Rozhovor s prof. Zdeňkou Svobodovou

prof. MVDr. Zdeňka Svobová, DrSc.

„Toxikologie je strašně zajímavá, je to taková detektivní práce.“

Čím se zabýváte, paní profesorko?

Pedagogicky i výzkumně se zabývám obory toxikologie, konkrétně veterinární toxikologií a toxikologií potravin, v oblasti výzkumné především toxikologií ryb. Učím studenty Fakulty veterinární medicíny, Fakulty veterinární hygieny a ekologie a studenty bakalářského studijního programu v oboru kvalita a bezpečnost potravin. Ve vědecké práci se náš kolektiv věnuje problematice znečišťování vodního prostředí rezidui pesticidů, léků či syntetických vonných látek. S těmito látkami provádíme různé typy testů toxicity a sledujeme jejich účinky na ryby. Řešíme také různé případy otrav, které se vyskytnou v praxi, a následně je zpracováváme a spolu s kolegy z praxe je publikujeme jako případové studie pro odbornou a vědeckou sféru.

Co máte aktuálně na stole?

Teď právě zpracováváme případ otravy ovcí z lizu. Ovce byly přivezeny na novou pastvinu, kde měly přístřešek, cisternu s vodou, potok a liz. Přišla ale velká bouřka a ony se schovaly pod přístřešek, v jehož blízkosti byl liz. Dešťová voda začala liz rozpouštět, ovce liz olizovaly a také pily rozpuštěnou vodu z něj. Čím více přijímaly chloridu sodného z lizu, tím větší měly žízeň. Ovce byly na té pastvině krátce a ještě se tam nedokázaly orientovat, takže ty zdroje čisté vody z cisterny a potoka nepoužívaly. Uhynulo asi 40 kusů ovcí na otravu chloridem sodným. Otrava byla diagnostikována průkazem vysokého obsahu chloridu sodného v játrech uhynulých ovcí.

Shodou okolností jsme v tomto roce diagnostikovali další otravu ovcí z lizu. V lizu není pouze chlorid sodný, ale i další minerální látky. Majitel použil pro ovce liz určený pro skot. Rozdíl byl v tom, že liz pro skot je levnější, ale s vyšším obsahem mědi. A je všeobecně známo, že ovce jsou k mědi vysoce citlivé. Byl to detektivní příběh, který začal s nálezem tmavě zbarvených ledvin u uhynulých ovcí (signifikantní nález při otravě mědí) a pokračoval průkazem zvýšených hodnot mědi v játrech. Otázka byla, kde je zdroj té mědi? Byly analyzovány vzorky trávy, sena, šrotu i vody s negativním výsledkem. Případ byl ukončen po poslední informaci majitele o použití lizu pro skot.

Co znečištění z léků, hormonů a čisticích prostředků? Můžete o tom říct něco bližšího?

Pod velkými městy, jimiž protéká vodní tok, který je malý, je obvykle vysoká koncentrace estrogenních látek. Čistírny odpadních vod ještě nedokážou dokonale odstranit hormonální antikoncepci a další estrogenně působící látky, například degradační produkty tenzidů a syntetické vonné látky, obsažené v kosmetických výrobcích. Říká se tomu syndrom velké sídlo – malý tok. Když je tok velký, problémy nejsou, protože se tyto látky dostatečně zředí. U malých toků se ale kontaminace projeví na rybách tak, že dochází až k feminizaci samců.

První takový případ u nás jsme zaznamenali na řece Tichá Orlice pod městem Králíky. Přivolali nás tam rybáři, kteří v místě odlovovali pstruhy a lipany na výtěr, ale zjistili, že jejich populace velmi špatně prosperuje. Začali jsme sledovat pstruhy pod městem Králíky a srovnávali jejich stav s jinou, čistou lokalitou a zjistili jsme, že tam vlivem znečištěné vody a silně estrogenního prostředí dochází k poškození samců, a tím pádem k problémům s reprodukcí.

Mění se v čase typy otrav, k nimž dochází?

Ano, mění. Dříve byly častější otravy ryb pesticidy. Co bylo a stále je úhyn v důsledku deficitu kyslíku, často spojený s toxickými účinky amoniaku. Nejčastější příčinou je únik odpadních vod s vysokým obsahem organických látek, například ze zemědělských podniků nebo z potravinářského průmyslu. Celkově ale myslím, že otrav ryb ubylo. Ubylo také otrav olovem, při nichž se zvířata (skot) otrávila zbytky baterií z aut nebo traktorů, které se dostaly například do siláže. Ale vždy se objeví něco nového, co nás překvapí, třeba otrava akvarijních ryb parami z fosfidu hliníku, nebo otrava koz buxusem (zimostrázem vždyzeleným).

Není trochu depresivní vidět, co těm zvířatům všechno děláme?

Ano, největší ochrana by samozřejmě byla, kdyby nebylo znečištění. To ale není zatím zcela reálné.

Jak došlo k tomu, že jste se rozhodla pro tohle téma a studium veterinárních věd?

Měli jsme v Pivkovicích v Jižních Čechách velké hospodářství, takže k nám často jezdili veterinární lékaři ošetřovat koně, krávy, prasata a ostatní zvířata a mě to vždycky zajímalo a říkala jsem si: „To je bezvadná práce.“ Proto jsem šla na Vysokou školu veterinární sem do Brna. Už během druhého ročníku vysokoškolského studia jsem začala chodit na toxikologii a pracovat tu jako pomocná vědecká síla. Po škole v roce 1967 jsme se s mužem přestěhovali do Vodňan a tam ve Výzkumném ústavu rybářském hledali toxikologa, tak jsem se dostala k toxikologii ryb.

Bylo těžké kombinovat profesní a rodinný život?

Můj manžel studoval na Vysoké škole zemědělské a celý život dělal agronoma. Přes léto a během žní chodil domů pozdě, a mně velice pomáhali s dětmi moji rodiče a moje mladší sestry.

Kdybyste třeba srovnala bádání před rokem 1989 a v současnosti, jaké vidíte plusy a mínusy?

Ani bych neřekla, že je v tom nějaký velký rozdíl. Já jsem totiž byla do roku 2000 ve Výzkumném ústavu rybářském a hydrobiologickém ve Vodňanech a učila jsem na Jihočeské univerzitě nemoci a otravy ryb. Až potom jsem přišla sem do Brna na toxikologii. Výhodou tehdy snad byly dlouhodobé výzkumné úkoly. Pět let prostor na bádání. Teď se musí pořád bojovat, podávat granty. Ale nový způsob financování zase obvykle umožňuje nakoupit nové přístroje, umožní vám zahraniční cesty. Na tohle se teď myslí daleko víc. Ano, to je myslím teď ten zásadní rozdíl. Dříve jsme také spolupracovali pouze s kolegy z východního bloku, zatímco teď je svět mladým schopným vědeckým pracovníkům zcela otevřen.

Zastoupení žen v zemědělských vědách je dost zajímavé. Od roku 2001 se tu v podstatě nejvíc ze všech oborů zvýšil podíl studujících žen. Na jejich zastoupení mezi výzkumníky to ale v podstatě vůbec nemá vliv. Nemluvě o postech docentek a profesorek. Čím myslíte, že to může být?

Když jsem chodila v 60. letech do školy, ve skupině jsme byla třeba jen tři děvčata. Teď máme skupiny po dvanácti, a když je tam jeden kluk, tak jsem ráda. A když jsou tam dva, tak ještě radši. Nevím, proč to tak je, snad medicína malých zvířat je lákavější pro děvčata. Pokud jde o habilitační řízení, tak na různých školách jsou různé požadavky. Například my je máme velmi přísné. A požadavky na profesuru jsou ještě náročnější. Musíte mít granty, zahraniční přednášky, zahraničního spoluautora k publikacím, atd., je tam toho dost. A ženy mají navíc ještě jedno poslání a to je mateřství a následně péči o domácnost. Při habilitačních a profesorských řízeních se toto nezohledňuje.

Jaké má mít podle vás vědec vlastnosti v tomhle oboru, aby to přestál?

Musí ho to hlavně bavit, že. A musí si najít nějaké téma nebo problém, který ho chytne.

Máte ještě i nějaký čas na koníčky? Jak relaxujete?

Vnoučata, zahrádka. Vždycky na víkend jedu domů do Jižních Čech a pátek, sobota, neděle jsem tam, ale v neděli už se zase vracím zpět do Brna, takže já takhle pendluji.

Je zájem o váš obor?

Na naší univerzitě je vysoký zájem o studium. Někdo si stěžuje, že se školství zhoršuje, ale já to nemohu říci. Vybíráme si nejlepší studenty, například z 800 přihlášených osob třeba jen 150. Často jsou to děti rodičů – veterinárních lékařů. Toto povolání je někdy dědičné. My tady máme skvělé studenty.

Moc děkuji za rozhovor a přeji, ať se vám i nadále daří!

Rozhovor vedla a editovala: Hana Tenglerová
Korektury: Alena Ortenová
Foto: Michal Ureš
Publikováno 20.11.2016