácího násilí. Samotné lock-downy pak vedly k tomu, že ženy a další osoby, které byly již před pandemií oběťmi domácího násilí, často zůstaly s pachateli zavřeny doma na delší dobu.

COVID-19 a domácí násilí v českém a světovém kontextu

V českém kontextu se výzkumu dopadů pandemie COVID-19 na domácí násilí věnovala Blanka Nyklová z NKC – gender a věda při Sociologickém ústavu AV a Dana Moree z Fakulty humanitních studií UK. Ve svém rozsáhlém ročním výzkumu se zaměřily na domácí násilí z pohledu ohrožených osob a pomáhajících organizací, ale také z hlediska klíčových služeb v pomoci obětem a řešení tohoto problému – tedy Policie ČR, orgánů sociálně právní ochrany dětí a Intervenčních center, soudů či advokátních služeb.

Z výzkumu také vyplývá, že poptávka po službách jednotlivých pomáhajících organizací narostla již v první jarní vlně pandemie o 30 – 40 %, během podzimu 2020 se pak poptávka oproti roku 2019 zvýšila v některých případech až o 50 %.^[9]

Výzkum mimo jiné potvrdil, že výrazně častěji se domácí násilí odehrává v podobě dlouhodobé kombinace méně viditelného psychického, fyzického, sexuálního i ekonomického násilí a manipulace. Fyzické násilí s jasně viditelným následky je tak jen špičkou ledovce. Pandemie tento problém ještě zhoršila, neboť pachatelé mohli oběť kvůli izolaci, která vedla k omezení sociálních kontaktů a celkově pohybu, snáze kontrolovat a manipulovat s ní. Navíc dle výzkumu pandemie ukázala šíři tohoto problému i nedostatky v jeho řešení a dostupnosti služeb pro oběti v ČR.

Také data z celé Evropské unie upozorňují na nárůst domácího násilí v průběhu pandemie. Podle studie Evropského parlamentu vnímají zvýšenou míru emočního i fyzického násilí 3 ze 4 dotázaných žen, tedy celkem 77 %. Kromě dvou států (Finsko a Maďarsko) přesáhl vnímaný nárůst tohoto typu násilí v jednotlivých zemích EU 50 %. V Portugalsku pociťovalo jeho nárůst během pandemie 90 % žen a v Řecku dokonce 93 % žen. Jako opatření, která by pomohla snížit míru domácího násilí dotázané ženy uváděly zejména zjednodušení procesu ohlašování případů násilí, včetně oznámení na policii (58 %), rozšíření možností vyhledat pomoc, například prostřednictvím krizových linek (40 %), zvyšovat povědomí o problematice domácího násilí a vzdělávání policejních složek a soudců (40 %) a také zvyšování ekonomické nezávislosti žen (38 %).^[10]

Výzkumem dopadu pandemie COVID-19 na genderově podmíněné násilí se zabývalo z celosvětového hlediska OSN (konkrétně UN Women), ve spolupráci s národními statistickými úřady a mezinárodními partnery. V rámci výzkumu byla sesbírána data od více než 16 000 žen starších 18 let, zejména z regionů s nižšími středními příjmy. Od počátku pandemie celkem 45 % žen zažilo nějakou formu násilí nebo zná ženu, která se stala obětí tohoto násilí. Podle výzkumu také 1 ze 4 žen vnímá od počátku pandemie nárůst míry domácích konfliktů a cítí se doma méně bezpečně a 7 z 10 žen dále uvedlo, že se slovní či fyzické násilí ze strany partnera stalo častějším. 4 z 10 žen se dále cítily méně bezpečně ve veřejném prostoru a 6 z 10 žen navíc vnímalo, že se míra sexuálního obtěžování na veřejnosti zvýšila. Podle dat sesbíraných v tomto výzkumu pak dopadalo násilí nejvíce na mladší ženy ve věku 18-49 let, na ženy žijící s dětmi, na nezaměstnané ženy a na ženy žijící v rurálních oblastech. ^[11]

Jak je vidět dopady pandemie COVID-19 zasáhly do celé šíře fungování společnosti a lidského života. Stejně jako je tomu i u jiných celospolečenských témat i v případě pandemie se ukazuje, že dopady a jejich závažnost se u různých osob výrazně liší a to s ohledem na jejich pohlaví, gender nebo třeba sociální postavení. Pandemie tak jen zdůraznila, že ani při řešení krizí nebo společenských problémů nesedí jedno řešení nebo jedna velikost všem.

ZDROJE:

https://www.unwomen.org/en/what-we-do/ending-violence-against-women/facts-and-figures

https://www.unwomen.org/en/news/in-focus/in-focus-gender-equality-in-covid-19-response/violence-against-women-during-covid-19

https://data.unwomen.org/sites/default/files/documents/Publications/Measuring-shadow-pandemic.pdf

^[1]https://www.oecd.org/coronavirus/policy-responses/caregiving-in-crisis-gender-inequality-in-paid-and-unpaid-work-during-covid-19-3555d164/

^[2]https://www.soc.cas.cz/aktualita/kdo-pecuje-o-rodinu-v-dobach-pandemie-dopady-protipandemickych-opatreni-na-ceske

^[3]https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_21_1011#:~:text=A%20striking%20lack%20of%20women,to%20respond%20to%20the%20pandemic

^[4]http://genderingcovid.soc.cas.cz/aktuality/dopad-pandemie-na-zeny-ve-zdravotnictvi-tiskova-zprava#.Yk2BDzUzVPY

^[5]http://genderingcovid.soc.cas.cz/aktuality/dopad-pandemie-na-zeny-ve-zdravotnictvi-tiskova-zprava#.Yk2BDzUzVPY

^[6]http://genderingcovid.soc.cas.cz/aktuality/dopad-pandemie-na-zeny-ve-zdravotnictvi-tiskova-zprava#.Yk2BDzUzVPY

^[7] https://www.genderonline.cz/pdfs/gav/2021/02/08.pdf

^[8] https://www.unwomen.org/en/news/in-focus/in-focus-gender-equality-in-covid-19-response/violence-against-women-during-covid-19