Aneta Lukačevičová: Hlavní motivací je moje zvědavost

V rámci kampaně #HolkyVeVědě k Mezinárodnímu dni žen a dívek ve vědě vám přinášíme rozhovory s mladými nadějnými studentkami a vědkyněmi. Cílem je ukázat jejich úspěchy a motivovat pro vědeckou profesi další dívky. Přečtěte si rozhovor s Anetou Lukačevičovou, studentkou fytopatologie na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně.

Kde aktuálně studujete a jakému tématu či oboru se věnujete?

Jsem v prvním ročníku magisterského studia oboru European Forestry na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Od svého bakalářského studia se věnuji fytopatologii a stále v tom pokračuji.

Co bylo pro vás rozhodující při výběru vašeho oboru?

Moje cesta na lesnickou fakultu byla poměrně klikatá. Na střední škole jsem studovala umění, konkrétně uměleckou slévačinu, jenže to nebylo ono. Chyběla mi exaktnost ale i dobrodružství, které právě věda dokáže poskytnout. Rozhodující pro mě tedy bylo vybrat obor, který mě prostě bude bavit a zároveň u něj budu mít pocit, že je tak nějak užitečný. A pak jsem objevila fytopatologii a v té jsem se konečně našla.

Čeho byste ráda ve svém oboru dosáhla?

Ráda bych pokračovala ve své kariéře podobným tempem jako doteď. Spoluautorství článků a dalších publikací mě neskutečně naplňuje. Mám pár vysněných časopisů, ve kterých chci, aby si rodiče přečetli můj článek a měli ze mě radost.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?

Za svůj dosavadní největší úspěch považuji několikaměsíční výzkum, který probíhal ve Španělsku. Díky tomuto výzkumu jsem totiž společně se svým týmem nasbírala potřebná data pro studii, ze které následně vyšel můj první spoluautorský článek. A hádám, že i díky dobré práci na výzkumu a článku mám teď svou práci v Botanickém ústavu AV ČR, což beru jako další velký úspěch.

Máte nějaký vzor ve vašem oboru, někoho, kdo vás inspiruje?

Díky tomu, že se v práci v Botanickém ústavu AVČR pohybuji v odlišných kruzích než u nás na fakultě, tak mám vzorů hned několik. Můj velký idol je RNDr. Vlasta Jankovská, CSc., autorka více než dvou set publikací, v oboru paleoekologie odbornice na slovo vzatá, a navíc výtečná kolegyně, která mi se vším vždy poradí. Dále také v práci vzhlížím ke dvěma kolegyním. Mgr. Lydii Dudové a Mgr. Markétě Fránkové, Ph.D., jsou pro mě velkou inspirací jak z vědeckého, tak i lidského pohledu na věc. I přes založení rodiny se obě dvě totiž vědě stále věnují naplno, jako by se nechumelilo. V oboru fytopatologie mě inspiruje Dr. Leticia Botella Sánchez, značně pečlivá a bezprostřední fytopatoložka s úspěšnou vědeckou kariérou, a to je zároveň maminkou dvou malých dětí.

Co je pro vás ve vaší práci největší motivací?

Tím, že mám více různých prací, tak každá přináší trošku jinou motivaci. Ve fytopatologii je mi hlavní motivací moje vlastní zvědavost, hlad po informacích a výsledcích výzkumu. V Botanickém ústavu mě motivuje, když vidím, jak mi práce jde od ruky, a hlavně jakou má hodnotu pro budoucnost. Na mém popularizačním instagramovém účtu mě vždycky potěší zvídavá botanická otázka sledujících. S tím zájmem přijde radost, že i mladé lidi botanika,fytopatologie zajímá, a o to snadněji se potom pracuje dále.

Jaká je podle vás role vědy v současném světě? Proč je důležitá?

Věda je budoucnost. Jenom díky vědě se můžeme naučit nové věci a posunout se někam dál, jak z osobního, tak globálního hlediska. Výsledky vědy je potřeba si poslechnout a přijmout je.

Jak vypadá váš běžný studijní den?

Pozdrav slunci, malá snídaně a potom společně s pejskem vyrazím na přednášku nebo cviko do školy. Když mám hotovo ve škole, vypravím se do práce a doženu, co je třeba. Ve dnech, kdy nemám tolik školy, se většinou věnuji výzkumu, a tak sedím v laborce, jak jen dlouho to jde.

Co byste poradila dívkám, které zvažují dráhu vědkyně?

Asi to bude znít jako klišé, ale mně opravdu nejvíc pomohlo opustit svou komfortní zónu. Nebojte se vycestovat za prací do neznámého prostředí. Nebojte se dělat ne vždy jednoduchou práci. Přijímejte výzvy, piďte se po možnostech výzkumů a stáží.

Co je podle vás ve vědecké praxi nejdůležitější?

Vytrvalost a hroší kůže. Hlavní je neztrácet hlavu, když se něco nevyvede hned napoprvé, protože taková věda už je.


Pracovní stůl Anety Lukačevičové


Více o kampani #HolkyVeVědě zde.