Laura Doanová: Rozproudit diskuzi o zanedbávaných tématech

V rámci kampaně #HolkyVeVědě k Mezinárodnímu dni žen a dívek ve vědě vám přinášíme rozhovory s mladými nadějnými studentkami a vědkyněmi. Cílem je ukázat jejich úspěchy a motivovat pro vědeckou profesi další dívky. Přečtěte si rozhovor s Laurou Doanovou, studentkou Masarykova gymnázia ve Vsetíně.

Kde aktuálně studujete a jakému tématu či oboru se věnujete?

Momentálně studuju na gymnáziu ve Vsetíně, takže se tak nějak musím věnovat více věcem, ale běžně se věnuju především politologii a sociologii a pokud splním podmínku samých jedniček u maturity, tak nastoupím v září na studium politologie na univerzitě v Londýně.

Co bylo pro vás rozhodující při výběru vašeho oboru?

Pro mě bylo stěžejní to, jestli mě ten daný obor baví a nabíjí mě energií a zvědavostí a zabývám se jím, protože chci – ne protože bych cítila povinnost se jím zabývat. Vedle toho taky to, jestli vidím potenciál sama v sobě v daném oboru být dobrá nebo prospěšná, což však ale souvisí s tou první odpovědí. Zároveň ale potřebuju vidět ve věcech, které dělám, smysl a smysl pro mě mají především věci, které mohou přímo či nepřímo ovlivňovat lidské životy.

Čeho byste ráda ve svém oboru dosáhla?

Momentálně jednou z věcí, kterých bych chtěla jednou dosáhnout, je napsat knihu. Když nečtu zrovna k maturitě, tak čtu především non-fiction, které je nasáté velkým množstvím zajímavých informací – mám ráda statistiky, překvapivá fakta a myšlenky, které mě samotnou nutí přemýšlet. A něco takového bych jednou chtěla zprostředkovat lidem i já.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?

Jsem vcelku skeptická nazývat něco mým „největším úspěchem“, byť jen dosavadním, ale pokud bych měla něco zmínit, tak považuju za úspěch výzkum, který jsme prováděli společně s mými spolustážisty Kristýnou a Šimonem pod vedením skvělé Niny Fárové v rámci středoškolské stáže v Sociologickém ústavu AV ČR. Věnovali jsme se sexuálnímu obtěžování na středních školách a považuju to za úspěch jednak proto, že se jednalo o vůbec první výzkum toho druhu v České republice, protože málokterý výzkum se věnuje peer-to-peer sexuálnímu obtěžování (tedy obtěžování mezi vrstevníky), a taky proto, že se nám daří dostávat tohle téma i do veřejné diskuze. O našem výzkumu jsme mluvili na Rádiu Wave Českého rozhlasu a taky s námi vyšel rozhovor v The Student Times. V tomto chceme dále pokračovat, a poskytovat tak trochu jiný pohled na vcelku kontroverzní problematiku, protože disponujeme výsledky našeho výzkumu, které nám mohou posloužit k faktické evaluaci tématu.

Máte nějaký vzor ve vašem oboru, někoho, kdo vás inspiruje?

Existuje mnoho lidí, kteří mě svým způsobem inspirují. Často jsou to lidi jen o pár let starší, které třeba i osobně znám a u kterých mě hodně baví sledovat jejich kariérní vzestup. Kdybych měla jmenovat nějaké veřejné osobnosti, tak to jsou především silné ženy, jako například nejmladší americká kongresmanka Alexandria Ocasio Cortez, která má velmi inspirující životní příběh a v americké politice upozorňuje na důležitá témata. Mám obrovský respekt k novinářkám, zejména k těm investigativním nebo válečným reportérkám, jako Rukmini Callimachi, která píše pro The New York Times o Islámském státě. Z vědkyň mě inspiruje například Kimberlé Williams Crenshaw, která se proslavila svou teorií intersekcionality.

Co je pro vás ve vaší práci největší motivací?

Z mého pohledu je úkolem sociálních věd nejen přinášet nové poznatky a teorie, ale také otevírat nová důležitá témata. Když například vyšel rozhovor v The Student Times, který jsem vedla s Ninou Fárovou, a posléze taky již zmíněný rozhovor s námi stážisty na téže platformě, viděla jsem mnoho reakcí — jak pozitivních, tak negativních. Viděla jsem na celé věci však hlavně to pozitivní, tedy to, že se téma, které je dle mého názoru důležité, dostává do povědomí širší veřejnosti a ať už na něj mají jakýkoliv názor a ať už svůj názor změní nebo ne, určitě se nad ním zamýšleli, a tohle vědomí v myslích veřejnosti a následná diskuze je právě ten první krok k tomu, aby se v rámci diskutovaného problému začaly dít i změny k lepšímu. To mě motivuje v tom, abych bádala dál a skrze to vrhala světlo na problémy, o kterých se příliš nemluví.

Jaká je podle vás role vědy v současném světě? Proč je důležitá?

Podle mě role vědy vždy byla a je věci objasňovat. Proto mi přijde stále stejně důležitá. Na sociálních vědách, konkrétně tedy jevech, které popisují a vysvětlují, stojí například to, jakým způsobem jsou budována města. Jsou na nich založeny strategie politických kampaní, které posléze ovlivňují podobu mocenského aparátu v dané zemi a vlastně v celém světě, je na nich postaveno právo a tak dále. Sociální vědy tedy budují svět kolem nás. Zároveň, jak jsem už zmiňovala, dnes mohou sociální vědy rozproudit diskuzi o věcech, které dříve byly zanedbávány, přestože všichni věděli, že jsou problematické.

Jak vypadá váš běžný studijní den?

Ráno jdu do školy, po třetí hodině odpolední se vracím domů — vyřídím si všechny emaily nebo věci, které je potřeba vyřešit a potom si na chvíli odpočinu tak, že si čtu v médiích o tom, co se děje ve světě. Když nemám nejlepší náladu, tak tento „úkol“ nejraději vykonávám sledováním The Daily Show s Trevorem Noah. Potom se vrhnu do svých povinností, které zahrnují povinnosti školní (což je momentálně hlavně četba k maturitě), zároveň pracuju momentálně na své SOČce (Středoškolská odborná činnost), občas píšu pro The Student Times a tak dále. Mezitím si dám několik desítek pauz, které trávím na sociálních sítích nebo s mladší sestrou a pak jdu spát.

Co byste poradila dívkám, které zvažují dráhu vědkyně? Co je podle vás ve vědecké praxi nejdůležitější?

Když to vztáhnu konkrétně na sociální vědy, tak bych řekla, že je nejdůležitější jak pro ženy, tak pro muže, nenechat se odradit tím, že jejich práce je zbytečná a že jsou společnosti neužiteční. Dívkám, které chtějí působit v sociálně-vědních disciplínách bych poradila, aby pečlivě vnímaly svět kolem sebe, protože odtud pramení pozdější hypotézy a podněty pro zajímavé a potenciálně i přelomové výzkumy. Dále bych jim řekla, jak moc je důležité, aby ve vědě jako ženy působily, protože oblasti, které budou reprezentovány pouze jedním pohlavím, ať už ženami či muži, se budou tomu druhému pohlaví zdát jako něco nedosažitelného, ve kterých oni nebudou moci působit. Protože pokud se do vědy probojovalo jen málo žen, bude se jim zdát, že není možné, aby ony byly jednou z nich. Taky bych jim poradila, aby si zjistily, co je impostor syndrom, pokud to ještě nevědí, a aby věděly, že je normální se tak cítit, ale nemělo by je to limitovat v tom, čeho budou chtít dále dosáhnout.

Máte nějaké osobní motto nebo oblíbený citát?

Já osobně mám ráda citát Danteho z Božské komedie: „Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří zachovávají nestrannost v časech morální krize.“ Vždy si na něj vzpomenu, když se dostávám do vášnivých diskuzí o (morálních) problémech současnosti. Na to pak navazuje můj nový oblíbený citát novozélandské političky Chlöe Swarbrick: „OK, boomer.“, který můžete použít, kdykoliv vás někdo kritizuje za to, že jste příliš mladá na to, abyste zaujímala postoj ve věcech týkajících se současné morální či jiné krize.

Pracovní stůl Laury Doanové

Více o kampani #HolkyVeVědě zde.