Michaela Lebedíková: Chci zjistit, jak pornografie ovlivňuje sexuální životy mladých žen

V rámci kampaně #HolkyVeVědě k Mezinárodnímu dni žen a dívek ve vědě vám přinášíme rozhovory s mladými nadějnými studentkami a vědkyněmi. Cílem je ukázat jejich úspěchy a motivovat pro vědeckou profesi další dívky. Přečtěte si rozhovor s Michaelou Lebedíkovou, studentkou sociologie se specializací na Porn studies na Fakultě sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně.

Kde aktuálně studujete a jakému tématu či oboru se věnujete?

Momentálně studuji na Fakultě sociálních studií v Brně, obor sociologie. Můj výzkum je ale zaměřený na pornografii a sexualitu.

Co bylo pro vás rozhodující při výběru vašeho oboru?

Ze začátku jsem nevěděla, co mě bude bavit, proto jsem na bakaláři studovala žurnalistiku a mediální studia v kombinaci se sociologií. Skrze četbu jsem pak objevila výzkumy sexuality a pornografie, které mě okamžitě nadchly. Pro pokračování na sociologii jsem se rozhodla kvůli možnosti zkoumání pornografie pod vedením Kateřiny Liškové. Díky její podpoře a mentorování mohu přicházet s vlastními tématy a zkoumat to, co mě baví a zajímá.

Čeho byste ráda ve svém oboru dosáhla?

Mým momentálním cílem je zjistit, jak pornografie ovlivňuje sexuální životy mladých žen, což je téma mé diplomové práce. Ženy jsou totiž v této oblasti obecně málo zkoumané, na rozdíl od mužů. A ještě méně studií se věnuje tomuto tématu kvalitativně. Známe statistiky, ale nevíme, jak mechanismy vlastně fungují. Do budoucna bych také ráda, aby mé poznatky iniciovaly debaty o pornografii, a to takové, které budou vědecky podložené a které se nebudou zakládat na šokujících tvrzeních. Myslím, že na to, jak je pornografie ve společnosti rozšířená, se o ní málokdy mluví vážně a bez předsudků.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?

Letos jsem publikovala svůj první recenzovaný odborný článek, který byl založen na mé bakalářské práci, a to v angličtině. Za svůj velký úspěch považuji i účast na konferenci ve Finsku, kde jsem svá zjištění ze stejného výzkumu přednesla a poukázala na metodologické chyby v kódování ženského orgasmu v pornografii. Byla jsem ve stejném panelu s jednou ze zakladatelek odborného časopisu Porn Studies Clarissou Smith, což byl pro mě naprosto fantastický zážitek a obrovská čest.

Máte nějaký vzor ve vašem oboru, někoho, kdo vás inspiruje?

Mým prvním vzorem je Lenka Krsová, která nyní studuje PhD v USA. Lenka sice zkoumá něco úplně jiného, ale díky jejímu nadšení ze zkoumání jsem zjistila, že by mě bavilo vydat se podobnou dráhou. Velmi také vzhlížím ke své vedoucí, Kateřině Liškové, která je úžasnou vědkyní a zároveň ji považuji za svého nejlepšího učitele. Nejen, že její rady velmi posouvají můj výzkum, dává mi také tipy na granty, soutěže a pracovní příležitosti a neustále mě motivuje k tomu si dávat vyšší a vyšší cíle. Velkými vzory přímo z oboru porn studies jsou mi také finská vědkyně Susanna Paasonen a již zmíněná Clarissa Smith.

Co je pro vás ve vaší práci největší motivací?

Mám radost z toho, když nacházím „prázdná místa“ a když je mohu zaplňovat – ačkoliv se pornografie intenzivně zkoumá již více než třicet let, stále toho spoustu nevíme. Velmi mě naplňuje objevovat nové věci a propojovat je s již existujícími informacemi a přinášet nové poznání. Samozřejmě mě také motivuje pozitivní podpora mého okolí – ať už to jsou mí nejbližší, cizí lidé, kteří mi píšou, že se díky mě dozvěděli něco nového o pornu, nebo zahraniční kolegové z oboru.

Jaká je podle vás role vědy v současném světě? Proč je důležitá?

Ačkoliv žijeme v informačně nabitém světě, stále nemáme odpovědi na vše. Myslím si, že věda je tu od toho, aby nás posouvala kupředu. Abychom nacházeli nové odpovědi a zpochybňovali existující teorie a vědění. Ať už jde o vyvíjení nových léků, rozvoj machine learningu nebo třeba zkoumání sexuologie za komunismu, žádné téma není nepodstatné a každý typ nového poznání má své místo. Za velmi důležité také považuji zapojení žen a dívek do vědeckého života, protože jako ženy můžeme přinést do vědeckého bádání nové typy otázek a zkušeností, které dosud chyběly.

Jak vypadá váš běžný studijní den?

Protože krom studia také pracuju na poloviční úvazek, nic jako typický den nemívám – každý je úplně jiný. Stanovuji si ale měsíční cíle, které pak dále dělím na týdenní a denní cíle – takhle mám na každý den nějaký úkol a můžu sledovat svůj posun. Každý den se snažím přečíst alespoň jeden odborný článek nebo text a udělat si z něj výpisky. Pokud je zrovna semestr, vybírám si předměty tak, aby nějakým způsobem souvisely s mým výzkumným zaměřením, a dopředu si zjišťuji, zda mi bude umožněno se i v rámci předmětu profilovat mým zvoleným směrem – například podzimní semestr jsem strávila na Erasmu v Norsku, kde mi bylo umožněno v rámci předmětu Vizuální kultura zkoumat VR pornografii. Snažím se také dostatečně odpočívat a pravidelně cvičit, abych si vyčistila hlavu a byla plná energie.

Co byste poradila dívkám, které zvažují dráhu vědkyně?

Být aktivní, nebát se oslovit někoho z vaší katedry a nechat si poradit. S velkou pravděpodobností vás daný člověk nasměruje a dost možná budete moci začít někomu pomáhat v rámci jeho výzkumného projektu a trochu si „osahat,“ co vlastně znamená být vědcem ve vašem oboru. Důležité je také nenechat se odradit okolím. Chodit na konference (i „jen“ kouknout) a nestydět se oslovovat ostatní vědce – od toho konference jsou, hlavu vám nikdo neutrhne a s největší pravděpodobností získáte cenné kontakty a tipy. Rozhodně je skvělé najít si dobrého mentora. A také nezapomenout odpočívat, starat se o své mentální zdraví a také se odměňovat za úspěchy – protože žádný úspěch není příliš malý.

Co je podle Vás ve vědecké praxi nejdůležitější?

Nebát se, věřit si a být připravená hodně číst. Mít pokoru, ale umět se prodat. A taky nepodceňovat sílu akademického Twitteru a vědeckých kontaktů.

Máte nějaké osobní motto nebo oblíbený citát?

Rozmanitost je kořením života: neboj se zkoušet nové věci v různých oborech. S velkou pravděpodobností tě to v budoucnu velmi posune a mezioborový vzhled ti umožní vidět nové souvislosti.


Pracovní stůl Michaely Lebedíkové


Více o kampani #HolkyVeVědě zde.