Rozhovor s Davinou Vačkářovou

Mgr. Davina Vačkářová, Ph.D. je vědeckou pracovnicí Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR – CzechGlobe a zároveň působí v Centru pro otázky životního prostředí UK. Zaměřuje se na problematiku globální environmentální změny, ekosystémových služeb a hodnot přírody, adaptací na změnu klimatu, antropogenních přeměn ekosystémů a jejich důsledků pro společnost a kvalitu života. Podílela se na ustavení CzechGlobe jakožto evropského centra excelence v oblasti společenského rozměru globální změny. Je řešitelkou mnoha národních i mezinárodních (Horizon 2020, LIFE) projektů. V oblasti mezinárodní spolupráce byla mimo jiné zapojena do aktivit Evropské agentury pro životní prostředí (EEA), Světového svazu ochrany přírody (IUCN) nebo Partnerství pro ekosystémové služby (ESP). Vyučuje na Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK.

Co pro Vás znamená udržitelnost?

O udržitelnosti bychom mohly mluvit velmi dlouho a obsáhle. Ale velmi jednoduše, udržitelnost pro mě znamená snížení současného enormního tlaku spotřeby lidské populace na přírodní prostředí při zachování dobré kvality života. Rovněž to pro mě znamená znovunalézání a objevování způsobů našeho vztahování se k přírodě, při respektování všech forem života na planetě, která nepatří pouze nám. V neposlední řadě pro mě udržitelnost znamená začleňování ženských a marginalizovaných hlasů, protože jejich zkušenosti a diverzitu potřebujeme pro nalézání udržitelných řešení.

Proč jste se rozhodla věnovat oblasti, která s udržitelností a globální environemntální změnou souvisí?

To patrně souvisí již s mým dětstvím a vlivem mojí prababičky, která s námi trávila mnoho času v přírodě. Sbíraly jsme bylinky a pozorovaly pulz změn ve venkovské krajině. Postupně jsem se přirozeně začala věnovat ochraně životního prostředí, kdy naše generace mohla pozorovat velmi devastující vliv lidské činnosti a životní prostředí se stalo moderním oborem. Postupně se objevují nová témata, ale podstata, myslím, zůstává stejná. Příroda je zdrojem poznání, inspirace, rozmanitosti a jsme součástí planetárních procesů, o které částečně musíme vzhledem k našemu vlivu pečovat a rovněž jim ponechat dostatečný prostor.

Mohla byste doplnit zajímavosti o projektech, na kterých pracujete?

Moje současné projekty spadají zhruba do tří hlavních oblastí – přínosů a hodnot přírody, environmentálních stop a adaptací na změnu klimatu.  V jednom z našich současných projektů Jedna příroda připravujeme komplexní hodnocení přínosů přírody v České republice a jejich zohlednění v politikách na národní úrovni. V oblasti environmentálních stop jsme ukázali, že mezinárodní obchod a spotřeba představují rostoucí zátěž na přírodní ekosystémy, včetně míst s bohatou biodiverzitou. V jednom z našich posledních klimaticko-adaptačních výzkumů jsme zjistili, že pro obyvatele střední Evropy se nevylučují adaptace s mitigacemi na změnu klimatu, ačkoliv hodnotové motivace pro obojí mohou být různé.

Které vědkyně Vás inspirovaly k zájmu o udržitelnost?

Inspirovaly mě nejvíce vědkyně, které se zaměřují na ekologii a ochranu přírody a českému publiku zřejmě nebudou tolik známé. Například moje první žádost o přetisk článku na samém začátku kariéry směřovala k ekoložce Virginii Dale a její práci stále sleduji. Dále musím jmenovat nedávno zesnulou Georginu Mace, jednu z hlavních postav globální ochrany biodiverzity a Miléniového hodnocení ekosystémů. Rovněž nemohu vynechat Gretchen Daily, spoluzakladatelku programu pro přírodní kapitál (Natural Capital Project), která se zabývá přístupy ke zviditelnění hodnoty přírody a nutnosti její ochrany. Během mých zahraničních návštěv jsem rovněž potkala mnoho inspirativních vědkyň, mimo jiné Gudrun Péttursdóttir, ředitelku Institutu pro udržitelný rozvoj Islandské univerzity nebo Nancy Grimm, bývalou prezidentku Ekologické společnosti v Americe. Samozřejmě bych mohla jmenovat mnoho dalších vědkyň, velmi inspirativní vědkyní je pro mě Donna Haraway.

Které vědkyně podle Vás přispěly k udržitelnější budoucnosti?

To je velmi složitá otázka, protože vědkyň přispívajících k udržitelnější budoucnosti je naštěstí stále více a nelze je všechny vyjmenovat. K udržitelnější budoucnosti přispívají nejenom vědkyně, ale rovněž ženy bojující za práva svých komunit i přírody po celém světě, ať již v české kotlině, Africe či Arktidě. Wangari Maathai obdržela za svoje úsilí Nobelovu cenu. Nedávno jsem slyšela mluvit na konferenci k zemědělství a biodiverzitě Jane Goodall a její řeč byla opět velmi inspirativní. K udržitelnější budoucnosti přispívají ženy v environmentálních organizacích i ženy usilující o změny třeba ve své obci. Budoucnost bude udržitelnější, pokud budeme co nejvíce propojovat vědu s běžným životem. A jsem ráda, že i u nás vidím mladou generaci vědkyň a odbornic usilujících o udržitelnou budoucnost.