Rozhovor s prof. Jiřinou Szákovou

prof. Ing. Jiřina Száková, CSc.

„Zajímají mě dopady chemických látek na jednotlivé složky životního prostředí.“

Čím se zabýváte, paní profesorko?

Působím v oboru environmentální chemie. Zabývám se dopadem různých chemických látek na jednotlivé složky životního prostředí, zejména na půdu i rostliny, ale i celý potravní řetězec.

Popište nějaký svůj aktuální výzkum, prosím.

Například jsme se zabývali selenem, významným prvkem ve výživě člověka. U nás je tohoto prvku v potravinách nedostatek, protože je ho nedostatek už v půdě. Zabývali jsme se tím, jak zvýšit obsah selenu například v rostlinné produkci. Dělali jsme experimenty na brokolici a příjmu selenu brokolicí a zkoumali možnosti obohacení diety pro hospodářská zvířata, aby se zvýšil obsah tohoto prvku jejich v mase.

Čím to, že v naší půdě chybí zrovna selen?

Je to dáno charakterem geologického podloží. Půda obsahuje jen ty elementy, které jsou obsaženy v podloží. A to se utvářelo už někdy prvohorách až třetihorách, kdy se formovala zemská kůra do dnešní podoby. Ve střední Evropě je selenu v půdě nedostatek, a jsou naopak oblasti, například ve Spojených státech nebo Číně, kde je ho naopak nadbytek, dokonce takový, že to může přinášet zase zdravotní problémy z jeho vysokých koncentrací.

To je zajímavé, uveďte nějaký další příklad toho, čím se zabýváte…

V rámci diplomové práce jsme s jedním velmi šikovným studentem sledovali úroveň kontaminace sedimentu v přehradní nádrži Orlík. Zaměřili jsme se na rizikové prvky: polyaromatické uhlovodíky, polychlorované bifenyly a prvky, které mohou být zdrojem potenciální nadměrné eutrofizace vody, jako je fosfor nebo dusík. V některých částech Orlíku jsme zjistili zvýšené koncentrace arzenu, kadmia a zinku.

A jak si výskyt takových látek v této lokalitě vysvětlujete?

Zvýšené obsahy arzenu mají velmi často zlatonosné rudy. V Otavě a vůbec v jižních Čechách je řada zdrojů s ložisky zlata. Z nich se samovolně i díky těžbě může arzen luhovat do vody a v Orlíku se pak zadržuje, protože jeho postup zastaví vysoká vrstva sedimentu, do něhož se tento prvek absorbuje. Takže zrovna ten arzén může pocházet ze Šumavy.

Jste to vy, kdo si vybírá téma výzkumu, nebo děláte také výzkumy na zakázky různých subjektů?

Vybíráme si témata, která jsou v souladu s tím, co je aktuální v odborné literatuře nebo by se mělo aktuálně řešit. Různorodost a nová témata přináší především poptávka ze strany studentů, kteří chtějí nějaké téma řešit v rámci diplomové práce, tak jako to bylo ve výše zmíněném případě s výzkumem sedimentů v Orlíku.

Jaké typy výzkumů jsou ve vaší oblasti činnosti nyní víc aktuální ve srovnání například s minulostí?

Ustupuje problematika kontaminací chemickými prvky. To jsou věci, které jsou již poměrně dost prozkoumané. Nyní se věnujeme spíš otázkám stanovení obsahu toho kterého prvku a sledování jeho potenciálního dopadu na biologické systémy a procesy. Například se soustředíme na enzymatické procesy v organizmech a na to, zda působením nějakého prvku vznikají další škodlivé sloučeniny. Víc než jednotlivé chemické prvky jsou ale aktuální organické polutanty typu reziduí léčiv. Často se také řeší vztah mezi půdou a rostlinou, nebo půdou a nějakými živočichy, ale méně už souvislosti celého potravního řetězce, který vede od půdy až k člověku. To je perspektiva, která je relativně nová, a my se o ni velmi zasazujeme.

Dá se říct, že největší hrozbou do budoucna jsou rezidua léčiv nebo kosmetiky, které nezadrží čističky odpadních vod?

Potenciálních kontaminantů je obrovská škála. Člověk často začne vyrábět průmyslově nějakou látku, která má mnoho pozitivních účinků, ale až po dvaceti letech se ukáže, že má nějaký zásadní negativní účinek, který je v konečném důsledku horší, než byl její přínos. Likvidace následků může pak být podstatně nákladnější, náročnější a zdlouhavější, než byl původní benefit dané látky.

Příkladem může být používání DDT, což byl pesticid, který se začal masivně používat po druhé světové válce. Zprvu se zdálo, že nemá žádný dopad na teplokrevné živočichy, že jen hubí hmyz. Po dvaceti letech se ukázalo, že se postupně kumuluje v organismech teplokrevných živočichů a má i závažné dopady na celé jejich populace. Navíc, přestože se před lety přestal používat, přetrvává v půdě a v prostředí, protože je velmi obtížně rozložitelný. Takových příkladů bychom našli velké množství.

Pracujete i na problematice rekultivace kontaminovaného prostředí?

Ano, zejména v souvislosti s půdou. Nazývá se to remediace. Hledáme metody, jak kontaminanty rozložit, degradovat, nebo alespoň nějak zablokovat, aby nemohly vstupovat do biologických systémů.

Jak taková intervence konkrétně probíhá?

Pracujeme s organickými i anorganickými činiteli. V případě organických látek, jako jsou například farmakologické přípravky, je možné vytvořit podmínky, za kterých jsou půdní mikroorganismy schopny tu látku rozložit. Ale chemické prvky nejsou degradovatelné, prvek jako takový, třeba arzen nebo kadmium, se nijak nerozloží. A pokud jsou v té půdě ve vysokých koncentracích, pak se je musíme pokusit nějakou chemickou reakcí zablokovat, aby nemohly vstupovat do půdního roztoku, do rostlin a dál.

Efektivní opatření je například aplikace nějakých vápenatých sloučenin do půdy, což se provádí také v souvislosti s likvidací následků kyselých dešťů, které vedly k okyselení půdy. Vápnění vede k tomu, že se zvýší půdní pH, a tím se blokuje vznik dalších sloučenin z těch rizikových chemických prvků. Pak je samozřejmě důležité optimalizovat dávky a způsob aplikace, aby remediace byla skutečně účinná.

Můžete uvést nějakou konkrétní oblast, které jste se takto věnovali?

Pracujeme spíš v experimentálních podmínkách, kdy na silně kontaminovaných půdách v terénu zkoušíme různé remediační techniky.

Jak dlouho takové pokusy probíhají? A jak se to slučuje, či neslučuje se současným krátkodobým financováním výzkumu?

Jsou to víceleté pokusy. Musíme sledovat několik vegetačních období a stabilitu opatření. Z hlediska financování je to trochu problém.

Vede to až k omezování tohoto typu výzkumu?

Spíš to vede k tomu, že se experimenty provádějí v laboratorních podmínkách, například v nádobových pokusech, kde se dělají taková první ověření. Bohužel není možné jen tak přenést výsledky a jejich interpretace z laboratoře do polních podmínek, nebo reality. Ve venkovních podmínkách zasahuje mnohem více faktorů, takže reálný biologický systém se může chovat trochu jinak.

Jak jste se dostala k vědě a tomuhle oboru?

Chtěla jsem studovat biologii. Karlova univerzita mi připadala příliš teoretická a já měla zájem spíše o aplikovanou biologii, které se věnují zemědělské školy. Diplomovou práci tady na České zemědělské univerzitě jsem psala na téma obsah rtuti ve vejcích. Takže se touto problematikou zabývám vlastně od školy.

Jak vypadá váš pracovní den?

V laboratoři, přiznám se, jsem poslední dobou už minimálně, nicméně se snažím u těch experimentů být a vědět, jak probíhají. Většinou mě zcela zaměstnává vyhodnocování a publikování výsledků a samozřejmě výuka.

Co vás na vaší práci nejvíc baví?

Všechno.

Proč by se lidi měli o znečištění zajímat?

Mělo by nás zajímat, s čím dennodenně přicházíme do kontaktu. O jaké přípravky a látky se jedná a jaký mohou mít dopad například – když už se, dejme tomu, někdo nezajímá o přírodu – na další generace. Někdy se nějaká organická chemická látka v biologických systémech přeměňuje tak, že je ještě nebezpečnější, než byla ta látka původní.

Myslíte si, že se lidé o toto víc zajímají? Vnímáte tu nějaké posuny?

U studentů zájem vidím.

Děkuji za rozhovor!

Rozhovor vedla a editovala: Hana Tenglerová
Korektury: Alena Ortenová
Foto: Michal Ureš
Publikováno 29. 11. 2016