Problém
Přestože se neustále zvyšuje zastoupení žen mezi studujícími, a to i v doktorském studiu, tento trend se dlouhodobě neodráží v jejich zastoupení mezi výzkumným personálem, tedy osobami, které se následně věnují výzkumné a vědecké práci. V ČR v roce 2018 působilo mezi výzkumnými pracujícími 26,6 % žen, což je nejméně od roku 2005. Největší propady v zastoupení žen mezi jednotlivými fázemi studijní a profesní dráhy jsou mezi absolventkami magisterského studia a doktorandkami a absolventkami doktorského studia a profesí výzkumnice.
Přetrvává rovněž situace, kdy ženy a muži působí častěji v různých oborech a vědních disciplínách (tzv. horizontální segregace). Nejnižší podíl žen je v technických (13,6 %) a přírodních vědách (25,8 %). Celkově přitom v těchto dvou oblastech v roce 2015 pracovalo 65,2 % z celkového počtu výzkumníků v ČR. Nejvyrovnanější zastoupení žen a mužů mezi výzkumníky je v lékařských vědách (49,4 %).
Z hlediska ideálně typické akademické dráhy od lektorské pozice k profesuře zastoupení žen směrem k nejvyšším postům klesá podobně jako ve výzkumu. Největší propad na pomyslné akademické dráze žen najdeme mezi odbornými asistentkami a docentkami. V roce 2015 dosáhl tento propad hodnoty 15,5 procentního bodu. Mezi profesory pak bylo 15,2 % žen, o 10 procentních bodů nižší podíl než u docentek.
GENDEROVÉ STEREOTYPY
Proč je tak nevyrovnané zastoupení žen a mužů v některých oborech a proč se ženy z vědy „ztrácejí“ a nepostupují po akademickém žebříčku jako muži? Příčiny hledejme v přetrvávajícím vlivu genderových stereotypů a předsudků (často nezáměrných, podvědomých) vůči roli žen a mužů ve vědě a ve společnosti, které se promítají do nastavení institucionálních pravidel a pracovních podmínek, kultury pracovního prostředí a postojů a jednání jednotlivců.