Rozhovor s prof. Darjou Kubečkovou

Řekněte prosím, čím se zabýváte, paní profesorko…

Zabývám se vadami a poruchami staveb, architektonickými a konstrukčními návrhy budov z hlediska stavebně fyzikální koncepce a řešením problematiky industriálních sídel včetně otázek jejich konverze. V posledním období jsme se s mými studenty a partnerskými univerzitami zabývali stavebně energetickou koncepcí vybraných budov Ostravska, otázkami spojenými s jejich údržbou, životností a možnostmi jejich konverze. Vznikla z toho metodika hodnocení, kterou stále zlepšujeme a která by podobná hodnocení měla v budoucnu usnadnit. Ostravsko je z tohoto hlediska velmi specifické; za minulého režimu těžební a těžký průmysl, po roce 1989 útlum hlubinné těžby, uzavírání dolů a s ním ekologické a sociální dopady. Revitalizovat se dá téměř všechno, ale pak jsou zde také otázky nákladů a udržitelnosti a s tím také otázka společenská. Budeme-li revitalizovat budovy a nebudou-li tam lidé, je to k ničemu.

Jak jste se dostala ke stavebnímu inženýrství?

Děda byl hornický stavitel, druhý děd horník, můj otec také pracoval v hornictví. Matka dělala módní návrhářství a krejčovské střihačství. Byla jsem tedy vychovaná v takovém technicko-kreativním prostředí. Nechtěla jsem jít na gymnázium a váhala jsem mezi chemickou a stavební průmyslovkou. Na stavební průmyslovce bylo hodně kreslení, rýsování a takové věci, které souvisí s tvůrčí činností. Nakonec jsem se rozhodla pro ni a potom šla i na stavební fakultu. Nikdy jsem té volby nelitovala. Tady na Fakultě stavební jsem si pak udělala doktorát, docenturu a nakonec prošla inauguračním řízením.

Tehdy asi na tomto oboru moc dívek nebylo…

Tenkrát se otvíraly jen dvě třídy a je pravda, že nás tenkrát bylo asi šest nebo sedm děvčat, převažovali kluci. Dodnes na fakultě stavební převažují hoši. Děvčata přece jen více inklinují k té architektuře. Ale když už se děvčata do té stavařiny dostanou, jsou hodně šikovná, dokážou pořádně zabrat a získat si uznání.

Máte pocit, že se zastoupení žen ve vašem oboru zvyšuje?

Pořád jaksi převládá názor, že stavařina je především mužská záležitost, ale ženy ve stavebnictví jsou. Možná jsou méně vidět, nevím. V době, kdy jsem tady byla děkankou Fakulty stavební, se děkankou na Fakultě stavební ČVUT stala paní profesorka Kohoutková. Bylo to strašně pěkné období a dost neobvyklý jev, když v jednom období dvě ze tří velkých stavebních fakult českých univerzit vedly ženy. Myslím, že to bylo vůbec poprvé v historii.

Vy jste po škole pracovala v praxi…

Ano, po vysoké škole jsem nastoupila na Stavoprojekt Ostrava a do Hutních montáží, pak jsem měla samostatnou odbornou činnost stavební a souběžně jsem učila na střední technické škole. Dcera byla malá, takže to bylo výhodné i z hlediska prázdnin. V devadesátých letech jsem zvažovala návrat do praxe, ale v roce 1997 se tu v Ostravě otvírala stavební fakulta a já ve výběrovém řízení uspěla.

Co vás na práci na univerzitě nejvíc baví?

Stavařina… je to můj koníček. Práce je to hodně různorodá a tvůrčí. Ledasco se navíc podaří zrealizovat nebo uvést do praxe. V té technice to přece jen není pouze o těch článcích, byť jsou samozřejmě potřebné, ale také o konkrétním použití znalostí v praxi. Jsem například soudní znalkyní v oborech stavebnictví a projektování, jsem autorizovaná inženýrka, vypracovávám posudky, spolupracuji s firmami i státní správou. Zaměřuji se na panelovou bytovou výstavbu a na zkoumání vad a poruch, které vyplývají z projektové dokumentace.

Většinu vad lze lehce odstranit, ale pak jsou i vady, které ohrožují lidské životy. I takové jsem řešila, a není to zrovna příjemné. Vždy je potřeba zjistit, kde ta vada vznikla, čím je způsobená.  Musíte si vzít spoustu projektových materiálů, dokumentace a normy, prohlédnout si danou stavbu, nafotit ji a nechat udělat diagnostiku. Z velké části je to také badatelská práce v terénu.

Jak vlastně vypadá váš pracovní den, paní profesorko?

Jsem ve funkci prorektorky pro rozvoj a investiční výstavbu a ta funkce nutně vyžaduje své. Teď se plánuje velká rekonstrukce Ekonomické fakulty, v současnosti se rekonstruuje Fakulta bezpečnostního inženýrství. Na jaře se otevřela nová budova Fakulty elektrotechniky a informatiky. V srpnu zahájilo činnost nové centrum excelence IT4Innovations, národní superpočítačové centrum. Další projekty se na univerzitě připravují. Dál ale učím a vedu své doktorandy. A po večerech, o sobotách a nedělích dělám expertní činnost, je také čas a klid na vědecké bádání. A pořád mě to baví.

O čem aktuálně bádáte nebo píšete?

Spolu se studenty se v současné době zabývám problematikou zateplovacích systémů na fasádách domů a jejich biotickým napadením. Panelová výstavba v Ostravě a v ostravsko-karvinském regionu je v podstatě jedna z největších v celé České republice, je to industriální prostředí s vysokou mírou znečištění ovzduší. My sledujeme, jak dalece znečištěné ovzduší přispívá k rozsáhlejšímu výskytu biodegrací panelových bytových domů, které jsou opatřeny kontaktními zateplovacími systémy.

Jaký je váš názor na vývoj Ostravy z hlediska vaší profese?

Já naše stavaře obdivuji a velmi si jich vážím, vážím si i firem, které tady působí a které dnes dokáží realizovat stavební díla. Situace ve stavebnictví je těžká obecně, a je těžká i v Ostravě. Přesto tady vznikají krásné bytové domy nebo díla jako tady náš nový univerzitní areál.

Postavila se ale také například Karolina, to je velké nákupní centrum, a já osobně k této stavbě mám výhrady. Je to město ve městě, a čas ukáže, jak nákupní centrum obstojí. Ostrava je jiná než řada historických měst; některé objekty s památkovou hodnotou vzaly za své už před rokem 1989. Budovy, které tu máme, potřebujeme zachovat nebo revitalizovat tak, aby znovu sloužily lidem, ne je bourat, jak teď hrozí například bývalému obchodnímu domu Ostravica.

O čem je podle vás stavební inženýrství?

Stavební inženýrství bylo, je a bude, protože člověk potřebuje někde bydlet, potřebuje mít nějaké zázemí. Je o krásné konstrukční, tvůrčí práci. Kdybych měla někoho motivovat ke studiu, řekla bych, že stavebnictví umožní realizovat vaše myšlenky a sny. Ale zdůraznila bych, že to není jen o návrhu a architektuře, ale i o té odpovědnosti. Stavba musí dodržovat všechny předpisy a respektovat všechno, co se ve škole naučíte. Velmi důležitá je bezpečnost. Jedna stránka stavebního inženýrství je tedy ta vzletná, kreativní, druhá je o odpovědnosti a bezpečnosti.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se vám daří a práce vás dál těší!

Rozhovor vedla: Hana Tenglerová
Korektury: Alena Ortenová
Foto: Michal Ureš

Publukováno 26.1.2015