Denisa Vídeňská: Neztratit se v chaosu dezinformací

V rámci kampaně #HolkyVeVědě k Mezinárodnímu dni žen a dívek ve vědě vám přinášíme rozhovory s mladými nadějnými studentkami a vědkyněmi. Cílem je ukázat jejich úspěchy a motivovat pro vědeckou profesi další dívky. Přečtěte si rozhovor s historičkou Denisou Vídeňskou z Univerzity Pardubice.

Kde aktuálně studujete a jakému tématu či oboru se věnujete?

Stutuji na Univerzitě Pardubice, konkrétněji doktorský studijní program Historické vědy. Doposud jsem se zabývala reflexí šlechtické výchovy v 19. století z pohledu samotných dětí, a to zejména skrze jejich soukromou korespondenci a další prameny osobní povahy. Nyní se věnuji podobám lesbické lásky a sexuality ve 20. století.

 Co bylo pro Vás rozhodující při výběru Vašeho oboru?

Na začátku, když jsem si vybírala vysokou školu, jsem volila podle toho, co mě bavilo a více zajímalo. Do tohoto spektra dobře zapadal obor Kulturních dějin. Při nástupu na magisterské studium na obor Gender history to byl kromě osobních preferencí zájem o analytické metody, třeba i z jiných vědních oborů, které se dají zajímavě využít při analýze pramenů a tvorbě textu a mezi které řadím i gender.

Čeho byste ráda ve svém oboru dosáhla?

Nemám úplně jasný cíl, kterého bych se striktně držela. Ráda bych nadále pracovala pro svou univerzitu, pokračovala v psaní a publikovala, s tím, že by bylo skvělé, kdyby mé texty zaujaly širší okruh lidí.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?

Za svůj největší úspěch považuji svou diplomovou práci, ze které tento rok na jaře vyjde publikace, z toho mám upřímnou radost.

Co je pro vás ve Vaší práci největší motivací?

Je toho více, ale například je to naplňující pocit z dobře odvedené práce, která mě baví, a třeba i to, že ten pocit mohu sdílet s lidmi, kteří se zajímají o podobná témata.

Jaká je podle Vás role vědy v současném světě? Proč je důležitá?

Z mého osobního pohledu může věda přinášet odpovědi na nutkavé otázky, na které člověk v běžném životě nemusí nacházet odpověď, dále je to samozřejmě prohlubování znalostí, aby se jedinec neztratil v chaosu dezinformací.

Jak vypadá Váš běžný studijní den?

Program mého studijního dne je více volný, nyní když studuji doktorské studium, mám více prostoru, zároveň ale i zodpovědnosti, co se týká využití volného času, a je spousta možností, co mohu dělat. Pokud se nekoná kolokvium nebo přednáška, vstávám obvykle v pozdních dopoledních hodinách, snídám a věnuji se samostudiu, zrovna teď se více zabývám anglickým jazykem. Odpoledne je spojeno s obědem a většinou četbou, překládáním, někdy i cestou do archivu a sbíráním materiálů pro disertační práci. Většinou v mém dni nechybí menší procházka venku, protože bývám rozlámaná od práce na notebooku. Večer, pokud nemám společný program s přítelkyní či přáteli, opět zasedám k notebooku, věnuji se psaní a četbě, nebo i PC/PS hrám, zřídka chodím spát o půlnoci, většinou spíše ve tři ráno.

Co byste poradila dívkám, které zvažují dráhu vědkyně? Co je podle Vás ve vědecké praxi nejdůležitější?

Snad aby si vybraly obor či téma, které je jim nějakým způsobem blízké, o kterém třeba přemýšlí i jindy než z povinnosti nebo ve škole a rozhodně aby to bylo něco, co je baví. Těžko říci, co je nejdůležitější, ale pro mě je to například trpělivost. Někdy se nemusí vše dařit podle vašich představ a málokdo vidí za oponu, například u psaní se výsledek pro ostatní dostavuje až s odevzdáním kompletního textu, a to někdy může být zdlouhavý proces.


Pracovní stůl Denisy Vídeňské


Více o kampani #HolkyVeVědě zde.