prof. Ing. Edita Pelantová, CSc. : Matematika je krásný pohádkový svět, který si lidé sami vytvořili

Můžete nějak jednoduše popsat, čemu se věnujete?

Jednou z oblastí matematiky, které se věnuji, jsou numerační systémy, tedy způsoby, jak zapisovat čísla a jak s těmito exotickými zápisy pracovat. Charakter úlohy často dovoluje najít taková vyjádření čísel, že výpočty s nimi probíhají kratší dobu a zabírají méně místa v počítačové paměti. Fakt, že zápisy čísel ovlivňují způsob počítání, lze laikovi nejsnadněji ilustrovat na rozdílu mezi desítkovou soustavou, kterou dneska běžně používáme, a římským zápisem čísel, který převládal až do 13. století. Jakým postupem získat součin dvou čísel, řekněme 28 krát 47, ví každé školou povinné dítě.  Zkuste si ale představit, jak byste násobili stejná čísla zapsaná ve tvaru XXVIII krát XLVII. 

Co se Vám na matematice líbí?

Matematika je svět, který si lidé sami vytvořili. Nic takového jako např. přímku, která jde od nekonečna do nekonečna, v reálném světě nenajdete. Je to pohádkový svět, a je tedy krásný. Platí tu jasné zákony, je snadné ukázat, na čí straně je pravda. Při důkazech se nikdo nedovolává uznávaných autorit. Rozhoduje síla argumentu. Není náhoda, že demokracie a matematika se zrodily na stejném místě a ve stejné době. Pohádkový svět matematiky se od dob Pythagora, Thaleta a Eukleida rozrostl o mnoho dalších území – nových odvětví matematiky.

Čím Vás matematika jako obor oslovila?

Oproti jiným uměle vytvořeným světům pomáhá matematika řešit problémy světa skutečného. A naopak, skutečný svět poskytuje náměty pro matematické snílky k formování nových matematických krajin. Až do poloviny 20. století byly hlavní inspirací matematiky fyzika a astronomie, od 50. let minulého století se k nim přidala informatika a teď se o přízeň matematiky uchází genetika. Myslím, že do budoucna bude matematika hledat podněty i v humanitních oborech. Vždyť už teď, když píšeme text ve Wordu, nás textový editor umí upozornit na chyby či podezřelá místa v textu. A to je výsledek spolupráce matematiků a lingvistů.

Jak jste se dostala právě k matematice?

Moje cesta k matematice byla velice přímočará, determinovaná mým okolím. Vyrůstala jsem v milujícím prostředí širokého rodinného kruhu. Tatínek si vzal za manželku děvče od sousedů, a tak prarodiče z obou stran, rodina tety a moje dvě o dost starší sestry byly každý den na blízku. V tak velkém kolektivu netrpíte tím, že se na Vás zrovna někdo z rodiny zlobí, vždy je někdo další po ruce, komu si můžete postěžovat. Tato moje skvělá rodina žila na malém městě v maďarsko-slovensko-ukrajinském pomezí a nářečí, kterým se u nás doma mluvilo, je na hony vzdálené od slovenštiny, jazyka školy. Neměli jsme doma televizi a při tolika babičkách jsem nechodila ani do jeslí ani do školky. No a počty byly pak ve škole jediný předmět, kde nebyla moje malá schopnost vyjádřit se ve slovenštině hendikepem.

To pro Vás určitě nebylo jednoduché… Našla jste si v matematice někoho jako vzor?

Když se koukám zpět na svoji kariéru, tak vidím, že mě mnohokráte potkalo štěstí. Mělo podobu několika aktivních matematiků, kteří dobře odhadli, k jakým matematickým problémům mě přistrčit a pomohli mi moje řešení dobře „prodat“. Pro mou pedagogickou dráhu byli důležití učitelé, pozdější kolegové, u nichž byl pro mne vzorem jejich přístup ke studentům a k výkladu matematiky. Jedním z takových učitelů byla Jana Vondráčková, která na katedře matematiky pracovala od samotných počátků fakulty a dlouho byla jedinou ženou v kolektivu katedry. Její odbornost, osobní vlastnosti a noblesní způsoby nepřipouštěly myšlenku, že by žena nebyla plnohodnotným členem katedry. Tím se nastavil model chování na pracovišti a my tři ženy matematičky, které dnes na katedře působíme v asi 25členném kolektivu, jsme se nepotkaly s problémem genderové nerovnosti.

Máte spolu jako jediné tři ženy ve vědeckém kolektivu nějakou úzkou spolupráci nebo pracujete každá na něčem jiném?

Všechny tři patříme do stejné vědecké skupiny a kromě výzkumu se věnujeme propagaci matematiky na středních školách i ve svých přednáškách na fakultě. Snažíme se ukazovat, že věda, i když vyžaduje hodně času, je zábava, potěšení ze sdílení nápadů, nikoliv soupeření. Mezi studenty, kteří se k nám třem hlásí o zadání diplomových a doktorských prací, je převaha děvčat. Ale myslím, že muži – menšina v naší skupině – z toho také profitují.  

Ve Vaší vědecké skupině tomu tak evidentně není, ale podíváte-li se na situaci obecně, máte pocit, že je matematika stále spíše doménou mužů?

Matematika je pořád doménou mužů, i když v posledních letech je podíl dívek mezi studenty kolem 25 %. Nemám pro to vysvětlení podložené průzkumem, pouze dvě domněnky, co k menšímu počtu žen v matematice přispívá: V rodinách se dětem vštěpuje, že některé práce a aktivity jsou vhodné jenom pro chlapce a některé pro dívky. Mezi matematičkami, se kterými jsem v užším kontaktu, je většina z rodin, kde byla mezi sourozenci pouze děvčata, a tudíž se ani domácí práce nerozdělovaly na ženské a mužské. Druhá domněnka spočívá v tom, že ve věku 14−15 let, kdy je třeba se rozhodnout o kariéře, jsou děvčata sociálně vyspělejší, schopné empatie a v tomto směru dočasně vynikají nad chlapci. Lákají je tudíž profese, kde by využily svoji schopnost komunikovat, a k těm matematika nepatří. Říká se, že matematik introvert při rozhovoru s Vámi kouká na své boty, kdežto matematik extrovert kouká na Vaše boty. 

Vnímáte nějaké významné proměny vědeckého prostředí před r. 1989 a po něm?

Vědecké prostředí se po roce 1989 proměnilo výrazně, hlavně díky nové politické situaci a vývoji komunikačních technologií. Obojí s sebou přineslo mnoho vylepšení: přístup k odborné literatuře, možnost navazovat a udržovat kontakty s vědci po celém světě a vysílat studenty k pobytům na zahraničních univerzitách. Hned po roce 1989 přišlo na fakultu několik bývalých absolventů, kteří po roce 1968 emigrovali a stali se z nich vědci působící na skvělých západních univerzitách. Nezištně nám podali pomocnou ruku formou pozvání k delším pobytům na jejich pracoviště, k zapojení do rozjetých mezinárodních spoluprací, pomohli v rychlé orientaci v možnostech získávat mezinárodní granty pro nás i pro studenty. Jediným zhoršením oproti situaci před rokem 1989 je nárůst administrativy. Zdá se mi, že používání počítačů administrativu nesnižuje, nýbrž znásobuje. 

Zaujal Vás v poslední době v matematice nějaký počin?

Matematika není krásná jenom proto, že je užitečná a její pravdy jsou věčné. Její skutečná krása spočívá v matematických větách, které byly dokázány, i v kráse domněnek, které na své důkazy teprve čekají. K úlohám, které čekají na své řešitele několik století, patří domněnka, že existuje nekonečně mnoho prvočíselných dvojčat, tedy párů prvočísel, které se liší o dva. Takovými páry jsou např. 11 a 13 nebo 41 a 43. Zatím největší pokrok směrem k důkazu této domněnky učinil v roce 2013 vědec Yitang Zhang, když dokázal, že pro jistou konstantu H existuje nekonečně prvočíselných párů vzdálených od sebe o konstantu H. Po čase se jiným matematikům podařilo ukázat, že H je menší než 300. Až se podaří srazit H na hodnotu 2, bude vyhráno. To je výsledek, který mě v matematice v poslední době nejvíce potěšil.        

Co se Vám ve Vaší kariéře nejvíce povedlo? Na tuto otázku se moje odpověď v průběhu let hodně mění. Před časem bych se jistě chlubila plnou klasifikací gradací lieovských algeber, později bych asi zvolila práce zkoumající možnost paralelního sčítání v soustavách s algebraickou bází. Čím jsem starší, tím více si ale uvědomuji, že nejvíce mě těší úspěchy mých bývalých doktorandů, dnes kolegů. Ti jsou mojí pýchou. A plány do budoucna? Užívat si ještě nějakou dobu spolupráce s nimi.   

Autorka: Martina Fucimanová