Rozhovor s doc. Janou Podhrázskou

doc. Ing. Jana Podhrázská, Ph.D.

„Krajinu neošidíte. To, jak s ní zacházíme nám dříve či později vrátí.“

Čím se zabýváte, paní docentko?

Věnuji se zejména krajině, tvorbě krajiny a využití krajiny. Zabývám se možnostmi obnovy ekologických funkcí krajiny prostřednictvím pozemkových úprav. Zejména se soustřeďuji na problematiku větrné a vodní eroze a rizik, které z těchto problémů vyplývají.

Naše republika má obrovské procento zorněné zemědělské půdy a ve srovnání se zahraničím i velké scelené půdní bloky. To jsou podmínky, které velmi podporují rozvoj erozních procesů, což představuje problém nejen pro zemědělství – ztrátu půdní úrodnosti, ale také pro vodní hospodářství – zanášení vodních útvarů sedimenty, které s sebou mohou přinášet prostředí kontaminující látky.

A má to asi vliv i na zadržování vody v krajině…

Určitě. Způsob zemědělského hospodaření u nás má obrovský vliv na to, s jakými výkyvy se potýká naše klima, protože dlouhodobým velkoplošným a intenzivním hospodařením byla půda ochuzována o ty nejúrodnější části, o organickou hmotu. Využívání těžké mechanizace a nevhodné agrotechniky vedou k zhutňování půdy, která má pak nižší absorpční schopnost při srážkách. Voda se nevsakuje, odtéká po povrchu a nese s sebou produkty eroze spolu se znečišťujícími látkami, které se usazují právě v oněch vodních tocích a nádržích.

Co je cílem vaší činnosti?

Mým cílem je sledovat tyto procesy, upozorňovat na ně, vytvářet nápravná opatření a snažit se, aby se odrazila nejen v konkrétních lokalitách, ale i v zemědělské politice obecně.

Jaký projekt v současnosti řešíte?

Já se v současné době zabývám zejména větrnou erozí, která je víceméně dosud vnímána jako marginální problém, kterým není potřeba se příliš zabývat. Letos uzavíráme jeden pětiletý projekt, během kterého jsme se pokusili aktualizovat údaje o ohroženosti zemědělských půd větrnou erozí s ohledem na současný vývoj klimatu.

K čemu jste dospěli?

Že větrná eroze má bohužel potenciál stát se vážným problémem zejména u nás na jižní Moravě, protože je to oblast umožňující spolupůsobení erozních faktorů z hlediska podmínek půdních, klimatických i konfiguračních. Obecně se plochy ohrožené větrnou erozí v rámci republiky zvětšují.

Můžete vyjmenovat, jaká opatření jsou proti větrné erozi vhodná?

Nejúčinnější opatření proti větrné erozi je samozřejmě převést ornou půdu na trvalý travní porost. Ale protože se větrná eroze vyskytuje v oblastech, které jsou nejvíce zemědělsky intenzivně využívané, tak to možné není. Další nejúčinnější způsob, který vede ke zlepšení situace, je výsadba trvalých vegetačních bariér, větrolamů, různých ochranných lesních pásů či biokoridorů. To jsou významné krajinné prvky nejen z hlediska ochrany proti větrné erozi, ale podporují také zlepšení hydrického režimu krajiny a celkově její ekologickou stabilitu.

Zakládání větrolamů u nás má poměrně dlouhou tradici. V 50. letech v reakci na negativní důsledky slučování pozemků, rušení polních cest a jejich liniové vegetace u nás byly po vzoru Sovětského svazu větrolamy hojně vysazovány formou ochranných lesních pásů. Výsadba a údržba byly v gesci tehdejší Služby lesotechnických meliorací. Ale postupně jak tato služba zanikla, se větrolamům přestala věnovat pozornost, často byly ponechány svému osudu nebo ničeny, takže dnes je většina z nich v dost žalostném stavu.

Je o úpravy krajiny zájem?

Když přišly první velké povodně v ČR, řešily se jen povodně. Teď bylo pár let sucho, tak se řeší hlavně sucho. Celé letošní léto jsem pracovala na rekognoskaci závlahových systémů vybudovaných v zejména v druhé polovině minulého století. Po změně politického režimu v 90. letech byly tyto systémy divoce privatizovány, díky transformaci zemědělských priorit přestaly být využívány a postupně ztratily svoji funkčnost. V současnosti je téměř 60 % závlahových systémů nefunkčních. Po 25 letech se hledají cesty, jak znovu podpořit zavlažování zemědělských kultur s ohledem na rizika zvyšování srážkových deficitů.

Celková koncepce prostě pokulhává, problém je to složitý a měl by se řešit komplexně, nikoli jen v reakci na konkrétní situaci v jednotlivých letech. Určitě se o celé problematice víc ví, víc se o ní mluví, ale realizace dost vázne.

Proč?

Každý pozemek někomu patří. A jestliže chcete na těch pozemcích něco vybudovat, musíte jednat s vlastníky. A ne každý vlastník s tím souhlasí. U nás je 80 % zemědělské půdy pronajímáno, a většina vlastníků často ani neví, kde své pozemky má, pouze pobírají peníze z nájemného. Ze zásady se pak brání jakýmkoliv zásahům do jejich vlastnictví.

Určitá opatření v rámci správné zemědělské praxe, která vycházejí ze Společné zemědělské politiky Evropské unie, u nás existují, ale jsou velmi mírná a nedokáží zabránit erozním procesům a dalším problémům, které z toho vznikají.

Hlavní odběratelé informací jsou zemědělci, popřípadě veřejná správa?

Zejména státní správa, především Státní pozemkový úřad, Ministerstvo zemědělství, samosprávy obcí. Zemědělci  v menší míře, protože většinou je omezujeme v jejich hospodaření.

Jak jste se k této problematice dostala? A proč zrovna tohle téma?

Vždycky jsem tíhla ke krajině a chtěla jsem pracovat venku. Vystudovala jsem Mendelovu univerzitu v Brně. Po škole jsem rok pracovala na státním statku a pak jsem dostala nabídku jít na katedru hydromeliorací Vysokého učení technického v Brně na stáž. Tím jsem se dostala k vodě a erozi. A když přišla možnost začít pracovat ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půd, nastoupila jsem tam a u problematiky krajiny už zůstala.

A pracujete venku?

Také. Když řešíte problémy, které jsou s krajinou spojené, musíte samozřejmě do terénu jít a vidět, co krajina potřebuje. Provádíme různá měření, terénní průzkumy, odebíráme půdní vzorky, studujeme půdní vlastnosti ve vztahu k erozi, a podobně.

Řekněte mi, co se ve vaší oblasti působení daří, nebo co se podařilo…

Teď jsme na příklad díky projektu Technologické agentury realizovali protierozní opatření v katastrálním území Starovice. Bylo navrženo v rámci pozemkové úpravy už před více než deseti roky, pozemky pro ně tedy byly vyčleněny, ale k realizaci nedošlo. Až současný starosta byl velice vstřícný a domluvili jsme se s ním na vhodné realizaci. Je tam nově zatravněná údolnice, přehrážka vybudovaná inovativní technologií, zatravněné zasakovací pásy, budou se tam vysazovat stromy a myslím si, že tamní krajina určitě získá jak na atraktivitě, tak na svém „zdraví“.

Co vás na vaší práci nejvíc baví?

Dělat výzkum v zemědělství, který je zaměřený na mimoprodukční funkce krajiny, je poměrně obtížné. Dnes většina financí na aplikovaný výzkum směřuje na aktivity s nějakým přímým efektem, a ten my nemůžeme nabídnout. Ale když už se něco nového podaří prosadit, je to něco viditelného, co má trvalý charakter a v krajině to bude dalších dvacet, padesát let, je to skvělé.

Děkuji za rozhovor a přeju hodně osvícených politiků a úspěšných pozemkových úprav!

Rozhovor vedla a editovala: Hana Tenglerová
Korektury: Alena Ortenová
Foto: Michal Ureš
Publikováno 20.11.2016