Co potřebují vědci a vědkyně od schopných lídrů*yň 21. století? Pocit bezpečí a transparentnost

9. národní konference zformulovala vize inkluzivního leadershipu v akademii

Devátý ročník národní konference o genderu a vědě přinesl intenzivní diskuzi o proměně akademického prostředí. Transparentní, inkluzivní a ohleduplný leadership v akademickém prostředí definoval jako podmínku úspěšné vědy. Hlavní sdělení celého dne bylo jednoznačné: ochota naslouchat, komunikace a flexibilita nejsou pouhé „nice-to-have“ benefity, ale základní podmínka pro excelentní vědecké výsledky.

Téma férového vedení v akademické sféře jako kritické pro budoucí excelenci celé české vědy stvrdily hned při zahájení konference představitelky české vědní politiky a výzkumných institucí. S úvodním slovem vystoupily PhDr. Lucie Núñez Tayupanta, Ph.D., ředitelka Odboru výzkumu a vývoje Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, RNDr. Soňa Ehlerová, Ph.D., členka Akademické rady AV ČR, a vedoucí NKC – gender a věda Marcela Linková, Ph.D..

Silná úvodní slova jasně deklarovala, že inkluzivní leadership a férové pracovní podmínky musí být prioritou nejvyšších pater akademického managementu.

Intuice versus dovednost

Potřebu ukončit tradici tzv. intuitivního leadershipu zdůraznila v prvním keynotu doc. Kateřina Zábrodská, Ph.D., která ve své přednášce popsala zásadní nešvar současného akademického managementu. Tedy inspiraci zvyklostmi, vlastními preferencemi či doporučeními známých a kolegů či kolegyň namísto vedení dle trasparentních, evidence-based přístupů, definování jasných kritérií a aktivního zohledňování rozdílných výchozích podmínek či životních situací členů*ek týmu.

Zvláště citelný je pak dopad takového ne-vedení u vědkyň, které kromě častější zátěže pečovatelských povinností odnášejí i značné množství neplacené institucionální práce. „Ženy vědí, co potřebují – ale naslouchá jim někdo?“ upozornila Zábrodská na přetrvávající slepé skvrny české akademie.

Na nutnost hlubší změny navázala v odpoledním keynotu Jana Tikalová z organizace OPIM. Zdůraznila, že inkluzivní leadership je dovednost, kterou je třeba neustále trénovat a aktivně odbourávat zažité, často nevědomé narativy v našich hlavách. Pro úspěšné vedení lidí je klíčová metoda „walk the talk“ – tedy osobní integrita a uvádění deklarovaných hodnot do každodenní praxe.

Co si přejí nastupující talenty?

V prvním panelu diskutovala Klára Kosová, Ph.D. z Fakulty sociálních věd UK, doktorand na 1. Lékařské fakultě UK Mgr. Michal Kraus a vedoucí mezioborového výzkumného týmu Jan Váňa, Ph.D. z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Konferenci tak odstartovalo otevřené sdílení nároků na to, jaké vedení by si přáli*y – či kde se sami*y inspirují. Shodli*y se, že klíčovou rolí moderního lídra je tvorba bezpečného prostoru.

Rozdíly mezi českým a zahraničním přístupem ilustrovala Klára Kosová na zkušenosti s mateřstvím během doktorátu v Nizozemsku, kde instituci primárně zajímalo, jak se jí daří a jakou podporu potřebuje. V Česku se pak mnohem více ve stejné situaci setkávala s až rigidním tlakem na okamžitý výkon. „Jakou lídryní bych jednou chtěla být? Aby se za mnou lidi nebáli přijít, když budou potřebovat – abych byla ten bezpečný prostor,“ sdílí svou vizi se vzpomínkou na holandského profesora Kosová.

Bezpečí a pomoc je nicméně výsledkem obousměrné snahy. Michal Kraus připomněl, že nastupující talenti musí v sobě najít odvahu překonat vlastní ego a říct si o pomoc dříve, než dojde k vyhoření. Jan Váňa též podstatně doplnil, že akademické podmínky (vyčerpání, finanční nejistota) často nutí mladé vědce a vědkyně zvažovat své kapacity a tedy směřování kariéry vědou. Úspěšný rozvoj talentů se zároveň neobejde bez průběžné validace jejich práce a naslouchání jejich individuálním životním situacím.

Inkluzivní leadership v praxi jako pragmatický nástroj úspěchu

Druhý panel, ve kterém zasedly*i prof. MUDr. Julie Vašků, Ph.D. z Masarykovy univerzity, doc. Ing. Vladimíra Petráková, Ph:D. z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR a Juraj Hvorecký, Ph.D. z Filosofického ústavu AV ČR, přinesl pohled středního managementu. Inkluze a ohled na potřeby týmu podle nich nejsou projevem slabosti, ale nakonec i velmi pragmatickým nástrojem pro dosažení co nejlepších výsledků. „Potřebuju dostat z týmu nejlepší výkon – a ten je přímo odvislý od toho, že se lidé cítí dobře,“ shrnuje docentka Petráková.

Lídr*yně musí v moderní vědě podle panelistů*ek fungovat jako štít, který svůj „kmen“ chrání před vnějšími tlaky instituce. Profesorka Vašků však upozornila na důležitý balanc v komunikaci nebo schopnost unést i negativní zpětnou vazbu a přetavit ji v konstruktivní činy. Druhý panel pak jasně formuloval nutnost transparentní komunikace a ohleduplnosti k individuálním potřebám každého člena*ky týmu.

Co by vzkázali*y svému mladšímu já? Především fakt, že nemusí vědět vše a že kreativní vědecká práce je běh na dlouhou trať.

Aby se české vědecké prostředí posunulo, střední management nutně potřebuje systematickou podporu: mezinárodní kurzy leadershipu, dostatečné finance a možnost učit se formou stínování zkušenějších kolegů*yň přímo v praxi.

Jak dosáhnout institucionální změny?

Po odlehčení konferenčního odpoledne ve formě stand upu doc. Lucie Jarkovské z Masarykovy univerzity, která se věnovala především mýtům o ženách (a mužích) ve vedení a poradila obecenstvu, jak akademickým prostředím proplout coby chytrá horákyně, následoval třetí panel. V něm zasedla Ing. Bohdana Šlégrová z brněnského Vysokého učení technického, Ing. Zuzana Musilová, Ph.D. z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR a ombudsman Mgr. Petr Šimon ze Západočeské univerzity.

Ačkoliv zavádění plánů genderové rovnosti (GEP) či úsilí o ocenění HR Award pomáhají v nastavování podmínek, které reflektovaly i předchozí panely, odpovědným osobám na univerzitách a ústavech stále chybí personální i finanční kapacity k efektivnějšímu dosahování kýžených změn.

Pro úspěšnou transformaci je podle nich klíčové hledat spojenectvo napříč institucemi, abychom, slovy řečníků*ic, „nepřesvědčovali*y již přesvědčené“. Na prosazení celou konferenci skloňovaných změn je nakonec potřeba vůle – hlavně těch nejvyšších pozic – změny brát za své a uvádět procesy do chodu.

Všem vystupujícím, hostům a hostkám, panelistům a panelistkám patří velký dík za otevřenost a upřímnost, díky které byla 9. národní konferenci příjemnou oázou bezpečného a podnětného sdílení zkušeností i dobré praxe.

Férový leadership je zkrátka podmínkou kvalitní vědy. Doporučení a závěry z naší bienálně pořádané akce formulujeme v návazném policy briefu – o jeho zveřejnění dáme brzy vědět.

Fotogalerie 9. národní konference

Poděkování patří i skvělým moderátorkám jednotlivých panelů a také naší kolegyni Vandě Černohorské, Ph.D., která nás celým dnem provedla. Za fotky děkujeme skvělému Janu Hromádkovi.