Tereza Bartoníčková: Dělejte, co si myslíte, že je nedosažitelné

V rámci kampaně #HolkyVeVědě k Mezinárodnímu dni žen a dívek ve vědě vám přinášíme rozhovory s mladými nadějnými studentkami a vědkyněmi. Cílem je ukázat jejich úspěchy a motivovat pro vědeckou profesi další dívky. Přečtěte si rozhovor s Terezou Bartoníčkovou, absolventkou oboru Social Science of the Internet na Oxford Internet Institute a studentkou Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Kde aktuálně studujete a jakému tématu či oboru se věnujete?

Studovala jsem Social Science of the Internet na Oxford Internet Institute a nyní pokračuji v problematice, které mne zajímá na Právnické fakultě UK. Na poli eticko-právních implikací umělé inteligence se věnuji tomu, jak zůstat ve vedení technologií a ne být jen vedeni technologiemianeb jak si zachovat autenticitu myšlení a “Self-determination” v době, kde jsme obklopeni prediktivními algoritmy. To se teď snažím podchytit právně, vytvořit odrazový můstek budoucím podobám regulací.

Co bylo pro vás rozhodující při výběru vašeho oboru?

Jeho smysl do budoucna, potřebnost. To ovšem zní, jako bych věděla, na co se zaměřím, což jsem nevěděla. Byla jsem si ale jista, že obor na Oii kombinuje moji fascinaci pro filozofii, psychologii a zároveň technologickou stránku, která se již z našich životů separovat nedá.

Čeho byste ráda ve svém oboru dosáhla?

Ráda bych přispěla k posunu ke smysluplným regulacím a pomohla k rozvoji nového pohledu na soužití s technologiemi.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?

Nalezení svého vlastního niche zaměření, identifikování problému, který by se měl řešit a který zapadl do celkové debaty o naší globální budoucnosti. Plus Internetový Institut, který probouzí zájem o otázky spojené s reálným dopadem technologií na naší společnost a snaží se vést smysluplné změny, pomáhat porozumět životu s internetem a mostí odborníky mezi sektory i zeměmi.

Máte nějaký vzor ve vašem oboru, někoho, kdo vás inspiruje?

Spoustu, ale spíše pracovní morálkou a neohrožeností. Tento obor je mladý, je důležité, aby se vyvíjelo mnoho nových multidisciplinárních směrů. Opravdu mne tedy inspirují nejen například profesoři z Oxfordu a vědecké špičky, ale i moji spolužáci, nebo experti Institutu, kteří přinesou nový náhled na stávající problémy, nebo zaregistrují úplně nové tématiky k řešení. Vidí, co já nevidím.

Co je pro vás ve vaší práci největší motivací?

Asi to, že to má opravdu dopad. Tématiky spojené s vlivem technologií na společnost je potřeba zkoumat, probírat a následně je potřeba je hlavně adresovat. Máme štěstí, že například Evropská unie si toto velmi uvědomuje a věnuje tomu velkou pozornost. Co se týče internetového institutu, tam se snažím, aby se v České republice vyplatilo snažit se. Máme tu skryté lidské poklady a úžasné Čechy po celém světě, často ale ztrácejí motivaci a nevidí u nás příležitosti, my se je snažíme sdružovat a případně pracovně vytěžovat pro udržitelnou budoucnost naší země.

Jaká je podle vás role vědy v současném světě? Proč je důležitá?

Jak jsem již naznačila – věda pomůže porozumět. Slovo věda je pro mnoho lidí vzdálené, ale pro mne to není nic jiného než způsob, jak odpovědět na otázky. Jako když odpovídáte na nekonečné „proč?” dítěti, věda nám odpovídá na nekonečné otázky týkající se všech aspektů našeho života. Věda v mém oboru pak odhaluje důsledky technologií na věci od umění po ekonomiku a vývoj našeho mozku nebo řeči. Tam nám tedy umožňuje adekvátně reagovat na současné jevy a tedy i plánovat budoucnost.

Jak vypadá váš běžný studijní/pracovní den?

Ráno se pořádně nadechnu, řeším e-maily – možné spolupráce, kontakty, další směr Institutu, komunikaci na probíhajících projektech, čtu – nové články, sociální sítě politiků, akademiků, vždy mi přelítne přes nos nové dění ohledně digitalizace ČR, nové regulace, staré regulace, tvořím strukturu – projektů, esejí do školy, výstupů projektů – z přehlcení jde ven jedině strukturováním informací, co mi zaplavují online zdi a mozek, pak se na něco zaměřím, třeba právě na esej do školy, ponořím se do ní více, a hele, neočekávaná schůzka – letím na ní, pak se zabývám tím, proč mi smutní begonie a jinými životně důležitými věcmi, pak si jdu třeba vyskákat duši na trampolínu, nebo když už chci jen spát, tak si zacvičím  v leže (pilates) a večer vydechnu. Alternativní scénář: od rána do večera sedím v různých polohách a na různých místech s počítačem v klíně a nořím se do hlubin čehokoliv, co mám před sebou.

Co byste poradila dívkám, které zvažují dráhu vědkyně? Co je podle Vás ve vědecké praxi nejdůležitější?

Dělejte, co vás fascinuje, více si věřte a stůjte si za svým!

Máte nějaké osobní motto nebo oblíbený citát?

Asi ne. Spíše takovou víru. Spoustu lidí má vytvořenou iluzi hranic. To je opravdu jen iluze. Sněte a hlavně dělejte, co si myslíte, že je nedosažitelné, vrhejte se do toho ale po hlavě. Věřím, že to nejhorší, co se může stát je, že se nestane nic. Vše ostatní vám změní život.


Pracovní stůl Terezy Bartoníčkové


Více o kampani #HolkyVeVědě zde.