MUDr. Markéta Janatová: Svůj volný čas věnuji hiporehabilitaci, která přináší pacientům nejen multisenzorickou stimulaci, biologickou zpětnou vazbu a trénink motoriky, ale i radost a pohodu

Doktorka Markéta Janatová se zabývá sledováním efektu neurorehabilitace u pacientů po poškození mozku. Na základě tohoto výzkumu navrhuje a vyvíjí nové technické prostředky pro zlepšení účinnosti neurorehabilitace a sledování zdravotního stavu pacientů.

Mohla byste prosím v krátkosti popsat, čemu se věnujete?

Věnuji se výzkumu a vývoji telemedicínských technologií pro zlepšení účinnosti neurorehabilitace. Přístroje mohou dávat pacientovi zpětnou vazbu o správnosti vykonávaného cvičení například pomocí výhry v terapeutické počítačové hře. Terapie formou hry zvyšuje motivaci a je pro pacienty zpestřením neurorehabilitačního procesu. Terapeutovi mohou přístroje odesílat informace o výsledcích domácího cvičení, díky čemuž může pacientovi v případě potřeby včas pomoci.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?

Baví mě spolupráce v multidisciplinárním týmu odborníků. Je také zajímavé vidět využití vyvíjených technických prostředků v reálné praxi a získávat zpětnou vazbu nejen od odborníků, ale i od pacientů a jejich rodin. Velmi mě bavil například experimentální vývoj zdravotnického prostředku Homebalance pro neurorehabilitaci poruch rovnováhy formou hry, na kterém jsem se mohla podílet od prvotního nápadu přes výzkum až po zavedení systému do běžné klinické praxe.

Proč jste se začala věnovat právě neurovědám?

Už na medicínu jsem se hlásila kvůli svému zájmu o neurovědy. Na jedné z praxí na chirurgii k nám přišla na ošetření lékařka z Kliniky rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK a při šití rány mě svým vyprávěním nadchla pro postgraduální studium právě na této klinice se zaměřením na neurorehabilitaci pacientů po poškození mozku.

To je zajímavá náhoda. Inspirovaly vás pak ve studiu či profesi nějaké další ženy?

V oblasti neurověd mě inspirovalo mnoho významných osobností, mezi kterými jsou samozřejmě i ženy na vysoké vědecké úrovni.

Velkým profesním vzorem pro mě byla například paní profesorka Olga Švestková, přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK. Když jsem v 6. ročníku medicíny a zároveň v 7. měsíci těhotenství přišla žádat o přijetí do postgraduálního studia, ani na vteřinu nezaváhala a dala mi šanci věnovat se zajímavému oboru, ve kterém působím dodnes. Děkuji jí za velkou podporu, inspiraci a spoustu cenných zkušeností.

Již při studiu jste založila rodinu. Vnímala jste z pozice ženy či matky nějaké překážky spjaté s nastavením vědeckého prostředí?

Od začátku své kariéry pracuji na společném pracovišti 1. LF UK a FBMI ČVUT v Praze na Albertově, kde jsem vždy měla ke studiu a vědeckému výzkumu skvělé podmínky. Vzhledem k tomu, že se mi v průběhu postgraduálního studia postupně narodily 3 děti, z toho třetí s kombinovaným postižením, postupuji ve své vědecké kariéře pomalu. Žádné znevýhodnění ani překážky jsem ale nezaznamenala, naopak dostávám ideální podmínky k tomu, abych mohla pokračovat dál.

Můžete popsat, jak u vás probíhá výuka?

Vědecké prostředí na našem pracovišti se mi zdá velmi vstřícné a otevřené. Už od prvního ročníku bakalářského studia dostávají na Katedře informačních a komunikačních technologií v lékařství FBMI ČVUT studenti a studentky příležitost k tvůrčí vědecké činnosti. Probíhá u nás projektově orientovaná výuka, při které si studenti v každém semestru volí semestrální projekty na témata, která je baví a chtějí se v nich více rozvíjet. Projekty jim poskytují možnost seberealizace i ochutnávky reálné vědecké práce. V postgraduálním studiu se pak studenti a studentky stávají plnohodnotnou součástí vědeckého týmu a mohou uplatňovat své vlastní inovativní nápady ve vědecké praxi. Aktuálně u nás probíhají mnohé zajímavé vědecko-výzkumné projekty realizované multidisciplinárními týmy odborníků i spolupráce s jinými vědeckými pracovišti, zdravotnickými zařízeními a dalšími organizacemi. Výhodou je v dnešní době také možnost online účasti na schůzích a konferencích. I když online kontakt nenahradí osobní setkání, nabízí efektivnější tuzemskou i mezinárodní vědeckou spolupráci.

Dá se říct, zda jsou neurovědy spíše doménou mužů nebo žen?

Nemyslím si, že jsou neurovědy spíše doménou mužů. Vědecké pracovnice mohou být například absolventkami lékařských fakult, na kterých je spíše převaha žen. Na FBMI ČVUT máme sice vyšší zastoupení mužů, ale například doktorský studijní program Asistivní technologie, který má k neurovědám v některých oblastech velmi blízko, je velmi vhodný také pro ženy, které se snažíme ke studiu aktivně motivovat.

Pro náš výzkum v oblasti experimentálního vývoje technických prostředků pro telemedicínu a neurorehabilitaci jsou nezbytní nejen zkušení vědečtí pracovníci z technických oborů, bez kterých by výzkum samozřejmě nebyl možný, ale také odborníci ze zdravotnických profesí. Díky zapojení vědeckých pracovnic vzdělaných ve zdravotnických oborech jsou v našem multidisciplinárním týmu zastoupeny všechny potřebné odbornosti a úhly pohledu pro kvalitní výzkum s potenciálem transferu technologií z vědeckého prostředí do reálné klinické praxe.

Kromě vědecké a pedagogické činnosti jste také založila neziskovou organizaci Kamenitý vrch, která se zaměřuje na hipoterapii. Propojuje se zde pro vás relaxace s profesním zájmem?

K založení neziskové organizace Kamenitý vrch mě inspiroval můj nejmladší syn, který má Angelmanův syndrom. Ukázal mi, že lepší než neurorehabilitační přístroje jsou pro jeho rozvoj společné hry a aktivity v přirozeném prostředí. Pro šťastný život nepotřebuje co nejpřesnější diagnostiku ani co největší objektivní zlepšení svých schopností. Důležitější je pro něj radost, láska, empatie a bezpodmínečné přijetí.

Všimla jsem si, že velkou motivací k rozvoji a spolupráci jsou pro něj naši koně. Proto jsem se rozhodla věnovat svůj volný čas právě hiporehabilitaci, která přináší pacientům nejen multisenzorickou stimulaci, biologickou zpětnou vazbu a trénink motoriky, ale i radost a pohodu. S našimi koňmi a přáteli jsme ve spolku Kamenitý vrch postupně vybudovali středisko doporučené hiporehabilitace a praktické výuky České hiporehabilitační společnosti, ve které pomáhám i jako vedoucí pracovní skupiny pro vědu a výzkum, takže se můj původně jen relaxační koníček nakonec tematicky propojil i s mými profesními zájmy.

Myslíte si, že je součástí vědecké profese angažovanost ve veřejném životě?

To záleží spíše na osobnosti a preferencích konkrétního vědeckého pracovníka. Pokud je zároveň slušným člověkem, dobrým rétorem a orientuje se nejen ve svém vědeckém výzkumu, ale také v problematice, kterou chce veřejně řešit, může být jeho angažovanost ve veřejném životě pro společnost přínosem.

Jaké největší výzvě jste ve své kariéře čelila?

V oblasti výzkumu a využití technických prostředků v neurorehabilitaci je často velkou překážkou jejich vysoká cena a náročnost na technickou obsluhu, takže jsou mnohé z nich dostupné jen omezeně na specializovaných pracovištích. Velkou výzvou je pro nás umožnit větší dostupnost moderních neurorehabilitačních prostředků pro zdravotníky, výzkumné pracovníky, studenty i pacienty, což se nám postupně začíná dařit díky telemedicíně a transferu technologií, kterému se věnujeme v Centru podpory aplikačních výstupů a spin-off firem 1. LF UK.

Kam se podle vás bude posouvat vývoj ve vašem oboru?

Telemedicínské technologie mohou pomoci zvýšit motivaci, soběstačnost a kvalitu života pacientů. Myslím, že tyto technologie by se postupně mohly stát běžnou součástí komplexní neurorehabilitační péče a přispět tak ke zvýšení efektivity terapeutického procesu i kvality života neurologických pacientů.

Co v současné době považujete za největší výzvu v oblasti telemedicíny v neurorehabilitaci?

Jako největší výzvu vidím zjednodušení a zvýšení dostupnosti moderních technologií pro širší spektrum neurologických pacientů a zavedení standardizovaných funkčních metodik na základě nových poznatků evidence-based medicine.

Jaké máte další profesní cíle?

Ráda bych pokračovala ve vědecko-výzkumných aktivitách i ve spolupráci s odborníky z klinické praxe. Těším se, jaké nové výzvy a projekty se do budoucna objeví.

Autorka: Martina Fucimanová

Foto: Tomáš Krist