prof. RNDr. Drahoslava Janovská, CSc. : Matematika je moje opravdová láska. Líbí se mi ten pocit, když se mi něco podaří rozlousknout.

Mohla byste přiblížit, čím se zabýváte?

Zajímají mne dva okruhy problémů. Za prvé jsou to dynamické systémy Filippovova typu, tedy systémy s nespojitou pravou stranou a jejich aplikace v chemii a biologii. Představte si, že jste v reaktoru, ve kterém je plyn a voda, a vy stojíte na jejich rozhraní. Uděláte krok vlevo, je tam plyn. Uděláte krok vpravo a spadnete do vody. Na samotném rozhraní, tedy na naší hranici, není správně ani systém s vodou, ani s plynem. Chování směsi na hranici tak představuje třetí systém. V biologii jde pak zejména o modelování systémů dravec-kořist.

Za druhé se zabývám nekomutativními algebrami, zejména numerickou lineární algebrou obecně pro Cliffordovy algebry, především pro kvaterniony. Jejich aplikace najdeme v kvantové fyzice a chemii, kde se pomocí kvaternionů dobře modelují jevy, jako je třeba spin elektronů. V počítačové grafice a v robotice se kvaterniony využívají např. ke snadnému modelování pohybu těles v prostoru.

Co Vám na matematice přijde krásné?

Matematika je moje opravdová láska. Líbí se mi řešení matematických problémů, ten pocit, když se mi něco podaří rozlousknout, a ta vnitřní radost, jakou z toho mám. Ráda se matematickými problémy inspiruji, protože jeden problém vede k druhému a ten zase k dalšímu. Pořád tedy mám co řešit.

Zaujal Vás v posledních letech v matematice nějaký počin?

Matematika je hodně rozsáhlá věda, není v silách člověka sledovat všechny její obory. Umělá inteligence dnes například dokáže provádět chirurgické operace, zázrakem je také oblast „machine learning” a její aplikace v reálném životě, které jednoznačně vedou k rozšíření vědeckého poznání. V tom také vidím budoucnost matematiky – ve využití moderních algoritmů k ulehčení a zpříjemnění lidského života.

Jak jste se dostala právě k matematice? Byla to láska na první pohled?

Matematika byla mým koníčkem už na střední škole a od mého rozhodnutí věnovat se jí i v dalším studiu šlo o přímou cestu. Vybrala jsem si MFF UK a nikdy jsem toho nelitovala. Samozřejmě že se občas vyskytly nějaké potíže při řešení obtížných problémů, ale o to větší byla radost, když se problém vyřešil. Měla jsem také vždy velkou podporu v rodině – v mládí od rodičů, ačkoliv nerozuměli tomu, čím se zabývám, a později od manžela, který je také matematik, a tedy mi velmi dobře rozumí.

Měla jste v matematice nějakou ženu jako svůj vzor?

Za mého mládí bylo v matematice ženských vzorů hodně málo. Přesto bych ráda jednu ženu uvedla. Jde o prof. Anne Greenbaum z Univerzity ve Washingtonu. Poprvé jsem se s ní setkala ještě jako studentka na konferenci v Plzni. Ohnivě tam hájila metodu konečných prvků a její nadšení strhlo celý přednáškový sál.

Jako největšího inspirátora v mé kariéře však musím zmínit prof. Ivo Marka, který byl mým školitelem v aspirantském studiu a byl mi vždy oporou. Cenila jsem si hlavně toho, že uměl poradit s každým problémem. Později se mým vzorem stal také prof. Kubíček z VŠCHT. „Přičichla“ jsem díky němu k aplikacím matematiky v chemii, kterým se věnuji dodnes.

Myslíte, že je matematika stále spíše doménou mužů?

To si opravdu nemyslím. Ani mě nikdy nenapadlo sledovat na přednáškách, kolik je tam studentů nebo studentek. U nás je bez rozdílu pečováno o každého nadaného studenta nebo studentku. Nicméně pokud jde o motivaci našich studentů ke studiu matematiky, je to na VŠCHT velmi těžké, protože většina studentů je jasně zaměřená na chemii. Někteří ale přece jen krásu matematiky ocení a začnou se jí zabývat.

Setkala jste se za doby svého studia s nějakými překážkami ze strany minulého režimu?

Své studium na MFF UK, obor Matematika, zaměření Numerická matematika, jsem zakončila v roce 1976. Z kádrových důvodů jsem nebyla přijata na doktorské (tehdy aspirantské) studium – povedlo se mi to až po roční stáži ve výpočetním centru UK. Dodnes velmi zazlívám tehdejšímu režimu některá omezení. Například pravidla pro psaní disertačních prací umožňovala napsat práci pouze česky nebo slovensky. To považuji za velký hřích, protože žádný ze zahraničních kolegů si moji práci nemohl přečíst. Já jsem hned po obhajobě v roce 1981 odešla na mateřskou a už jsem bohužel nikdy neměla energii ani čas napsat podle disertace anglické články do časopisů. Po roce 1989 se vše uvolnilo a bylo konečně možné navštěvovat zahraniční konference a spolupracovat s německými, americkými i anglickými kolegy. To byl dobrý vítr, který konečně zavanul.

Co se Vám ve Vaší kariéře nejvíce povedlo?

Nejvíce pyšná jsem na to, že jsme společně s prof. Opferem z Univerzity Hamburk vytvořili komplexní teorii numerických metod algebry pro kvaterniony. Je za tím opravdu hodně práce a energie, ale stojí to za to.

Jaké máte další profesní cíle?

Je potřeba dořešit několik problémů obecně v Cliffordových algebrách. Také se velmi těším na další spolupráci se studenty, to mne velmi baví.