Prof. Eva Gescheidtová: Lidé se občas diví, že se jako žena věnuji elektrotechnice

Kariéra prof. Evy Gescheidtové je, kromě čtyřicetiletého pedagogického působení, neodmyslitelně spjata s přístroji založenými na magnetické rezonanci. Její výzkumné působení tak má velký vliv na zdravotnictví, a to zejména v oblasti diagnostiky chorob. O tom, co ji k oboru přivedlo, proč elektrotechnika láká především muže, ale i o tom, jak se jí dařilo kombinovat práci s rodinou, promluvila v rozhovoru pro NKC – gender a věda.

Paní profesorko, můžete krátce popsat, čím se ve svém oboru zabýváte?

Mým hlavním tématem je měření v elektrotechnice, kterému se jako pedagožka věnuji už více než čtyřicet let. V posledních dvaceti letech jsem se také soustředila na problémy spojené s přístroji založenými na magnetické rezonanci (MRI), na návrhy číslicových filtrů ke zlepšení kvality gradientních polí, zpracování číslicových signálů a odstranění artefaktů při snímání obrazů. Ve spolupráci s lékaři pak jde o zpracování medicínských obrazů.

Můžete mi jako laikovi vysvětlit, o jaké problémy s přístroji MRI jde?

Nukleární magnetické rezonance jsou velmi složitá zařízení, která pracují s několika magnetickými poli působícími ve směrech tří souřadnic. Podle zvolených sekvencí k nim přistupují další gradientní pole. Generování těchto polí, mnohdy s vysokou magnetickou indukcí, s sebou nese mnoho konstrukčních problémů. Další problémy vznikají při MRI, kdy zobrazovaný objekt, v našem případě pacient, při poměrně dlouhém snímání obrazů dýchá, případně má ve svém těle implantáty.

Jaký je přínos odstranění těchto problémů? Můžete uvést nějaký příklad, jak se používání magnetické rezonance v důsledku vašeho výzkumu zlepšilo?  

Naše činnost byla zaměřena na základní výzkum, a to prvotně na generování gradientních magnetických polí nezkreslených vířivými proudy, který vedl k návrhu digitálních filtrů. Dále to bylo řešení vlivu implantátů na MRI čelistí, vliv susceptibility[1] a dalších artefaktů způsobujících zkreslení snímaných obrazů. V poslední řadě to je zpracování obrazů mozku a jater s identifikací a rozlišením případných nádorů a metastází.

Co vás přivedlo k této specializaci?

Už ve třech letech jsem „měřila“ napětí v síti pletacími jehlicemi, a asi mě to tak oslovilo, že jsem v tom chtěla pokračovat – tentokrát bez újmy (smích). Vzorem mi byl otec, který se měřicí technice věnoval celý svůj profesní život.

Když mluvíte o svém otci – v elektrotechnice i jiných technických oborech stále početně dominují muži. Čím si vysvětlujete, že váš obor láká především muže?

Elektrotechnika je velmi náročný studijní obor; studenti potřebují dobré znalosti z matematiky a fyziky, dobrou paměť, a hlavně logické uvažování. Často poslouchám rozhlas, a bohužel mnoho mediálně známých osob zdůrazňuje, že matematika a fyzika jsou velmi těžkými předměty již na základní škole, kde s nimi neúspěšně bojovali, a proto se dali například na dráhu uměleckou. Tím dle mého názoru vyvolávají v mladých lidech obavy ze studia technických oborů.

Myslíte, že se za dobu, co ve svém oboru působíte, změnilo vnímání žen a přístup k nim?

Zřejmě teď sdělím něco, co není v dnešní době korektní, ale jako žena, která klade na první místo svou rodinu, hlavně výchovu dětí, se jistým způsobem diskriminuji. Pokud má rodina dobře fungovat, nemohu v době, po kterou jsou děti závislé na rodičích, věnovat práci v oboru tolik času jako mužští kolegové. Skloubit rodinný a profesní život je tak pro ženu podstatně složitější. Já jsem se vědecké práci z výše uvedených důvodů začala věnovat ve výrazně vyšším věku než moji spolupracovníci, a to ve chvíli, kdy se osamostatnily děti, a rodiče, kteří potřebovali péči, nás opustili. Do řešení projektů a prezentace výsledku jsem se zapojila až po svých padesátých narozeninách, což vedlo až k jmenování profesorkou.

Myslím, že spíš než byste diskriminovala sama sebe, je v tomto ohledu diskriminující nastavení vědy, které dost dobře neumožňuje „skloubení“ rodičovství a výzkumu. Myslíte si, že to mají v tomto ohledu začínající vědkyně dnes lehčí, než když jste začínala vy?

Dnešní vědkyně to možná mají snazší v tom, že jejich disertační práce jsou většinou navázány na projekty řešené na jejich pracovišti. Začínají vědecky pracovat ihned po ukončení studia na vysoké škole. Většinou pokračují v řešení stejného problému ve skupině již zkušených odborníků, čímž získají potřebné základy pro vědeckou práci. V době, kdy zakládají rodinu, jsou již většinou poměrně zkušené ve svém oboru a díky současným možnostem jako je práce z domova a možnost vzdáleného přístupu k informacím mají ženy matky větší možnost pokračovat ve vědecké práci i během doby, kdy se starají o rodinu.

Potýkala jste se předsudky, například, že se ženy do elektrotechniky nehodí?

Nikdy mi to nebylo dáno najevo. Za celou dobu mého působení na VUT ke mně kolegové přistupovali jako k sobě rovným. Pouze lidé mimo vysokoškolské prostředí a obor se občas podivují, že se jako žena věnuji elektrotechnice.

Elektrotechnika je jistě obor, který se během doby vašeho působení nesmírně proměnil. Kterou změnu vnímáte jako pozitivní, a kterou jako negativní?

Elektrotechnika pronikla do všech oborů lidské činnosti se všemi důsledky. Zkvalitnila například běžný život prudkým vývojem moderních přístrojů dostupných širokému počtu uživatelů. Bohužel, tento fakt s sebou ovšem nese i jistý způsob odlidštění a izolace, neb s těmito přístroji trávíme více času než se svými blízkými a přáteli. Obrovským přínosem je ale jistě pokrok ve zdravotnictví, a to jak v diagnostice, tak i v léčbě chorob, které jsme dříve nedokázali léčit, či zastavit jejich progresi.

Objevují se některá témata z vašeho oboru v médiích či veřejném prostoru?

Za součást elektrotechnických oborů považuji i IT. Až v 90. letech se IT obory oddělily od elektrotechnických fakult a vytvořily fakulty vlastní. Základem IT je elektrotechnika, a naopak, elektrotechnika se neobejde bez IT technologií. Díky tomuto prolnutí se témata z našeho oboru objevují v mediích téměř denně.

Co si myslíte o aktivitách jako je Cena Milady Paulové? Myslíte si, že by si práce vědkyň zasluhovala větší pozornost?

Oceňování vědkyň je jistě záslužná činnost a zaslouží si podporu. Nepociťuji rozdíl mezi pozorností, která je věnována práci vědců a vědkyň. Asi záleží na jednotlivých oborech, technicky vzdělaní lidé tyto věci možná méně vnímají.

[1] Magnetická susceptibilita je měřítkem toho, jak moc bude materiál magnetizován v aplikovaném magnetickém poli.

Autorka: Kristýna Veitová
Korektorka: Alena Orten