Rozhovor s Danou Kapitulčinovou

Dana Kapitulčinová, Ph.D. pracuje jako výzkumnice Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Vystudovala  environmentální vědy na University of Bristol. Ve své práci se zaměřuje na environmentální vzdělávání a vzdělávání pro udržitelný rozvoj, na udržitelnost a potravinové systémy nebo udržitelnou stravu. Její tým vytvořil kalkulačku Nutriční stopa. Je to vzdělávací nástroj,  který uživatelům poskytuje informace o environmentálních a výživových  aspektech běžných hlavních jídel. Kalkulačka umožňuje spočítat dopad na  jednu porci pokrmu v pěti oblastech životního prostředí a shrnout tyto dopady do jednoho celkového skóre – tzv. Nutriční stopy.

Co pro Vás znamená udržitelnost?

Udržitelnost vnímám jako dosažení kvalitního života všech členů lidské společnosti, které respektuje přírodu a její limity. A udržitelný rozvoj je cesta k tomuto stavu. Je to pro mne tedy nutnost vyvážení socio-ekonomického a environmentálního rozměru rozvoje.

Proč svou práci směřujete právě do této oblasti?

Vidím v tom smysl svojí práce. V momentě, kdy porozumíte tomu, že jako lidská společnost čelíme obrovské environmentální krizi (ať už jde o klima, vodu nebo půdu) a zároveň chceme kvalitní život pro všechny, tak se na to zaměříte a už ani nic moc jiného dělat nechcete.

Mohla byste doplnit nějaké novinky z projetku  Nutriční stopa či zajímavosti o jiných projektech, na kterých pracujete?

Kalkulačka Nutriční stopy si teď tak trochu žije svým vlastním životem, protože já jsem na rodičovské a mám trochu jiné povinnosti. Ale pokud vše vyjde, tak by měla být kalkulačka součástí jedné připravované výstavy v jednom známém muzeu (zatím raději nechci být konkrétní). Kromě toho teď hlavně promýšlím možné budoucí projekty. Tak nám držte palce https://www.nutristopa.cz/

Které vědkyně Vás inspirovaly k zájmu o udržitelnost?

Prof. Kristín Vala Ragnarsdóttir – moje školitelka během doktorského studia ve Velké Británii. V té době ještě udržitelnost v ČR téměř vůbec nerezonovala a Vala mne velmi inspirovala. Nejen svými znalostmi a odborností, ale také charakterem, lidskostí a podporou žen ve vědě.

Které vědkyně podle Vás přispěly k udržitelnější budoucnosti? 

Jednoznačně moje zmiňovaná školitelka – Prof. Kristín Vala Ragnarsdóttir. A pak bych ještě zmínila Dr. Rachel Carson ze Spojených států, která v roce 1962 napsala knihu Silent Spring a pomohla tím odstartovat hnutí pro ochranu životního prostředí, na což poté navázal pojem udržitelného rozvoje. Ale těch vědkyň, které by bylo možno zmínit, by byla celá řada.