Jedna velikost nestačí: Genderová dimenze v zemědělství

I když je dnes význam zemědělství v některých oblastech světa vyšší než v jiných, každá země a její ekonomika závisí na plodinách a surovinách, které zemědělství vyprodukuje. Za jejich produkcí ve velké míře stojí ženy, které především v zemích třetího světa tvoří většinu zemědělské pracovní síly. Navzdory tomu zemědělkyně jak v rozvojovém, tak vyspělém světě, čelí mnoha genderově specifickým překážkám, které pramení z jejich nedostatečného přístupu k vlastní půdě, rozhodovacím pozicím, zdrojům či vzdělání. 

Pokud jde o spotřebu a výrobu potravin, systematické genderové rozdíly existují ve všech společnostech. Ačkoliv jsou mezi nimi značné rozdíly, a to zejména mezi světovým severem a jihem, společným rysem většiny z nich je to, že muži vlastní více půdy. Např. v Evropské unii ženy vlastní přibližně jen 20–30 % půdy, což je stejné číslo jako na světovém jihu. Důvodem jsou místní zvyky a předpisy, které ženám v dědění půdy často brání. Nicméně i v zemích, kde jsou ženám a mužům formálně udělena stejná práva, je zemědělství zásadně ovlivněno faktorem genderu a pohlaví. V globálním měřítku totiž existuje korelace mezi stupněm mechanizace v zemědělství a genderem. Platí zde jednoduchá rovnice – čím méně je zemědělství mechanizované, tím vyšší je v něm podíl zemědělkyň.

V EU i v zemích světového jihu např. ženy tvoří v průměru asi 40 % pracovní síly v zemědělství. Existují zde však velké rozdíly – v zemích s vysoce mechanizovaným zemědělstvím, jako je Nizozemsko, Německo a severské země, je podíl žen v zemědělství mnohem nižší než v méně mechanizovaném zemědělství východní a jižní Evropy. Genderové rozdíly v EU existují ovšem i co do velikosti farem, jelikož ty provozované ženami jsou v průměru o 12 % menší než farmy provozované muži.

Vyvstává otázka, proč více žen nevyužívá své právo vlastnit a provozovat farmy. Na jedné straně se ženy zdráhají investovat do zemědělství kvůli strukturálním faktorům, jako je nejistý finanční příjem, dlouhé pracovní dny a málo volného času – pracovní podmínky, které se obtížně kombinují s obdobím těhotenství, porodu a mateřské péče. Na straně druhé je třeba vzít v úvahu kulturní bariéry. Vzhledem k historické dominanci mužů v zemědělství si ženy samy uvědomují, že v zemědělství nejsou brány vážně. K těmto genderovým stereotypům a diskriminaci dívek často přispívá i sama rodina, a to i v zemích, kde je genderová rovnost na vyspělé úrovní. Norský zemědělský výzkumník Reidun Heggem totiž ukázal, že mnoho rodičů pracujících v zemědělství si myslí, že chlapci se rodí s „genem traktoru“, zatímco u dívek se předpokládá, že mají vrozený zájem o péči o zvířata. Chlapci jsou tedy považováni za nejvhodnější pro převzetí farem, které vyžadují mnoho hodin práce na traktoru. Dívky jsou naopak vnímány jako vhodnější pro „péči o zeleň.“ Předsudek, že dívky a ženy nejsou schopny řídit traktory, působí podle Heggema také jako forma implicitní diskriminace, která souvisí s nevědomým tradičním chápáním toho, co je považováno za vhodné pro muže, a co pro ženu.

Chcete o genderové dimenzi v zemědělství zjistit více a dozvědět se, jak vytvořit férovější zemědělství? Neváhejte navštívit náš nový web Jedna velikost nestačí.

Příklady toho, jak gender a pohlaví ovlivňuje zemědělství

Mechanické a technologické inovace

Příklady z rozvojových zemí ukazují, že zavedení technologií bez ohledu na kulturní prostředí může mít pro ženy negativní důsledky, jako je nahrazení jejich práce nebo zvýšení pracovní zátěže, které ovlivňují jejich ekonomický stav, zdraví a kapacitu péče. Většina inovací se navíc zaměřuje na řešení technických problémů, jako je zvyšování výnosů, odolávání environmentálním problémům či obdělávání nekvalitní půdy. Takové inovace ale často nezohledňují to, jak genderové normy ovlivňují implementaci technických řešení, nebo jak implementace technických řešení ovlivní genderové normy. V důsledku toho se inovace nemusí k ženám dostat, a proto mohou stávající nerovnosti posilovat.

Přístup k půdě

Ačkoliv jsou ženy celosvětovou páteří zemědělství, stále klesá podíl žen, které půdu vlastní, a které rozhodují o jejím využití a jejích výnosech. Ženy tak často mají k půdě přístup jen prostřednictvím hlavy rodiny, kterou je obvykle muž. Přestože tedy pracují na společné farmě úplně stejně (nebo víc), ve většině případů je to muž, kterému pozemek a hospodářské výnosy patří.

Tento článek vznikl na základě publikace Trine Rogg Korsvik a Lindy M. Rustat „What is the gender dimension in research?“.