Rozhovor s laureátkou Ceny Milady Paulové, dr. Ilonou Müllerovou

Dr. Ilona Müllerová v Česku založila obor elektronové mikroskopie a coby vedoucí vědecké skupiny a později i Ústavu přístrojové techniky patří mezi světové špičky oboru. O tom, co považuje za vrchol své kariéry, proč technice dominují muži, ale i tom, proč se podle ní mají mladší lidé ve vědě více motivovat, se dozvíte v rozhovoru, který poskytla exkluzivně NKC.

Paní doktorko, na čem momentálně pracujete?

Již osmým rokem vedu Ústav přístrojové techniky, takže na vědu moc času bohužel nezbývá, ale přece jen se aspoň částečně v oboru držím. Založila jsem v Česku obor mikroskopie pomalými elektrony, a v této oblasti je pořád strašně moc co dělat. Teď se například zabýváme nalezením rovnováhy mezi absorpcí a desorpcí po dopadu svazků elektronů a taky elektronovou mikroskopií na velmi nízkých energiích.

Bylo pro vás získání této pozice rozhodujícím momentem vaší kariéry, nebo za přelom považujete něco jiného?

Nemyslím, že bych kdy zažila takové rozbočky a zvraty, že bych si říkala: „Tak mám jít raději tak, nebo raději tak?“ Spíš přišla nějaká výzva a můj přístup je takový, že výzvy vždy ráda uchopím. Potom teprve přemýšlím, co dál. Nemůžu tedy říct, že bych ve svém rozhodování viděla nějaké silné milníky.

Na vašem vědeckém pracovišti jste dosáhla samého vrcholu. Myslíte si, že vám k tomu pomohly určité vlastnosti?

No, já si myslím, že nejdůležitější je vydržet. I když se nedaří, tak pokračovat. Podívat se na věc z jiné strany, ale prostě nevzdat to, nepřipouštět si letargie, nebo že něco nemá smysl.

V technických oborech, jako je ten váš, stále dominují muži. Vnímáte, že se početní zastoupení žen oproti vašim začátkům změnilo?

Určitě je vyrovnanější. Třeba v našem ústavu, který je vyloženě technicky zaměřený, máme stále více velmi šikovných a velmi schopných mladých vědeckých pracovnic. Takže si myslím, že se to hodně mění.

Objevuje se váš obor a v něm řešená témata v médiích?

Myslím, že situace je dnes mnohem lepší. Dřív se mi, jako vědecké pracovnici, zdálo, že medializovat svoje výsledky je úplně zbytečné, důležité bylo je prezentovat na nějakém světovém kongresu, mít zvanou přednášku na prestižní mezinárodní konferenci. To pro mě bylo největší ocenění. Jestli o mně někdo ví v Česku, mi nepřipadalo důležité. Dnes to ale vnímám už hodně jinak. Je zásadní, aby společnost věděla, co se dělá v jednotlivých ústavech, co se dělá ve vědě.

Když hovoříme o ocenění vaší práce, Cena Milady Paulové není první ani jediná cena, kterou jste obdržela. Je pro vás tento způsob uznání práce podstatný, nebo není?

Samozřejmě mám z ocenění velkou radost, až se trochu stydím. Chápu to ale tak, že zdaleka nejde jen o mé ocenění, ale i ocenění ústavu a také Akademie, která vytváří prostředí pro to, aby lidé mohli pracovat a takových cílů dosáhnout, protože bez toho by to samozřejmě nešlo.

Určitě. Cena Milady Paulové je ocenění pro vědkyně za celoživotní přínos vědě. Považujete za důležité, aby se upozorňovalo na práci žen ve vědě?

Myslím si, že je to velmi důležité a že by tady aktivit, jako je Cena Milady Paulové, Cena L’Oreál, Česká hlava a další, mělo být opravdu víc. Zejména pro mladší lidi, lidi na vrcholu, řekněme, kolem té čtyřicítky, anebo i dřív. Vědecká práce je velmi obtížná a domnívám se, že ty ceny mohou velmi povzbudit a motivovat. Proto si myslím, že to má velký smysl.

Celý rozhovor s dr. Ilonou Mullerovou i dalšími nominovanými dámami na Cenu Milady Paulové 2020 prof. Dagmar Juchelkovou a prof. Evou Gescheidtovou si můžete přečíst na webových stránkách NKC.