Systémové překážky

Věda stále ještě často předpokládá nepřerušenou pracovní dráhu a výzkumu zcela oddaného člověka bez vnějších povinností a závazků. Takovému kritériu v naší společnosti vyhovují o dost lépe muži než ženy, na kterých spočívá obvykle většina péče o rodinu. Díky podmínkám pro mobilitu, účasti na grantech, čerpání stipendií, systému hodnocení a pracovním podmínkám šitým na míru tradiční mužské profesní dráhy ztěžujeme uplatnění, pokrok a úspěch vědkyň a přicházíme o jejich kreativní nápady.

PROBLÉMOVÍ RODIČOVÉ?

Aktivní každodenní rodičovská péče může být ve vědě handicapem, neznamená ale automaticky, že pečující osoba podává horší výsledky, nebo je horší vědec či vědkyně než kolegové a kolegyně, kteří normám současné organizace vědecké práce vyhovují. Jen k tomu třeba nemá podmínky. Na vině jistě není jen nastavení vědeckého provozu. Rodinná politika a společenské normy v ČR zase preferují dlouhodobou domácí mateřskou péči, která bývá často jedinou možností i z důvodu nedostatku dostupných služeb pro děti. I tak je na straně výzkumných institucí a vysokých škol mnoho možností, jak usnadnit profesní uplatnění a rozvoj kariéry rodičů.

NE/TRANSPARENTNOST

Další významnou překážkou, na kterou naráží nejen ženy, ale všichni začínající vědkyně a vědci a ti, kteří nejsou součástí sociálních sítí s vlivnými osobami, je netransparentnost rozhodovacích procesů (například pravidel povyšování, hodnocení, výstupů jednání vědeckých a dalších rad, řádů habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem/kou, atp.) a nízká informovanost o nich.

Tyto a další překážky jde zvládnout a řada institucí tak činí.