Prof. Dagmar Juchelková: Ve svém oboru jsem našla krásu

Bývalá vedoucí Katedry energetiky na VŠB-TU Ostrava, zakladatelka Centra ENET či mezinárodní konference IRRC Waste-to-Energy, zástupce České republiky v řadě mezinárodních energetických pracovních skupin a hostující profesorka na univerzitě v Carbondale. Jen krátký výčet úspěchů prof. Dagmar Juchelkové, jež své profesní působení spojila s energetikou, a zásadně tak ovlivnila podobu tohoto oboru v Česku. O tom, co ji k energetice přivedlo, zda někdy čelila genderovým předsudkům, či jak je společností vnímán její obor, promluvila v rozhovoru pro NKC – gender a věda.

Paní profesorko, můžete krátce popsat, čím se ve svém oboru zabýváte?

Hlavní motto mé činnosti je, že energie je dost, jen je na špatném místě, ve špatný čas, ve špatném množství. Já se snažím pomoci aspoň některé její „nedostatky“ zmírnit nebo zcela odstranit.

Jak se dá dosáhnout odstranění těchto nedostatků?

Mnohdy stačí, že věci lépe vysvětlíme uživatelům, někdy je to horší. Ale už třeba správná volba „tandemu“ palivo a technologie může dobře pomoci.

Existuje téma, kterému byste se chtěla věnovat v budoucnu?

Ráda bych se nadále zabývala tématikou optimalizace využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie v energetickém mixu. Tedy zjednodušeně, co někteří považují za odpad, já za příležitost.

Jakou příležitost v energetice považujete v poslední době za nejslibnější?

Jednoznačně NEXUS. Ukazuje se, že pokud se problém řeší komplexně, výsledky sice získáte za delší dobu, ale jsou lépe uplatnitelné. Myslím, že mezi největší výzvy bude bezesporu patřit využívání obnovitelných zdrojů tak, aby byly jednoznačným přínosem.

Co vás vlastně k energetice přivedlo?

Na začátku to bylo velmi jednoduché, bavila mě technika, vždy jsem chtěla dělat rukama a hlavou, být kreativní. Pak se na VŠB-TU Ostrava otevřel nový obor, Tepelné a jaderné stroje a zařízení. Znělo to krásně a energii potřebujeme všichni a pořád, takže byl předpoklad, že by se tím šlo i uživit.

Rodiče tuto alternativu podporovali více než jiné směry, o kterých jsem přemýšlela, tak jsem to zkusila a vyšlo to. Postupně jsem ve svém oboru našla i krásu – procesy mají blízko k umění a není potřeba vidět jen „suchou“ techniku. Vždy záleží na úhlu pohledu.

Když se bavíme o kráse některých témat, objevují se ve vašem oboru i módní témata, která svou krásu nabývají a zase ztrácejí?

Energetika je o módních výstřelcích, má bohužel tu nevýhodu, že je to poměrně „robustní dáma“, která na realizaci změn potřebuje čas, hodně času. To, co se udělá administrativně relativně během chvíle, trvá pak v praxi dlouhou dobu realizovat, a ještě déle trvá to změnit, pokud se to ukáže za ne zrovna správný směr.

Můžete nějaké téma „v módě“ zmínit?

Velmi módní jsou například témata spojená s obnovitelnými zdroji energie, s jadernou energetikou nebo s odpady. Jedni to proklínají, druzí velebí, nicméně výzkum musí pokračovat a je nutno realizovat pozitivní poznatky krok za krokem.

Necháváte se jimi ovlivňovat, a pokud ne, kde berete inspiraci k vašim výzkumným pracím?

Já jsem za svůj profesní život strávila spoustu času v zahraničí, a právě diskuze se zahraničními partnery mi umožnila navrhovat konkurenčně schopná témata pro české podmínky. Ve spolupráci s praxí se pak podařilo některé témata převést nejen do výzkumných projektů, ale i do reálu.

Je však třeba přiznat, že bez lidské motivace by to nebylo vůbec myslitelné. Měla jsem okolo sebe, v práci i doma, vždy řadu lidí, se kterými jsem mohla své nápady probírat, třídit a precizovat. Jsem za to moc vděčná, u některých to byla jedinečná zkušenost.

Jaké vlastnosti a schopnosti vám dopomohly k vybudování vaší kariéry? Jsou podle Vás důležité pro to, aby žena uspěla v profesi plné mužů, jako je právě elektrotechnika?

Na začátek musím říct, že nejsem elektrotechnička v pravém slova smyslu, má specializace je takový „mix“ strojírenství, energetiky, technologie, chemie, a řady další odvětví. Z legrace říkám, že energetik je takový Ferda Mravenec – práce všeho druhu (smích).

To, co je myslím důležité bez ohledu na pohlaví, je trpělivost, pečlivost, kreativita a ochota spolupracovat. Každopádně je pravda, že nás moc žen v této specializaci nestudovalo. Přesně řečeno v mém ročníku jsme byly jen dvě a v průběhu profesní dráhy jsem se s ženami potkávala spíše v zahraničí. I když i u nás existují zářné výjimky a jsem za ně moc ráda.

Zmínila jste, že jste v ročníku byly jen dvě ženy. Čím si vysvětlujete, že váš obor láká především muže? Fakulta elektrotechnická ČVUT plánuje kampaň mířící na zvýšení počtů dívek v tomto oboru. Vítáte takové aktivity?

Jednoznačně je kampaň ČVUT důležitá. Neřekla bych, že ostatní školy lákají především muže, ale setkávám se s tím, že na středních školách jsou ty role již „nějak“ rozděleny, a to je škoda. Vybrané vyspělé země OECD se rozhodly za pomoci Mezinárodní energetické agentury dokonce zřídit skupinu C3E, která se specializuje na motivaci žen pro výzkum v oblasti energetiky. Mám příležitost v ní působit za ČR a musím říci, že je to jedinečná zkušenost dívat se na to kolik států a firem pochopilo, že vyšším zapojením žen mohou získat motivovanou, kvalifikovanou a kreativní pracovní sílu.

Na kolik k tomuto pochopení zatím dospěly firmy, ale například právě i školy v Česku?

V mnohých případech jsou na to firmy připraveny lépe než akademické prostředí. Stačí když se podíváte na „prostupnost“ žen od inženýrek k profesorkám. Ta pyramida je velmi nelichotivá a nemyslím si, že vždy je to pouze posuzováno z hlediska větší kvality.

Když se bavíme o zastoupení žen, potýkala jste se někdy s předsudky, například že se ženy do elektrotechniky nehodí?

No nevím, zda to sem patří, ale setkala jsem se i s hodnocením, že má žena v porovnání s kolegy hodnotu padesát procent, protože například nenosí těžké věci, neponocuje při měřeních atd., prostě, že práce ženy a muže nejsou stejně důležité. Ale spíše bych to připsala myšlenkové úrovni těchto konkrétních kolegů, jelikož jsem měla i příležitost se setkat s takovými kolegy, kteří ocenili mé výsledky, kreativitu a nepřistupovali ke mně předpojatě. Byla to pak velmi příjemná a vzájemně výhodná spolupráce.

Které momenty ve vaší kariéře považujete za rozhodující?

To je složitá otázka, ale myslím si, že kromě prvotního rozhodnutí jít studovat energetiku měl zásadní vliv na mou kariéru pobyt na zahraničních pracovištích, kde jsem viděla, že to jde i „jinak“, to jsem se pak vždy snažila uplatnit i v podmínkách České republiky. Být minimálně stejně dobrá jako ti druzí, někdy chce být člověk i lepší, no a někdy se mu to podaří. Každopádně bez podpory rodiny a výjimečných osobností, se kterými jsem se potkala v ČR i zahraničí, by to nikdy takto nedopadlo.

Své zážitky ze zahraničí jste zmínila několikrát. Můžete říct, co pro vás byl či je nejmarkantnější rozdíl mezi vědou u nás a jinde? 

Tak to se omlouvám, pokud pořád vytahuji zahraničí (smích). Já si prostě myslím, že každý mladý člověk by měl vyjet ven, podívat se, jak se věci dělají jinde, a přivést domů ten nejlepší výběr postupů a spolupráce.

Například se mi moc líbily laboratoře a technické vybavení. Dnes se to lepší i u nás, ale tenkrát to nebyl standard. Ocenila jsem i to, že přesto, že jsem byla „cizinka“, tak jsem dostávala samostatné úkoly a nikdo mě nevodil za ručičku.

Jak společnost vnímá váš obor?

Většinou se bere jako samozřejmost, ráno vstanu a je tu světlo, teplo… Není moc lidí, co si uvědomují, že je vždy něco za něco. Například elektroauto na jedné straně nespaluje fosilní paliva, ale energii stále musíte někde vyrobit.  Nedá se to tedy jednoduše shrnout. Já vždy studentům říkám, že je to jako pohádka tisíce a jedné noci. Když máte dojem, že už je to přesně to, co chcete, objeví se zase něco, co vás přesvědčí, že to tak přesně není a je potřeba se znovu zamyslet.

Co si myslíte o aktivitách jako je Cena Milady Paulové? Domníváte se, že by si práce vědkyň zasluhovala větší pozornost?

Jak jsem již zmiňovala u C3E, každé zviditelnění problematiky rovnosti ve „výsledcích i zacházení“ je důležité, a možná že cesta „Best practices“ běžně užívaná ve světě pomůže i tady. Dobré příklady by měly být vždy motivační, je však otázkou, jak je dostat k cílové skupině.

Autorka: Kristýna Veitová

Korektorka: Alena Orten

Fotograf: Tomáš Luka