Případová studie: Genderová dimenze pandemie COVID-19, I. část
Proč dopadá onemocnění COVID-19 na muže a ženy jinak?
Dopady pandemie COVID-19 vnímají lidé po celém světě již déle než dva roky. Ovšem ne všichni a všechny stejně. Výzkumy z minulých let nám ukazují, že se dopady onemocnění COVID-19 na muže i na ženy v řadě aspektů liší. Ať jsou tyto odlišnosti důsledkem biologických rozdílů, genderové identity nebo společenských nerovností, jedno víme jistě – i v případě COVID-19 můžeme hovořit o genderové dimenzi.
Muži umírají na COVID-19 častěji než ženy
Celosvětově je téměř stejný počet osob nakažených onemocněním COVID-19 mezi muži i mezi ženami. Zásadní rozdíl je však v počtu závažných případů a v počtu případů úmrtí, které připadají na muže a na ženy. Přestože se výzkumy v konkrétních číslech liší, závěry, ke kterým dochází, jsou stejné – muži umírají na COVID-19 častěji než ženy. V celosvětovém měřítku připadá na každých 10 žen přijatých na jednotku intenzivní péče s onemocněním COVID-19 celkem 18 mužů. Na každých 10 žen, které na COVID-19 zemřou, pak připadá 15 případů úmrtí u mužů. Podle čínské studie z roku 2020 ze 168 pacientů a pacientek, kteří na onemocnění zemřeli, bylo dokonce 75 % tvořeno muži.[1]
Jakou roli hrají biologické rozdíly?
Jaké jsou příčiny těchto rozdílů? Výzkum publikovaný v časopise Nature z roku 2020 uvádí, že jedním z relevantních aspektů může být vliv biologického pohlaví pacienta či pacientky na imunitní odpověď na COVID-19. Výzkum ukázal rozdíly u pacientů a pacientek, kteří a které nedostávali léky ovlivňující činnost imunitního systému. Pacienti mužského pohlaví měli vyšší plazmatické hladiny cytokinů, jako jsou IL-8 a IL-18, spolu se zvýšeným množstvím monocytů. Naproti tomu pacientky během infekce vykazovaly významně silnější aktivaci T-lymfocytů než muži. Slabá aktivace T-lymfocytů negativně korelovala s věkem pacientů a byla spojena s horším dopadem onemocnění, avšak pouze u pacientů mužského pohlaví. Naopak vyšší hladiny cytokinů byly spojeny s horší progresí onemocnění pouze u pacientek.
Další výzkum z roku 2021[2] se zaměřil na vysvětlení odlišné reakce žen a mužů na COVID-19 zkoumáním metabolitů spojených s onemocněním. Výzkumný tým identifikoval porovnáním metabolitů nakažených pacientů a pacientek a metabolitů nenakaženého zdravotního personálu 17 metabolitů, které byly spojeny s onemocněním COVID-19. Pouze u mužů s COVID-19 však množství metabolitu tryptofanu kyseliny kynurenové korelovalo s věkem a průběhem onemocnění. Čím byl pacient starší a průběh nemoci vážnější, tím vyšší hodnoty kyseliny u něho byly zjištěny. Tato kyselina omezuje uvolňování glutamátu, jehož snížené množství bylo zjištěno u pacientů, jejichž stav se zhoršil. Výsledky tak naznačují, že kyselina kynurenová je spojena s rozdílnými imunitními reakcemi žen a mužů na COVID-19.
Klinické studie dále předpokládají, že enzym zvaný ACE2 (enzym 2) napomáhá rozvoji onemocnění COVID-19. ACE2 se nachází na buněčných membránách a může viru umožnit snazší průnik do buněk, a tím i poškozování životně důležitých orgánů. Hladiny ACE2 jsou obecně vyšší u mužů, což znamená, že více buněk může být vůči viru zranitelnější, což může u mužů dále vést k vyššímu riziku závažných následků nebo dokonce úmrtí na onemocnění COVID-19.
Nejen gender, ale i další společenské faktory mají svou váhu
Další průřezový výzkum ze Spojených států[3] poukazuje na to, že přestože v absolutních číslech zemřelo na COVID-19 víc mužů než žen, mezi jednotlivými státy a mezi dílčími zkoumanými obdobími se projevují značné rozdíly. Faktor pohlaví tak podle výzkumu v otázkách přenášení, nakažení i úmrtí na COVID-19 nemusí hrát zásadní roli a jako faktor není nezávislý na kontextu. Podle výzkumu jsou naopak rozdíly mezi pohlavími spíše menšího charakteru a jsou proměnlivé v kontextu dalších faktorů, jakými je věk, rasa či etnicita, povolání, imigrační status, dosažené vzdělání, zdraví a zdravotní návyky a další sociální determinanty ovlivňující náchylnost ke COVID-19. Důraz je kladen na to, že pro pochopení role genderu a pohlaví v pandemii COVID-19 je klíčové disponovat srozumitelnými, dostupnými a transparentními daty, která zahrnují nejen pohlaví, ale také genderovou identitu, rasu, socio-ekonomické postavení a další relevantní demografické údaje.
Předběžné zprávy o osobách s těžkým průběhem onemocněním COVID-19 zjistily souvislost s existujícími komorbiditami, tedy souběžných onemocnění, včetně hypertenze, kardiovaskulárních onemocnění a některých chronických plicních onemocnění (zahrnující také chronické obstrukční plicní nemoci). Tato onemocnění se celosvětově objevují častěji u mužů. Čeští muži se pak dlouhodobě drží mezi světovou špičkou osob se zvýšeným krevním tlakem. Podle průzkumu NCD Risk Factor Collaboration se vyskytuje v 34,4 % u mužů a ve 21,2 % u žen.[5]
Faktorem může být také odlišný přístup ke zdravotní péči a k očkování. Ve Spojených státech se objevují rozdíly v proočkovanosti mezi pohlavími, podle údajů Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (Centers for Disease Control and Prevention) mají ženy před muži náskok o 6%. Kapitolou samou pro sebe jsou pak lidé bez domova. Mezi nimi dlouhodobě převládají muži. Lidé bez domova jsou například 20krát častěji nakažení TBC než běžná populace a v souvislosti s pandemií COVID-19 jsou obzvláště zranitelnou skupinou. Podle sčítání bezdomovců a bezdomovkyň, provedeným Výzkumným ústavem Ministerstva práce a sociálních věcí v roce 2019, je mezi osobami přespávajícími venku a v noclehárnách 80 % mužů.[4] Vzhledem k ekonomickým dopadům pandemie lze předpokládat další nárůst těchto čísel.
Dalšími rizikovými faktory, které zvyšují pravděpodobnost komplikací při COVID-19, jsou míra kouření tabáku a pití alkoholu, které jsou statisticky u mužů podstatně vyšší než u žen. Toto chování je spojeno nejen s rizikem vzniku komorbidit, které mohou mít za následek nepříznivé dopady v případě nákazy COVID-19. Úzce také souvisí s genderovými normami a s tím, jak tyto normy ve společnosti vznikají a jak jsou využívány.
V tomto článku jsme se věnovali jednomu ze zdravotních aspektů pandemie COVID-19, u kterého se ukazuje, že pro zachycení celé hloubky tématu je dobré zahrnovat rozdílnost lidí i podmínek, v nichž žijí. V příštím článku se podíváme na to, proč pandemie ohrožuje více ženy působící ve zdravotnictví.
Rozdílný průběh nemoci COVID-19 u mužů a žen – FNUSA
Sex-based clinical and immunological differences in COVID-19 | BMC Infectious Diseases | Full Text
Why Are Men More Likely to Die of Covid? It’s Complicated. – The New York Times
At least 65,000 more men than women have died from COVID-19 in the US).
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0277953622000193#!
[1] https://jamanetwork.com/journals/jamanetworkopen/fullarticle/2764293
[2] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8432948/
[3] https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0277953622000193#
[4]https://www.mpsv.cz/documents/20142/511219/17_10_2019+TZ+-+VUPSV+scitani+bezdomovcu.pdf/53094fde-dde1-33da-bdef-6f2660e23450